Severus seděl u oběda. 
Právě si chtěl nandat brambory, když v tom do něho někdo zezadu drcnul, až mu vrchovatá lžíce a malinkatými brambůrkami vyletěla z ruky a přistála na podlaze.

" Grrrr, kdo to sakra........." zavrčel Snape, ale když uviděl, kdo do něj strčil, svou poznámku o neschopném tupci spolkl.
Byla to profesorka Belounská. Byla opravdu krásná. Dlouhé černé vlasy jí splývaly na záda. Měla na sobě černé oblečení, které zvýrazňovalo její štíhlou postavu. Měla bledou pleť a v mnoha ohledech byla podobná Severusovi až na to, že ona měla krásný obličej.

" Omlouvám já vám se, líto mi to je," řekla žena melodickým hlasem.

" Nic se nestalo," řekl Severus a úplně zapomněl na to, že byl před chvílí naštvaný.

" Mohla přisednou já k vám? My spolu poobědvali," zeptala se komoleným jazykem profesorka.

" Ale jistěže," Severus se mohl najednou ochotou přetrhnout. A nebylo to jen tím, že profesorka měla v sobě napůl vílí krev.

" Moc děkuji vám. Vy nový tu?" prohlížela si ho profesorka.

" Ano, ale to by bylo na dlouhé vyprávění," shrnul Severus.

" Vyprávějte tak. Och hlupačka já, zapomněla! Belounská Ivana mé jméno. Z čísel věštění učím. Z Ukrajiny já," podala Severusovi svou malou bledou ruku.

Ten ji uchopil do té své, stejně tak bledé, a políbil ji na hřbet.

Profesorka se začervenala a s lehkým smíchem ruku vytrhla.

" Profesor Severus Snape, učím Obranu proti černé magii," řekl muž hrdě a vypnul hruď jako páv, který se předvádí před pávicí.

Ta žena se mu velice líbila. Byl z ní úplně vedle, ale hlavně mu s ní bylo příjemně. Poprvé zatoužil být v něčí blízkosti.

***

" To Vážně nemyslíte? Vy z budoucnosti?" podivila se Ivana, když se asi po dvaceti minutách příjemného rozhovoru, Severus uvolil, povědět jí okolnosti svého " příjezdu".

" Jo nebýt té šprtky Grangerové, byl bych teď asi u sebe v pracovně a opravoval eseje neschopných žáků," řekl Severus kysele.

" Ale kdyby toho nebylo, my nesetkali jsme se bychom," řekla Ivana červenajíc se.

" Ne to jistě ne. To je také další pozitivum téhle mé návštěvy. První je, že učím svůj oblíbený předmět, který mně nechtěl ředitel u nás nikdy dát," řekl Severus a pak vzal skleničku s desertním vínem. Přiťukl si s Ivanou. Když dopili a dojedli, doprovodil ji k jejímu kabinetu. Měla ho ve třetím patře vedle učeny, kde učila věštění.

" Ahoj tak, zábavné to bylo. U večeře zase," řekla a jemně políbila Severuse na tvář. Mohl tak cítit její parfém s vůní letního ovoce.
Když za sebou zavřela dveře, chtělo se mu tančit. Bylo mu najednou tak lehko. Prostě nádherně.
Když pak odcházel do své pracovny, zlehka si pobrukoval neznámou píseň. Dnes měl opravdu výjimečně skvělou náladu...

9. část

Hermiona seděla u hořícího krbu a dívala se nepřítomně do plamenů. Byla sama ve společenské místnosti. Všichni dnes byli po prvním dni unavení a tak šli brzy spát. Jen Hermiona ne a ne zamhouřit oči.
Stále se jí honilo hlavou jestli se někdy dostanou zpět do jejich doby a pokud ano, nezmění tím, že tu nějaký čas pobývali, budoucnost?
Z úvah ji vytrhl nějaký zvuk, šustot bačkor po schodech. Přicházelo to od chlapecké ložnice. Pak na ni z točitých schodů vykoukla rozježená Morganova hlava.
Byl tak neuvěřitelně rozcuchaný, že se musela Hermiona smát. Ani Harry nikdy neměl na hlavě nic podobného.

" Co je tu k smíchu?" poškrábal se Morgan na hlavě a tím si vlasy ještě více rozcuchal.

" No tak se na sebe podívej," dusila se Hermiona smíchy.

