Úplně jsem zapomněla vydat tohle🤦‍♀️🙈

***

Přijeli žáci. Najednou všude bylo plno malých i větších dětí a ve Velké síni nebylo k hnutí. Hermiona si automaticky sedla k nebelvírskému stolu. Ostatní na ní jen se zájmem hleděli.
Pak však vstal Godrik Nebelvír a ujal se slova. Úvodní řeč byla také tak nudná, jako jí mívával Brumbál. Hermiona se tomu musela smát, jak jsou si ti dva kouzelníci v tolika věcech podobní. Pak mělo začít zařazování. Ale nebyl tu žádný Moudrý klobouk.
Když nějaký pomocník přečetl jméno prvňáka, ten předstoupil před profesorský stůl. Za ním seděli zakladatelé této školy. A dohadovali se, kdo si koho vezme do své koleje. Kupodivu Moudrý klobouk nepotřebovali.

O tom budu muset povědět doma.

Zamyslela se Hermiona. Podívala se na Snapea i ten byl dost překvapený, když uviděl jejich způsob zařazování. Ale nahlas neřekl ani slovo, jen je mlčky sledoval.

Hermiona ho pustila z hlavy a už vítala nového člena nebevírské koleje.
Když bylo po zařazování vykouzlila Helga z Mrzimoru jídlo. Bylo úplně jiné než to, na které byla zvyklá ve svých Bradavicích. Dokonce zde chyběly příbory, měli tu jen dřevěné lžíce a proto jedli všichni rukama.

Po jídle šli všichni spát. Došla do společenské místnosti, seděli tam úplně všichni. Pak jí někdo zatahal za hábit. Otočila se a uviděla o několik let staršího chlapce. Netvářil se příliš nadšeně, že jí musí uvítat ve své koleji.

" Tak abych to zkrátila. Jmenuji se Hermiona Grangerová, jsem z mudlovké rodiny, je mi třináct. Ve vaší době jsem se svým profesorem ocitla náhodou," začala Hermiona vyprávět.

" Jak to myslíš ve vaší době?" řekl ten starší chlapec nechápavě.

" Jak bych vám to vysvětlila, jsem z budoucnosti. Měla jsem takovou věc, jmenovalo se to Obraceč času a s tím jste se mohli vrátit zpět v čase, když jste zatočili malými hodinkami uprostřed."

" A už ho nemáš, ten obraceč?"

" Rozbil se, když jsem sem spolu s profesorem dopadla," řekla smutně Hermiona.

" A co budeš dělat, jak se vrátíš zpátky?" zeptala se jedna dívka s blonďatými vlasy.

" To zatím nevím, pan Nebelvír říkal, že se na to podívá, jestli nepůjde spravit."

" A z jaké doby jsi?"

" Asi z hodně vzdálený. Jaký je teď rok?"

" 1020 proč?"

" Páni tolik? Myslela jsem si, že víc. Já jsem z roku 1995."

" Cože? To jsi se vrátila o tolik let zpět? Co se stalo?" vyvalila blondýnka své modré oči.

" No byla to nehoda, chtěla jsem se vrátit jen o hodinu nazpět, abych stihla přednášku z jasnovidectví, ale můj profesor do mě nechtěně vrazil a zamotal se do řetízku na kterém jsem měla obraceč zavěšený. No a pak jsme padali dolů po schodech a ocitli jsme se tady."

" Páni, to je ale dobrodružství. Říkala jsi že je ti 13? To musíš být ve třetím ročníku, že?"

"Ano jsem ve třetím ročníku, tedy vlastně jsem se už pomalu připravovala na ročníkové zkoušky. Byla jsem už na konci školního roku."

" Páni a je třetí ročník těžký?" vyzvídala blondýnka.

" Jak pro koho, pro mé kamarády asi byl. Mě škola hrozně baví. Nejraději trávím čas v knihovně. Ale tady asi ještě není moc knížek co?"

" No moc ne, jen pár polic všechno musíme teprve zapisovat. Máme to většinou jako školní tresty," řekl smutně jiný chlapec.

" Tak já se zítra podívám, jak na tom je knihovna. Teď jsem hrozně utahaná," zívla Hermiona.

" Tak víš co? Můžeš spát u mě v pokoji. Je tam volná postel. Jedna holka minulý rok odešla. Odstěhovali se s celou rodinou do Francie," navrhla Hermioně blondýnka.

" To je skvělé, už jsem se bála že budu spát tady na křesle," usmála se Hermiona.

Když šli nahoru do dívčích ložnic, dívka se ještě představila jako Elisa.

