14. část

" Ne, Morgane," vydechla Hermiona a zarazila chlapcovu ruku pomalu putující k jejímu klínu.
" Proč?" zavrčel nespokojeně Morgan. Už ho pomalu unavovalo stále jen čekat. Sice neměl nouzi o sex, na to měl tu svou Mrzimorku. Ale Hermiona byla přeci jen výzva.
" Tobě nestačí to co děláme?" zeptala se nešťastně.
" Ani ne. Miluješ mě vůbec?" zaútočil.
" Jistěže ano!" zamračila se.
" Tak mi to dokaž. Přeci nechceš, abych si našel nějakou jinou, která bude víc ochotnější než ty?" zavrčel.
" To bys vážně udělal?" zeptala se vzlykaje.
" Nevím, když ty mě zanedbáváš..."
" Tak to není... já jen... mám strach.."
" To nemusíš. Bude se ti to líbit, uvidíš," lákal ji Morgan.
Hermiona chvíli přemýšlela.

Když to neudělám tak mě nechá...nechci aby mě nechal.

" No dobrá... souhlasím," vzdychla nakonec. Jelikož byla Hermiona moc zamilovaná, chovala se hloupě a dělala rozhodnutí, která by neměla.

" Hodná holka, pojď ke mně," řekl Morgan ukazujíc na místo na pohovce vedle něho. Vykouzlil ji, když přišli, aby měli pohodlí.
Když k němu došla, začal ji hladově líbat a strhávat z ní šaty. Za chvilku byli oba nazí. Ovšem žádná romantika či předehra se nekonala. Morgan jí netrpělivě roztáhl nohy a nalehl na ni. Když do ní neurvale a brutálně vnikl, bolestí vykřikla!
Ani si toho nevšiml a bezohledně pracoval na svém uspokojení. Bylo mu jedno jak se Hermiona cítí, hlavně že si on užívá. Hermionu vše bolelo a plakala.

Jak se to může někomu vůbec líbit? Prosím ať už skončí!

Její modlitby byly vyslyšeny. Ani ne za pět minut bylo po všem.
Když z ní slezl, rozvalil se vedle.

" Bylo to super, kotě!"

Hermiona si však myslela něco jiného. Odtáhla se od něj. Celá bolavá, krvácející a nešťastná se schoulila do klubíčka a dívala se někam do prázdna. Nevěděla, co říct, na co myslet. Naneštěstí to za ní vyřešil nějaký student z Mrzimoru, který chtěl využít přístěnku, aby si půjčil koště.

Jakmile je spatřil, vytřeštil oči. Poznal totiž přítele své spolužačky a rozhodně si to nehodlal nechat pro sebe.

" Sakra, musíme odtud zmizet." křikl na Hermionu. Ta sice nechápala proč, ale poslechla. Když vycházeli ze dveří, před nimi už stála Morganova skutečná přítelkyně. Chlapec zbledl, nemohl nic dělat byl přistižen.

" Ta zmetku jeden!" vykřikla Mrzimorka a takovou mu vlepila, že vzal druhou o zem.
" Co děláš? Zbláznila jsi se?" vyletěla Hermiona, kterou tohle všechno probralo k životu.

" Hele, ty se radši taky kliď, nebo taky jednu schytáš!" řekl dívka a už se napřahovala znovu.

" Proč? Já ti nic neudělala," bránila se Hermiona.

" Nic jo? A to že spíš s mým klukem je ti málo? Doufám, že sis to užila, protože to bylo naposled!" řekla dívka výhružně a vytáhla svou hůlku. Hermiona však byla rychlejší.
" Jak s tvým klukem. Morgan chodí se mnou! S tebou se přece už dávno rozešel."

" A to jsi vzala kde?"

" Morgan mi to řekl. Scházeli jsme se tajně, protože ses chtěla zabít."

" Cože? Takovej nesmysl. Ujišťuju tě, že teď mám sto chutí opravdu někoho zabít! Dovol abych ti otevřela oči, tenhle zmetek nás jak je vidno tahal za nos obě," řekla dívka a vyslala kouzlo směrem k ležícímu Morganovi. Tomu na obličeji naskákaly velké a nechutné boláky.

