Severus čekal na domluveném místě. U starého stromu v blízkosti jezera. Netrpělivě podupával nohou a neustále se díval na kapesní hodinky.

Kde jen může být, přece jsme se dohodli že po večeři se půjdeme projít. Ale ani na večeři nebyla. Nemohlo se jí něco stát?

Začal se Severus strachovat, ale v ten samý okamžik se k němu profesorka Belounská přikradla zezadu. Zakryla mu oči a do ucha mu zašeptala: " Kdo hádej jsem?"

" Ivo," vydechl Severus a rychle se otočil, aby zjistil, že se mu to jenom nezdálo.

" Ano to já jsem," usmála se žena zářivě a políbila Severuse něžně na tvář. Celý se zachvěl při dotyku jejích rtů.

Merline, je to možné abych se takto bláznivě zamiloval, jako nějaký mladíček? Říkal si Severus zatímco se mlčky ruku v ruce procházeli podél jezera. Nemuseli mluvit i tak jim spolu bylo nádherně.

Procházeli se dál, až došli na kraj Zapovězeného lesa. Najednou se Severus sehnul a utrhl květinu, kterou viděl v trávě růst. Měla jasně žlutou barvu v Ivaniných vlasech, jak ji Severus připnul, se nádherně vyjímala.

Podíval se na ni a v očích mu zaplály ohníčky. Přiblížil se ke své milované ještě blíž a sklonil se nad ní. Když se jeho rty jemně dotkly jejích, vzdychla. To ho povzbudilo a tak své paže pevně ovinul kolem jejího pasu a přitáhl si ji k sobě blíže. Znovu ji políbil teď už vášnivěji a bylo to úžasné. Když se od sebe odtrhli museli se několik okamžiků vydýchávat. Pak pomalou chůzí došli do hradu.
Severus Ivanu doprovodil k jejím komnatám ve věži. Tam se také rozloučili vášnivým polibkem. Jenže někdo je přitom pozoroval...

***

H

ermiona právě vycházela z dívčí koupelny a v županu a s turbanem na hlavě zamířila na svou kolej. Ale cestou uviděla něco, co ji donutilo zastavit se. Snapea, jak se vášnivě líbá a profesorkou Belounskou.

Tak je to přece jenom pravda. Zmetek jeden, bodejť by se mu chtělo domů, když se tady má skvěle. Má práci, o které snil a teď si tu najde známost. A zatímco já... budu asi už nadosmrti nešťastná. Morgan si se mnou jen zahrává a je mi tu smutno po mých přátelích.

Hermiona byla natolik zabraná do svých myšlenek, že přestala vnímat věci kolem. To se jí nevyplatilo. Jelikož se nikam neschovala a stála uprostřed chodby s otevřenou pusou, bylo nasnadě, že až se Severus Ivanou rozloučí, padne jeho pohled přímo na ni. A taky že jo.

" Grangerová! Copak mě musíte špehovat za každé situace?" zahromoval Snape nad Hermionou. A ta se probrala z transu.

" Cože? Ach bože... ne to ne!"

" Žádné výmluvy Grangerová, strhávám Nebelvíru 10 bodů za neúctu k učiteli. A za svou zvědavost jste si vysloužila školní trest. Budete opisovat staré spisy v knihovně, nehodlám s vámi ztrácet svůj drahocenný čas. Zítra po večeři se hlaste u knihovníka. A padejte na kolej, už bude osm hodin," řekl jedovatě Snape a odkráčel směrem sklepení. Cestou dolů si broukal nějakou melodii.

No jistě! Aby se mnou neztrácel čas, aby se mohl věnovat té své profesorce, pche! Už mě vážně začíná štvát.

Hodila uraženě rameny a zakřičela heslo na obraz, aby mohla vejít na kolej.

Jakmile prolezla obrazem skrývající vchod do nebelvírské koleje vrhl se k ní Morgan.

" Hermiono."

" Ty? Raději se mi kliď z očí. Všechno vím, jen sis se mnou zahrával," vytáhla Hermiona varovně hůlku.

Trochu se zarazil, ale nepřestával naléhat : " Prosím, vyslechni mě alespoň. Chtěl bych ti to vysvětlit," tvářil se u toho celkem nešťastně, a tak svou hůlku sklonila.

" Tak povídej!" vyštěkla.

" Neposadíme se?" navrhl Morgan ukázaje na pohodlná křesla v blízkosti krbu.

" Raději postojím," zavrtěla hlavou.

" Dobrá. Tak teda... chci říct, že... no vlastně..."

" K věci Morgane," nervózně přešlápla.

" No dobře... víš přišlo to tak nečekaně. Jakmile jsem tě uviděl, zamiloval jsem se do tebe. Vážně. Ano chodil jsem s Mrzimorkou ale..."

" Takže už s ní nechodíš?" vyvalila oči.

" Ne dnes ráno jsem se s ní rozešel. Strašně vyváděla, když jsem jí řekl, že jsem se zamiloval do tebe. Říkala, že si něco udělá, když nás spolu uvidí."

" To se snad zbláznila? A to kvůli ní se mám schovávat?"

" No alespoň prozatím, než bude v pohodě a přijme to. Prosím Hermy. Vážně moc stojím o to, abychom se vídali." hodil po ní psí oči. A jelikož byla Hermiona zamilovaná, odpustila mu jeho prohřešek. Zářivě se usmála a Morgan otevřel náruč a ona mu do ní šťastně vběhla. Vyhledala jeho rty a spojila je v nádherný polibek.

Když se loučili u dveří do dívčích ložnic, políbili se znovu. Poté co Hermiona zapadla za dveře se Morgan samolibě usmál a potichu zašeptal " Tak to bychom měli. Pche... za pár týdnů bude moje!" poté odešel do svých ložnic.

(Poznámka: Morgan je pěknej zmetek. I mě samotnou to naštvalo.)

***

Severus ležel na posteli a přemýšlel o Ivaně. Byla to velmi krásná žena a jeho moc přitahovala. Ani nemohl uvěřit, že i on přitahuje ji. Byl velmi nejistý pokud se týkalo žen.
Pomyslel na ni, jak byla dnes oblečená, krásné bílé splývavé šaty dávali vyniknout její štíhlé postavě. Látka byla téměř průsvitná v záři zapadajícího slunce. Jak uměla nádherně líbat... Zatoužil znovu si ten okamžik prožít. Ale tentokrát s trochu jiným koncem.

Měl jsem přijmout to pozvání na čaj... chtěl jsem se chovat jako gentleman...

Ale jeho touhu se nedají oklamat. Měl teď dvě možnosti, buď půjde za ní a udělá ze sebe hlupáka, když tím opravdu myslela jen čaj. Nebo si pomůže sám.

Chvíli zvažoval pro a proti a nakonec se rozhodl pro tu druhou možnost. Nechtěl by ji přeci odradit hned na začátku. S povzdechem vstal a šel do koupelny. Pustil sprchu příjemně teplé vody. Když do ní vstoupil a proud vody ho obklopil, představoval si že ho Ivana objímá.
Namydlil si hrudník a pomalu sjížděl k rozkroku. Poté už třel svůj naběhlý penis. Za pár okamžiků to na něj přišlo. Představoval si jak asi Ivana pod šaty vypadá a touha lo ni se znovu vrátila.

Sakra, tohle zřejmě zabere jen na pár hodin. Jestli se s ní v brzké době nepomiluji, asi se zblázním.

***

O měsíc později...

Dny ubíhaly celkem rychle a ani se tomu nechtělo věřit a byl tu říjen. Babí léto bylo dávno za nimi a tak bylo na večerní procházky celkem chladno. Proto Severus s Ivanou trávili více času na hradě. Nejčastěji v jeho v pracovně. Povídali si, líbali se vyznávali si lásku. Avšak Severusovi stále chyběla odvaha, aby se pokusil Ivanu svést. Choval se stále jako gentleman dokonce i jí samotné to přišlo zvláštní. Pak měli slavit své měsíční výročí.