To je skvělé najdu si tady kamarádku. Říkala si když se zachumlala do peřin. Téměř okamžitě usnula. Bylo toho na ní dneska trochu moc.

***

Hermiona se probudila. Byla v pokoji tak jako obvykle. Ale přesto měla pocit, že je všechno jinak. Podívala se na ostatní spolubydlící.

Ano jistě, myslela jsem si že se mi to jen zdálo. Škoda.

" Ahoj Hermiono," pozdravila ji Elisa zvesela.

" Ahoj. Ty jsi dnes nějaká čilá," zasmála se Hermiona, když viděla, jak Elisa pobíhá po pokoji sem a tam.

" Víš, já se vždycky strašně moc těším na první den," vysvětlila Elisa.

"Se mnou to je podobné, ale jelikož budu v podstatě opakovat ročník, tak mě to dnes nijak zvlášť netěší," řekla Hermiona posmutněle.

" Aha, to chápu. Jo a víš, co máme dneska za předměty? Obranu, lektvary, bylinkářství a přeměňování. Pondělí je fakt nabitý."

" No to je nabitý! Skončíme pěkně pozdě." zoufala si Hermiona.

" To asi jo, oblíkni se, nebo nestihneš snídani a bude ti kručet v břiše," hodila Elisa po Hermioně polštář, aby už konečně vstala z postele.

***

K snídani si Hermiona dala jako obvykle toast s marmeládou. Rozhlížela se po Velké síni, pak uviděla Snapea jak si sedl k profesorskému stolu. Málem na něj zapomněla.

Co vlastně včera celý den dělal? A co bude dělat tady, vždyť se bude nudit.

" Hele tak mě napadlo, kdo nás učí. Je tu docela dost profesorů," zeptala se Hermiona se zájmem a prohlížela si profesorské osazenstvo. Bylo jich minimálně dvacet.

" No na lektvary máme Zmijozela, je děsný. Nadržuje jen svým žákům a nikomu jinému nedá body."

Hermiona se ušklíbla, protože si ihned vzpomněla na jejich hodiny lektvarů.

" Na obranu jsme předtím měli našeho Nebelvíra, ale jelikož potřeboval více času, aby mohl vyřizovat záležitosti, kolem školy. Tak jsme měli minulý rok takového mladého blbce, který stejně odešel."

" Takže teď nevíte, koho vám přidělí?"

" Ne, uvidíme po snídani, kdo přijde do učebny. Profesorů je tu vážně dost. Některý nás ještě neučí, ale podle vidění je znám.
Co ten v tom černém, jak se baví se Zmijozelem? Toho jsem tu ještě neviděla," řekla Elisa.

" Ach ne, to je Snape. To je ten můj profesor, který sem spadl se mnou. Ne, toho vážně nechci na obranu. Celý život po tom toužil, ale učil lektvary a náš ředitel mu nechtěl Obranu nikdy dát. No to bude teda něco," sesunula se Hermiona na židli.

" Klid, třeba nebude tak hroznej," utěšovala ji Elisa.

" Představ si, jak je příšerný Zmijozel. A vynásob to dvacetkrát. Tak takový je náš obávaný profesor Snape. Uvidíš sama," varovala ji Hermona.

" Docela mě děsíš. Kde jsem to přestala? Jo na Přeměňování nás má Helga z Mrzimoru, je skvělá. Nikomu nenadržuje a je spravedlivá. Na bylinky máme Roveennu z Havraspáru. Je také moc dobrá. Na věštění z čísel máme mladou profesorku Belounskou, ta je z Ukrajiny. Je docela vtipná, někdy jí vůbec nerozumíme, jak mele tou svojí zkomolenou angličtinou. Na Dějiny čar a kouzel máme bláznivého sira Cadugana. Je to děs!" usmívala se Elisa

" Počkej toho znám z obrazu a jestli je úplně stejnej, jak se choval u nás, no potěš pánbůh," vyprskla smíchy Hermiona.

" No a na starodávný runy, to je nový předmět, máme mít nějakého Sira Nickolase," dokončila Elisa.

" Jé toho znám, u nás je to duch naší koleje, říkají mu skoro bezhlavý Nick. A pořád mu odmítají žádost na účasti na bezhlavém honu. A on je ještě živý?"

" Nevím, já ho neznám. Co vím tak duchů tu moc není. Jen nějaký krvavý baron, toho se všichni bojí a pak tlustý mnich."
" A žádnej Protiva?" podivila se Hermiona.

" Jakej Protiva?" nechápala Elisa.

" To nic, to ti povím jindy. Asi bychom už měli jít nebo přijdeme pozdě," ukončila Hermiona jejich debatu. Vzali si batohy a vydali se do učebny Obrany.