V tu chvíli se na chodbě ocitl Snape. Rázným krokem přišel k hloučku studentů, který hlavní aktéry zakrýval.
" Co to tu provádíte?!" zahromoval. Ticho, nikdo ani nedutal.
" Grangerová, Smithová a vy půjdete se mnou k řediteli!" ukázal na Morgana, který se snažil zakrýt svou hlavu. Vypadal totiž příšerně.
Severus šel rázným krokem a za ním tato zvláštní trojce s mučednickým výrazem...

15. část

Všichni čtyři teď stáli v ředitelně. Godrik Nebelvír se na ně za svým majestátným stolem díval poněkud nechápavě.
" Pane řediteli, tito studenti porušili školní řád!"
" Profesore Snape, nechci vás přerušovat, ale jakým způsobem? Myslím, že ve vaší době máte jistě jiný řád, než je ten náš," usmál se Nebelvír a tím vypálil Severusovi rybník. Ten na jen zíral neschopen žádného slova. Po chvíli se vzpamatoval.

" Ehm domníval jsem se, že je zde také zakázáno kouzlit mimo vyučování."

" Ne profesore, kdy jindy by si měli zkoušet studenti své dovednosti, když ne o přestávkách?" opáčil Nebelvír. Hermiona se ušklíbla. Vidět Snapea zmateného bylo jako zadostiučinění. Jako by dostal políček do zátylku. A Nebelvír to uměl tak podat, jako by se za to měl ještě Snape omluvit, že je vyrušil. V tu chvíli si Hermiona uvědomila, co se vlastně stalo.

Morgane ty zmetku! Kdybych si tě do parády vzala já, asi bys vypadal mnohem hůř než teď!

" No dobrá profesore, když na tom trváte, vyšetřím to. Tak proč má pan ... ehm promiňte, ani nevím kdo jste. Nemohu vás poznat," uchechtl se Nebelvír, dívaje se přitom na Morganovu nafouklou hlavu s boláky, které se chystaly co nejdřív prasknout.

" há hem horhan hrinc," zahuhlal chlapec. Nebylo mu však vůbec rozumět, jelikož měl oteklý i jazyk a sotva se mu vešel do pusy. Takže jakmile ji otevřel, nemohl tu oteklou svalovinu dostat zpět.

" Ach jistě promiňte. Pomohu vám," řekl Nebelvír a kouzlem odstranil všechny boláky na morganově obličeji.
Když se Severus zadíval na chlapcův obličej někoho mu připomněl. Ty oči a lícní kosti. Brada... to není možné.
" A pan Princ... " vydechl Nebelvír a poskytl tak Snapeovi jasný důkaz toho, že se mu to jen nezdálo. Jistě tento mladík je jeho dávný předek.

Hm.. ale co s tím? Říct mu to nemohu... nechci přeci měnit budoucnost, i když tolik vzdálenou!

" Tak pane Princi, mohl byste mi konečně říct, co se stalo? Proč jste takto skončil?"

" Pane řediteli... no to kouzlo na mě použila Eleanor," ukázal na Mrzimorku.

Eleanor? Bože, to je další členka mé rodiny. Díval se Severus vyděšeně na ty dva. Podle toho co věděl, byli školním párem po celou dobu studia a vzali se na konci sedmého ročníku, protože Eleanor zjistila, že je těhotná.

" Slečno Smithová.. proč jste na pana Prince použila tak ošklivou kletbu?" zeptal se Nebelvír.

" Zasloužil si to!" zněla strohá odpověď.

" Copak vám provedl?"

" Vyspal se tady s tou novou!" vrhla vražedný pohled na Hermionu."

V tu chvíli Snape málem omdlel.
Grangerová změnila budoucnost... mou budoucnost.. třeba se nikdy nenarodím!

16. část

Severus nevnímal zbytek Nebelvírova výslechu, byl zprávou o tom, že se Hemiona vyspala z Morganem tak zasažen, že nebyl schopen vůbec ničeho. Kromě myšlení na použití na ni Avady. Když je Nebelvír propustil, odchytl Hermionu na chodbě a táhl ji k sobě do sklepení!
" Grangerová! Já vás snad přetrhnu," křičel Snape. Poprvé ztratil kontrolu. Hermiona ho nikdy v životě takto neviděla. Vyděšeně na něho zírala a nic neříkala.

