Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

12.

Jeho ruce putovaly po celém mém těle. Každý dotyk, každý polibek jsem cítila intenzivněji než kdy jindy. Teplé kapky padaly na naše těla. Měla jsem možnost cítit, jak se jeho kamarád otírá o můj podbříšek a to ve mně vyvolalo další vlnu omámení, kdy jsem nebyla schopná normálně myslet. Jakmile se ode mě oddálil a opřel se o kachličky došlo mi, co se tu teď právě odehrálo. Vždyť já se začala líbat se svým úhlavním nepřítelem! Rachel mě vyloučí z naší skupiny "Ani, kdyby byla nouze nesmíš mít nic s jebačem" nebo spíš já si tuhle skupinu vymyslela, abych měla důvod se od něho držet dál. Rachel to bylo jedno a už narovinu mi řekla, že i kdyby nebyla nouze vrhne se na něho a její to jedno. Takže tuhle skupinu jsem tvořila prostě jenom já. Rukou si vjedu do svých mokrých vlasů, a pak bez jakýkoliv dalšího přemýšlení vylezu ze sprchy. Bylo mi upřímně jedno, že ze mě padaly kapky vody a moje tílko zůstalo, kde si u jeho nohou, chtěla jsem pryč. Musela jsem pryč. Už to, že jsem si ho připustila takhle k tělu a zjistila, že líbá kurva dobře a nejradši bych se na něho vrhla a pak bych mu řekla "dělej si se mnou, co chceš" bylo špatně. Tohle se nemělo stát.

,,Lindo." ozve se za mnou jeho hlas a poté uslyším, jak vypíná vodu a do pár sekund ucítím na svém těle jeho ruce, které mě do něčeho zabalovaly.

Jestli to je pytel na mrtvoly, tak už chápu proč se u něho dvakrát neobjeví stejná holka.

Svůj pohled, ale stočím na jeho ruce a všimnu si, že to do čeho mě zabaloval byl ručník a né žádný pytel na mrtvoly.

,,Počkej na mě prosím v obýváku." P
promluví a já si povzdechnu, ale i tak odejdu do obýváku.

Možná by bylo lepší utéct do svého bytu, ale tak či tak bych mu musela čelit. A nechci se zachovat jako nějaká malá puberťačka, která utíká od problému nebo od strachu. Po 10 minutách čekání se konečně objevil v obýváku pouze v černých jeanech.

,,Takže-" začne.

,,Myslím, že je na čase si promluvit." dodá, ale já nevnímám, protože jediný co mě právě zajímalo byla jeho tetování, které měl viditelné na svém těle a já je mohla svým způsobem obdivovat.

Když už mi to po několika minutách úporného zíraní na jeho hruď začne být blbý, odkašlu si a svýma očima se setkám s těmi jeho.

,,Nemohl by sis něco obléct?" zeptám se a protočím přitom očima.

Jeho odpověď mi je pouze zářivý úsměv a to, jak si naschvál založil ruce za hlavu.


,,A přijít o ten pohled, kdy mě svlíkáš očima?" odpoví otázkou a uchechtne se, když ho zpražím pohledem.

,,Navíc ty si taky jenom v podprsence, tak jsme si kvit." dodá a já se v tu chvíli podívám na své tělo. A měl pravdu doopravdy jsem měla na sobě jenom podprsenku a džíny, které byly prosáklé vodou a nepříjemně se mi lepily na nohy a vytvářely tak husí kůži.

V ten moment se ke mně James otočil zády a odešel do ložnice. Po chvilce vyšel s tepláky a trikem, který držel v rukách a oblečení mi podal.

,,Obleč si to." Poví a já zakývám nesouhlasně hlavou.

,,Bydlím od tebe pár metrů, dojdu se domů převléct." Odpovím a teď byl on, kdo záporně zakroutil hlavou.

,,Mám takový pocit, že jakmile by jsi opustila stěny mého bytu, už by si nikdy nevylezla z toho svého. A my si musíme doopravdy promluvit. Takže si tohle obleč Lin." ooví a já sebou cuknu, když uslyším, jak mě oslovil.

,,Fajn." řeknu a převezmu jeho oblečení a obejdu ho, abych se dostala do jeho ložnice a tam jsem se mohla v klidu převléct.

Tepláky jsem si šňůrkami hodně utáhla, ale i tak mi stále padaly. Protočila jsem oči a sundala je a navlíkla si na sebe jeho triko, které mi končilo v polovině stehen. Byla jsem nucena sundat si i podprsenku, ale kalhotky by mě nedonutil sundat momentálně nikdo. No dobře, někdo asi ano. Tepláky jsem složila a položila na postel. Mokré oblečení jsem si přehodila přes ruku a vrátila se zpátky do obýváku, kde na mě už čekal.

,,To oblečení si můžeš přehodit támhle přes topení." poví a já pouze přikývnu a svoje oblečení přehodím přes horké topení.

James už seděl na své pohodlné sedačce a já si sedla do křesla, které bylo hned před ním. Celou dobu sledoval moje nohy a tajemně se na mě usmíval.

,,Tak mi pověz, co máš na srdci." řeknu a lokty si opřu o kolena a lehce natočím hlavu, abych měla lepší pohled.

,,Jsme přece jen už dospělí, takže přejdu rovnou k věci. To co se stalo u mě v koupelně byla známka toho, že se mezi námi začíná něco dít. Že mezi námi něco teď začne být." poví a můj pohled se setká s tím jeho.

,,No po tomhle, tak metrovej odstup a zeď." odpovím automaticky a ušklíbnu se, když se na mě zamračí.

,,Lindo." upozorní mě a já pouze pokrčím rameny.

,,Navíc jsem chlap, takže pokud to přece jen mělo přejít k něčemu víc, tak jsem pro. Přece jen, člověk jako já se neuspokojí jenom s líbáním." řekne a zády se opře o koženou sedačku.

,,Možná by ses mohl spíš uspokojit rukou." povím a soucitně se na něho usměju.

,,Vážně? Vážně, Lindo? Řešíme tu důležitou věc a ty si z toho děláš prdel?" zeptá se lehce podrážděně, ale neskrývá úsměv, který se mu vytvořil na tváři.

,,Tou důležitou věcí myslíš sex?" odpovím s otázkou v hlase a hraju si přitom na nechápavou.

,,Jistě, že ano!" zvýší nepatrně hlas a protočí očima nad mojí "nechápavostí."

,,Ach, tak. Tak to se převelice omlouvám pane Cassells. Zkusím být více chápavá a pokusím se i přizpůsobit vašim požadavkům, ale musíte být více afiliantní a upřesnit mi to." řeknu a zpod řas se na něho podívám.

James se na mě usměje a poté si olízne svoje rty.

,,Mám být tedy více afiliantní, slečno James?" zeptá se a já zakývám souhlasně hlavou.

V ten moment se zvedne ze své kožené sedačky a přiblíží se ke mně a znovu přitiskne svoje rty na ty mé.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro