Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

14.

,,Hups." Řeknu a uculím se na něho, když se na mě celý rudý zlostí podívá.

,,Dávám ti 10 sekund náskok Lindo. Až tě chytnu, tak zažiješ peklo." Zavrčí, a já s křečovým úsměvem na rtech se rozeběhnu pryč z jeho bytu a následně i z našeho paneláku.

-

Jakmile jsem se ocitla na naší ulici rozeběhla jsem se na levou stranu a vyhýbala se lidem. Bylo mi jedno, jak moc dětinské muselo být utíkat před dospělým člověkem. Anebo jak já jsem musela vypadat, když jsem jako o život běžela od mého bydliště. Doběhla jsem na roh ulice a rozhlídla se na kterou stranu poběžím dál. Jakmile jsem udělala prudký pohyb doprava do něčeho jsem narazila. V duchu jsem se modlila, aby to nebyl ten člověk, kterýho jsem si myslela a zvedla jsem hlavu nahoru, abych na dotyčného mohla pohledět.

,,Bene?!" Vykřiknu překvapeně a on se na mě se zářivým úsměvem na rtech podívá.

,,Nazdar běžkyně. Taky tě rád vidím." Odpoví a rukou si prohrábne svoje husté tmavší vlasy.

,,Kampak běžíš?" Zeptá se, a já jako, kdybych se právě probrala sebou trhnu.

,,Kurva." Syknu a otočím se za sebe, jen pro případ, kdybych někde zahlédla toho dickheada.

,,Před Jamesem." Povím a on překvapeně zvedne svoje husté obočí.

,,Co jsi mu provedla? Zrovna k němu jdu, tak jestli to má vůbec cenu." Odpoví a uchechtne se.

,,No hele. Možná jsem mu, tak trochu rozšroubovala tu židličku co má u bicí a popsala jeho bubny červenou rtěnkou." Odpovím a usměju se na něho.

Ben se na mě vyděšeně podívá div mu přitom nevypadnou jeho modrozelené oči.

,,Cože jsi udělala?!" Vykřikne a poté se začne rychle rozhlížet po ulici.

,,Slyšel jsi." Odpovím v klidu.

,,Tak co tu ještě stojíš, kurva. Zdrhej! Pošlu ti pak falešný pas a identitu na přestěhovaní do Mexika." Poví a dlaň položí na moje rameno a druhou rukou pokyne k tomu, že mám volnou cestu k tomu, abych utekla.

,,Díky moc. Moje nová adresa je pod mostem vedle Ikea obchodu, popelnice číslo 66 je to na pravé straně." Odvětím a on zakývá souhlasně hlavou.

,,Všechny instrukce ti tam pošlu." Řekne vážným hlasem a já se následně rozeběhnu od něho pryč.

Jakmile se mi Ben ztratil z dohledu, zabočila jsem bezmyšlenkovitě doleva a uběhla pár metrů. Následně jsem se předklonila a snažila se vydýchat ten maratón, který jsem zažila před malou chvilkou. Měla jsem takový neblahý pocit, že si ze mě dělal jenom prdel. Proč by, přece jen za mnou běhal. Prostě se mě chtěl jenom zbavit, aby si opravil svoje bicí. A já jako blbá kráva běžím přes půlku města, aby mě náhodou "nechytl", zakroutím nad svou hloupostí hlavou a otočím se nazpátek, abych se vydala domů. Hned, jak jsem se otočila ke mně něco rychle přiběhlo a vyzvedlo mě. Vyděšeně vykřiknu a poté svůj pohled sklopím na člověka, co mě vyzvedl.

,,Mám tě, takže pojď jdeme tě někam zakopat." Promluví jako první James a usměje se na mě.

,,Ty idiote!" Zvýším na něho hlas a snažím se dostat z jeho sevření, protože to jak mě držel nebylo zrovna dvakrát příjemné.

,,Víš jak jsem se tě lekla?!" Pokračuju dál, ale on neodpoví a prochází uličkou a vydá se zpátky na rušnější ulici.

,,Příště se aspoň líp schovej." Poví konečně po nějaký době a následně dojdeme až k velkému parku.

,,Tady mě jako někde zakopeš?" Zeptám se a rozhlídnu se po velkém parku.

Ale mělo přece jen výhodu, když mě celou dobu nesl. Tím jsem byla vyšší než on a to znamenalo, že jsem měla lepší výhled než se svými 167 cm.

,,Nelíbí? Přemýšlel jsem, že tě zakopu támhle pod ten hnijící strom." Poví a ukáže na něho nemotorně, hlavně z důvodu, že mě stále nesl.

Celý park byl obklopen krásnou zelení a vykvetlými stromy, ale on ukáže na ten jediný strom v tomhle parku, který je seschlí, má opadané listy a vypadá, že má ještě chvíli života. Nemluvně o tom, že pokud zafouká větší vítr pravděpodobně ho vyrve.

Zamračím se na něho a poté mu věnuji jemný pohlavek, který mi oplatí tím, že mě plácne přes zadek.