To by mohla být skvělá příležitost...

Pomyslel si Aeverus a proto šel do Prasinek k Rozmetě objednat stůl a pokoj na noc. Pak se přemístil do Příčné ulice a šel koupit dárek pro svou milou.
Když se vrátil, měl na tváři spokojený výraz, ten mu však hned zkazila Hermiona. Když ho potkala na chodbě, chtěla mu něco. Byla tak neodbytná, že by nejspíš nedala pokoj než by mu do hlavy vymluvila díru. Raději ji tedy přijal.

" Tak o co jde Grangerová!" zamračil se na ní.

" Chtěla jsem se zeptat, jak daleko je oprava obraceče," řekla Hermiona smutně.

" Nic moc, řekl bych, že bude celkem dlouho trvat než se opraví," odpověděl Snape a přitom se zvláštně uculil.

Jasně ty domů nepospícháš, zmetku!

" A proč tak najednou chcete domů. Myslel jsem se, že se vám tu líbí, soudě podle toho jak jste se poslední dobou tvářila," ušklíbl se Severus.

" Jen bych už celkem ráda viděla Rona a Harryho," zamračila se.

" Za to já jsem rád, že nevidím ani jednoho," utrousil Snape.

" To se dalo čekat," vylítlo Hermioně než to stačila zarazit.
Sakra neměla bych uvažovat nahlas!

" Opět jste drzá Grangerová. Odebírám nebelvíru 10 bodů a teď, jestli je to všechno, tak vypadněte. Nemám na vás náladu a mám celkem dost práce," řekl a hůlkou jí otevřel dveře. Hermiona si povzdychla a odešla.

***

Pokud se týkalo vztahu mezi Hermionou a Morganem. Hermiona trpěla. Nemohla se s ním vodit na veřejnosti za ruce, líbat ho prostě nic. Scházeli se v přístěnku na košťata v druhém patře. Tam si povídali, líbali a mazlili.
Hermioně zpočátku hra na schovávanou líbila, ale postupem času si začala uvědomovat, jak je to těžké, se k němu na veřejnosti chovat jako by nic.
Co však nevěděla bylo, že Morgan to hraje na obě strany. Se svou dívkou z Mrzimoru se totiž vůbec nerozešel, jen to Hermioně nalhal. Ale dával si přitom velký pozor, aby nikdo z Nebelvíru neviděl, že se s Mrzimorkou vídá víc než přátelsky.
Stále se mu to nějak dařilo jelikož se svou dívkou objevili Komnatu nejvyšší potřeby a scházeli se tam. Bylo to rozhodně pohodlnější než v přístěnku pro košťata. Hermionu sem však nikdy nevzal.
Když ho náhodou Hermiona viděla v její blízkosti neuvěřitelně žárlila, on ji však vždy dokázal nějak obměkčit, že ji přece jen tak ze dne na den nevyškrtne ze svého života, že jí jen pomáhal s úkoly, že je v depresi a bojí se, aby si něco neudělala.

A jelikož láska je slepá, Hermiona tomu všemu věřila. Občas se sice ozvala, že takto to dál nejde, že to není opravdový život, jen ukradené chvíle. Ale vždy když si stěžovala byla umlčena polibkem a mazlením. Nikdy mu však nedovolila víc a to Morgana žralo.

Myslel si že bude celkem snadná kořist, ale spletl se. Už ho celkem unavovalo říkat jí stále dokola, jak moc ji miluje a nic z toho nemít. Jeho plán, svést ji v co nejkratším čase, bohužel ztroskotal. Nicméně stále na ní dorážel, že když ho doopravdy miluje měla by mu to také dokázat. Až jednou jeho slovům podlehla...