Morgan se na ni nechápavě podíval, ale poslechl. Zadíval se do nejbližšího zrcadla a vyjeveně zíral na ten úkaz. Pak se zarazil, když uslyšel, že se dívka směje čím dál víc.

Tak moment! Mě Morganovi Princovi třetímu, se nikdo smát nebude. Počkej, ty potvoro malá. Zasmál se v duchu a pak začal Hermionu honit po místnosti.

" Stůj!" křikl Morgan na Hermionu, která se mu právě vyhnula a on tak sevřel v dlaních jen vzduch.

"Tůdle," udělala na něho Hermiona dlouhý nos a stále se neuvěřitelně smála.

Pak si však chlapec nadběhl a zahnal ji do kouta. Už nebylo uniku. Hermiona se pomalu vydýchávala a velkýma očima sledovala, jak se k ní Morgan pomalu přibližuje.

" A mám tě, už neutečeš," řekl a pevně ji sevřel v náručí. Hermiona však utíkat nechtěla. Cítila se v bezpečí. Avšak celé její tělo se chvělo. I Morgan to cítil.

Chvíli sledoval její rty. Na první pohled měkké, hebké, toužící......
Pak se jí zadíval do očí a z nich vyčetl, že čeká na to, až to konečně udělá.
Pomalu se k ní sehnul a pak se jemně svými rty dotkl jejích. Hermioně unikl tichý sten. Povzbuzen její reakcí, pokračoval. Polibek zintenzivnil a pak zapojil i jazyk. Byl to velice něžný polibek. A Hermiona cítila jakoby se někam propadala. Věděla však, že on je tou skálou, o kterou se může opřít.
Když polibek přerušil, Hermiona s úžasem vydechla:
" Páni......to... bylo...... skvělý."

" To teda bylo. Měli bychom si to zopakovat," usmál se Morgan šibalsky a znovu Hermionu políbil tím úžasným, dechberoucím polibkem...

10. část

U večeře se znovu potkal Severus s Ivanou. Znovu seděli vedle sebe a povídali si. O umění, škole, zájmech. Celkem dobře si rozuměli a bylo jim spolu nádherně. A proto se Severus odvážil k něčemu, nad čím přemýšlel celý den.

" Ivo? Nechtěla bys... nechtěla bys ses třeba po večeři projít po pozemcích?"

" Och, to výtečný nápad je. Ráda," usmála se profesorka líbezně.

" Skvělé," řekl Severus a zase se věnoval svému jídlu.

***

Z druhého konce Velké síně je sledovala Hermiona. Nikdy neviděla Snapea šťastného. A dokonce usmívajícího se.

Co to s ním jenom je? Švitoří kolem Belounské, jde po ní jak slepice po flusu! Že by se... ale ne vždyť je to Snape! Ale podle toho jak se přihlouple tváří... jo jasně ona se mu líbí. Ha Snape zamilovanej, no to teda bude gól až to povím... ale komu? Tady ho nikdo nezná jako já? Ach jo takovej drb a já ho nemůžu nikomu říct! Jaká škoda!

" Co je to s tebou?" drcla do Hermiony Elisa.

" Co? Ne nic," zavrtěla hlavou Hermiona

" Nejsi takhle náhodou zamilovaná?" zeptala se Elisa a Hermiona zčervenala jako rajče.

" Ach tak jsi? A do koho ? Snad ne do umaštěnce, pořád na něj civíš! Ale on s těš evidentně moc nevšímá," smála se Elisa

" Co to meleš? Ne do něho ne!"

" Tak do koho? Jsem zvědavá."

" Do Morgana, včera jsme se líbali," zašeptala Hermiona, aby jí nebylo slyšet.
" Do Morgana?" vykřikla Elisa překvapeně až se po ní všichni otočili dokonce i Morganz druhého konce stolu.

" Pššššt, tos tomu dala!" snažila se Hermina krotit Elisu.

" Nerada ti to říkám, ale kamarádi by si měli říkat pravdu. Morgan chodí s jednou holkou z Mrzimoru už asi rok!"
" Cože? To je mizera!" Hermiona se zvedla a se slzami v očích utíkala ze síně. Morgan se zamračil na Elisu a došel k ní.

" Cos jí řekla!"

" Pravdu, že chodíš s Mrzimorkou!"

" Proč to děláš? Nepleť se do věcí do kterejch ti nic není!" sevřel jí pevně ruku až vyjekla bolestí. Pak se otočil a utíkal za Hermionou.