" Vy jste takové kopyto! Změnila jste budoucnost!"

" Jak?" kuňkla dívka.

"Merline, ona se ještě ptá jak. Vám je málo, to co jste provedla?"

" Myslím že to není váš problém!" naježila se Hermiona. Co se týkalo jejího soukromí, tak ho chtěla chránit za každou cenu.

" Právě, že je, ty huso pitomá!" zaječel.

" Proč? To se týká jen mě a Morgana!"
" Bohužel ale také mne! Morgan Prince třetí je můj dávný předek! A eleanor Smithová také! Byli to rodiče mého pra pra pra pra pra a já nevím kolika ještě dědy! Vy jste změnila mou budoucnost. Ti dva se měli na konci roku vzít protože Eleanor zjistit, že je těhotná!" Když to vysvětloval, chodil po místnosti, jak lev v kleci.

" Ale... jak jsem to asi mohla vědět?"

" To jste sice nemohla, ale jistě víte, že každá věc, byť jen sebemenší detail může změnit naši budoucnost a vy provedete něco takového. Došlo vám to teď vůbec? Pokud se nenarodí můj přímý předek, já se nenarodím také. Mám chuť vás na místě zaškrtit."

Hermiona na něho vyděšeně hleděla a protože se k ní blížil ustrašeně couvla.

" Neudělám to jen proto že nechci zbytek svého krátkého života strávit ve vězení!"

" A co budete dělat?" pípla.
" Co? Co asi. Nemohu dělat nic. Kdybych se je pokoušel dát dohromady, jak by to asi vypadalo? A kdybych jim řekl pravdu, všechno by mohlo být jinak! Vy jen doufejte, že to vaše extenpóre nezanechá následky!" s tím ji vyrazil ven.

Já se snad zblázním, vzteky bych něco rozbil! Grangerová zatracená, zkazila mi celý den a to mám jít večer s Ivou na večeři. Jak se můžu bavit, když je reálná možnost že se prostě vypařím?

***

Severus se nakonec uklidnil, dal si horkou sprchu a pobyl tam tak dlouho dokud se neuvolnil. Pak poslal Ivě vzkaz po sově, že se večer mají sejít před bradavickou bránou. Když se setmělo vskutku na něj čekala.

" Severusi... půjdeme kam?"

" To je překvapení," zašeptal a políbil svou lásku. Iva se tedy nechala vést.

Pomalu došli do Prasinek. Severus ji zavedl do útulné hospůdky a majitelje usadil k rezervovanému stolu. Byl nádherně prostřený a uprostřed stála hořící dlouhá svíce.
Usadili se a za chvilku k nim přispěchal číšník s jídelními lístky. Vybrali si z toho seznamu lahůdek a číšník odfrčel do kuchyně předat objednávku.
I když se Severus snažil nemyslet na to, co se dneska stalo, měl ve tváři ustaraný výraz. Ivana poznala, že s ním není něco v pořádku.

" Co zlato s tebou je dnes?"

" Ale nic," odbyl ji.

" To vidět opravdu je! Řekni to mi," pohladila ho po ruce. A tak jí Severus všechno vyklopil.

" Och to závažné je... ale teď udělat s tím nemůžeš nic."

" Ano, to nemohu."

" Měl by si se uvolnit."

" Jak?"

" Skvělý způsob jeden na to znám," usmála se koketně Severus pochopil.

" Ale teď jsme si objednali," namítl se smíchem.

" Na jídlo kašli!" řekla přitáhla si Severuse blíže k sobě a vášnivě ho políbila. To mu stačilo. Na jídlo v tu chvíli zapomněl.
Vyběhli schody do patra a Severus odemkl dveře jejich objednaného pokoje. Pak se na Ivu vrhl, líbal ji tak vášnivě, že sotva popadla dech. Vzal ji do náruče a zamířil s ní k velké posteli.