,,Hele!" Vykřiknu, když to udělá a začnu se víc kroutit, aby mě pustil.

,,Co." Odpoví a probodne mě svým pohledem.

,,Přestaň mě mlátit přes zadek." Řeknu a hodím na něho svůj "nebezpečný" pohled.

James si mě přejede pohledem a poté se zastaví a následně mě pokládá na zem. Vítězně se na něho usměju, ale můj úsměv ihned zmizí, když mě znovu flákne přes zadek, ale s větší vervou než předtím až bolestně vyjeknu.

,,A jsi debil nebo jo?!" Zasyčím a chytnu se za postižené místo a krok od něho ustoupím.

Zašklebí se na mě a poté natáhne znovu svojí ruku, kterou ale zachytím a pevně jí držím.

,,Ani to nezkoušej." Zavrčím na něho varovně.

,,Ještě mám druhou ruku, kotě." Odpoví, bohužel to řekne příliš pozdě, protože ihned na to ucítím na své levé půlce bolestné plácnutí.

Hned potom, co mě flákne chytnu jeho zapěstí a držím obě jeho ruce, a probodávám ho nenávistným pohledem.

,,Taky tě fláknu, ale mezi nohy. Debile." Povím a on se na mě s malým úsměvem na tváři podívá.

Znovu se ke mně skloní a foukne mi do obličeje.

,,Měli by jsme jít, než se tady celá nadržená po mně vrhneš a ojedeš mě tady někde o strom." Zašeptá a svůj pohled má stále na mých rtech.

Zlostně se na něho podívám, ale jakmile se snažím kolenem zasáhnout jeho rozkrok, svoje ruce vytrhne z mého sevření a přišpendlí mě na strom za mnou. Svoje horké dlaně položí na má stehna, které se, ale následně objeví na mém zadku. Nakloním lehce hlavu doprava a svraštím na něho svoje obočí. Bez jediného slova se ke mně skloní a daruje mi jemný polibek na krk, ze kterého se mi ihned objeví husí kůže a lehce se zachvěju vzrušením.

James se ode mě odtáhne a usměje se na mě.

,,Jdeme ke mně domů. Máme tam pracičku." Poví a aniž by chtěl třeba vědět mojí odpověď se rozejde směrem k našemu paneláku.

-

Po dvaceti minutách konečně dojdeme k našemu paneláku a zdoláme několik schodů, co nás dělí od našeho patra. Měla jsem naplánovaný, že dojdu ke svým dveřím, protože určitě zapomněl to, co mi řekl a půjdu něco dělat doma. Jako, ale kdyby to věděl, chytnul mě za levou ruku a táhnul mě k jeho dveřím. Povzdechnu si, když vkládá klíč do zámku a následně odemyká a já poté vlezu dovnitř.

,,Jo, ještě než to zapomenu." Povím a otočím se směrem k němu.

,,Půjčíš mi svojí fotku?" Zeptám se a on se na mě udiveně podívá.

,,Proč?" Odpoví s otázkou v hlase a obejde mě a následně si sedne v obýváku na svojí oblíbenou koženou sedačku.

,,Chci ukázat lidem přírodní katastrofu." Řeknu s úsměvem na rtech.

,,Pro efekt bych jim ukázala i v čem bydlíš, ale jelikož máš fajn bejvák moc by tenhle můj "hate" nevyšel." Pokrčím rameny a povzdechnu si.

,,Zničila si mi bicí, děláš mi naschvály a ještě budeš drzá a stále si ze mě dělat prdel?" Zeptá se nepříjemným hlasem.

,,Možná?" Povím nejistě a sleduju jeho reakci.

,,Ty bicí mi zaplatíš." Řekne.

,,A kde budu mít nějakej stálej a normální příjem. Proto, abych ti to mohla zaplatit?" Odpovím a protočím očima.

,,Na mateřský?" Odvětí a pokrčí přitom rameny.

,,S tebou?" Povím při hloupě a usměju se na něho.

,,No víš, chci mít normální dítě a né retardovaný jako jsi ty." Řekne a moje pusa se trochu pootevře z toho, jak jsem byla překvapená jeho odpovědí.

,,Tak ale, ty dítě mít nikdy nebudeš. Tvůj ksicht je dost velká ochrana před jakoukoliv ženskou, která by s tebou chtěla mít něco víc než sex." Odpovím a ušklíbnu se a něho.

,,Tak to by jsme se měli dát dohromady ne? Podle tebe mám ksicht jako prdel a ty v posteli evidentně stojíš za hovno a budeš vůbec ráda, když to do tebe někdo píchne. Nebo spíš, když ho někdo do tebe píchne." Poví a úšklebek mi oplatí.

,,Debile." Zavrčím na něho naštvaně a on se rozesměje.

,,Debile." Zopakuje po mně a snaží se napodobit můj hlas.

,,Drž hubu." Zasyčím.

,,Drž hubu." Poví a já protočím očima.

,,Odcházím." Řeknu pevným hlasem a otočím se k odchodu.

,,Tak pa kotě, v noci se stavím." Odpoví a pošle mi vzdušnou pusu.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro