,,Jestli chceš." Odpoví a já zakroutím rychle nesouhlasně hlavou.

,,Lindo pindo, staneš se mojí holkou?" Zeptá se po chvilce a já málem zakopnu o svoje vlastní nohy.

-

Klidně si pusťte písničku v médiích.

,,Jestli bych měla být tvoje holka, tak mi nebudeš říkat Lindo pindo." Řeknu a se zamračeným výrazem se na něho podívám.

,,A taky si zapni poklopec 'něco' nebo spíš 'někdo' ti leze ven." Dodám a jeho pohled se okamžitě objeví na svém poklopci.

,,To víš kamarád se chce na tebe podívat, když si mu už něco slíbila a taky se chce podívat na Londýn, dlouho tu nebyl." Řekne a já se na něho znechuceně podívám a poté odvrátím pohled na cestu.

,,Po tomhle dost pochybuju o tom, že ti na to kývnu." Povím a on svojí ruku přehodí přes má ramena.

,,Jasný lásko. Odpovím klidně i místo tebe." Řekne a usměje se na mě.

,,Ano Jamesi, cukroušku. Moc ráda s tebou budu chodit, protože si fakt skvělý a krásný a dokonalý a moc tě miluju! A máš fakt obří penis." Napodobí ženský hlas a celou dobu se svým pohledem vpíjí do mých očí.

Odstrčím ho od sebe a znechuceně ho přejedu svým pohledem.

,,Už ti fakt vrazím." Poznamenám, na což on ihned odstoupí několik kroků ode mě a zvedne ruce nad hlavu.

,,Nebraň se mi, moc dobře vím, že po mně toužíš.. A stále vyhledáváš mojí osobu a chceš mi být na blízku." Poví a usměje se na mě.

James byl typ člověka, co mě vytočil jenom tím, že dýchal. Nedej bože, když promluvil nebo se usmál tím jeho typickým úsměvem nebo se ušklíbl. Ale i přesto, že jsem na něm nacházela mnoho věcí, který mě na něm vytáčeli doběla něco mě k němu doopravdy táhlo. Nebylo to jenom kvůli tomu, že byl kurevsky přitažlivej a před několika lety jsem někoho jako on měla jako 'vysněného partnera' v tomhle všem bylo ještě něco. Něco, co jsem sama nedokázala rozluštit a určit. Na jednu stranu mě to vážně dost deprimovalo a přivádělo do situacích jako je třeba tahle. Kdy člověk vlastně ani neví, co a jak odpovědět. Je mi 22 let, a za tu dobu jsem neměla vztah, který by byl po dobu delší než je jeden rok. Ne, ale vždycky to byla moje chyba. Nikdy jsem zkrátka nenarazila na partnera se kterým bych byla spokojená, tak jak si já přeju a on by byl spokojený se mnou. Nějak jsem si už zvykla na osamocený život doprovázený mou nejlepší kamarádkou, která mi už několik let otravuje život, ale i přesto jsem za ní neskutečně ráda. Rodina bydlí za oceánem a já tak neměla tolik možností, jet se za ní podívat. Vlastně můj život byl obyčejnej. Možná až takový stereotyp, ale já s ním byla spokojená. Nic mi nechybělo, kromě toho stálého vztahu. Ale na co to vlastně je? Mít po boku chlapa, kterýho potřebujete snad jenom na sex. Ačkoliv uspokojit se můžete i sami. Nic mi nechybělo, jenže si někdo řekl, že asi ano.. A do života mi přivedl jeho. Jamese Cassellse, idiota a vymaštěnýho debila, co mi kazí v noci sny a přes den život. Můj život se i přesto, že jsem to nechtěla a nečekala obrátil vzhůru nohama a najednou můj život nebyl nudný stereotyp, ale něco co mě začalo i naplňovat a já se cítila víc nabitá energií, než kterou jsem měla doposud. Můžu si vlastně říkat jak moc ho nesnáším, a že bych se ho nejradši zbavila, a aby táhnul zpátky do Ameriky, ale jak on, tak i vlastně i já moc dobře víme, že to není pravda. Nejspíš bych bez něho nevydržela. Fyzicky a nejspíš i psychicky. Když vám někdo vstoupí do života a je to člověk jako on, změní vás. Najednou začnete být navyklý na jeho přítomnost na jeho hlas, oči, úsměv. Máte pocit, že nikdo by už nebyl takový jako je on. Že už by jste nikdy nebyli tolik šťastný a plný energie. Byly věci, který jsem si stále neuvědomila, nebo jsem si je uvědomit nechtěla. Jenže čím víc jsem starší tím více mi toho dochází. Vždyť já nechci skončit sama. Nechci zažít zase ten stereotyp a občasný pocit prázdnoty jako, kdyby jste na chvíli neměli život, nedýchali, nežili. Byli by jste jenom takový loutky, postavičky, který někdo řídí a každý den se to opakuje dokola a dokola. Sama si nejsem jistá, co vlastně cítím, a co vlastně chci cítit. Vím jenom to, že mě dělá šťastnou, a že nechci, aby odešel z mého života. Že i přesto, jak dokáže být otravný a lepí se na mě jako karamelka na zuby jsem s ním šťastná. Opravdu šťastná. Jeho řeči mě sice dokáží vytočit a já mám chuť ho zabít, jeho odplaty, který mi oplácel byly na zastřelení, ale užila jsem si je. Musela jsem sice sundávat svoje spodní prádlo z elektrického vedení, smývat ze sebe šlehačku, lihovou fixu a medvídky, být nevyspalá z toho, že mě budil jeho noční sex s neznámou holkou, ale přežila jsem to. Možná trochu s psychickou újmou, ale zvládla jsem to. 

,,Nemůžu za to, že jsi jako žvýkačka. Přilepíš se a jdeš špatně odlepit." Řeknu pevným hlasem a založím si ruce na prsou.

James na mě překvapeně zvedne obočí a na tváři se mu objeví malý úsměv. Vypadal jako malý klučina, rozcuchané vlasy, které měl rozházené do všech stran, hnědozelené oči, které mu zářily jako hvězdy na obloze a ten jeho typický úsměv. 

,,Tím pádem jsi taky žvýkačka." Odpoví a poté si přehodí jednu ruku přes má ramena a přitiskne si mě k jeho teplému tělu.

,,Nelep se ke mně." Povím a protočím svoje hnědé oči a odtáhnu se od něho, ale on mě znovu přitiskne k sobě.

,,Jsme přece žvýkačky ne? Tak se musíme k sobě lepit." Odvětí s úsměvem na rtech a já si povzdechnu.

,,Tyhle věty zavání romantikou, takže dej si odchod Cassells. Romantiku od srdce nesnáším." Řeknu vážným hlasem a odtáhnu se od něho, na což se on okamžitě zamračí a zakroutí nevěřícně hlavou.

,,Jsi fakt divná Lindo, každá holka má ráda romantiku." Poví a já pouze pokrčím rameny a usměju se na něho.

,,Jenže já nejsem každá holka, brouku." Odpovím a zvednu ruce nad hlavu a zatočím se kolem své osy. Nevím, proč jsem tohle zrovna udělala a jaký to mělo význam. Zkrátka se mi jen zachtělo zatočit se uprostřed noci na chodníku v celkem poklidném nočním Londýně, kde jsme se na téhle dlouhé ulici nacházeli pouze my.

,,Na to už jsem dávno přišel, Lindo. Došlo mi to hned potom, co jsi vlezla do mého bytu a rozšroubovala si mi postel." Řekne a já se na něho se zářivým úsměvem podívám a pošlu mu vzdušnou pusu.

,,Máš výraz jako, kdyby si s mým vylepšením ala 'několik dní spaní na rozbité posteli' nebyl spokojený." Povím a protočím očima, když si odfrkne. 

,,Byl jsem štěstím bez sebe, vážně. Moc děkuji slečno James, že jste mi takhle vylepšila mojí dvoulůžkovou postel bez mého vědomí, a vlastně i bez mého vědomí jste se mi vkradla do bytu a také mi poškodila moje bicí. Hmm, hmm. Díky, doopravdy si cením vaší úpravy, ale jako bytová architektka by jste pochodila maximálně ve vylepšování popelnic pro odpadky či bezdomovce." Promluví po chvilce a já se na něho zamračím.

,,A taky jste mi stále neodpověděla na mou otázku a já netrpělivě čekám." Dodá a jeho pohled se setká s tím mým.

,,Tak čekejte dál pane Cassells, brzo se dočkáte odpovědi." Odpovím s úsměvem na rtech a podívám se na noční oblohu Londýna, kde zářily hvězdy.