Adrian
Vejdu do pokoje. Jako kocour ovšem.

To co ale uvidím mě vykolejilo. Nebyli to Mariiny rodiče. Nebyla to Sabina, její mamka, co plakala. Byla to cedulka s nápisem těžká amnesie.

"Kocoure! Ani nevíš jak jsme ti vděční" řekli oba rodiče najednou a objali mě.

"Je v pořádku?" Zeptám se

"Ano je ale.. nic si nepamatuje. Pamatuje jen jak se jmenuje" řekli mi.

"Díky tobě se nestalo to nejhorší...do-doktor říkal že by že-že kdyby si nezasáhl" řekla se vzlikem

"Nedělejte si s tím hlavu hlavně že je teď tady"řeknu a dám jí ruku na rameno na znamení že už je vše v pořádku. Usměje se na mě.

Marinettin táta najednou řekne tiše "probouzí se" běžím k její posteli.

"Marinett?" Zeptám se potichu

"Kdo jsi" zeptá se vyplasene

"Ty si mě opravdu nepamatujes?"

"My se známe? Vypadas divně když máš kočičí uši..mami?" Zeptá se její maminky jako by váhala jestli to je ona nebo borovice co mluví a chodí..

"Drahoušku, tohle je Černý kocour super hrdina, vděčíme mu za tvůj život" řekne mile Sabina.

"Aha. Tak to děkuju. Kdy mě pustí"zeptá se. Chudák nepamatuje si mě.

"To nevíme" odpoví Tom. Táta Mari.

"A co si pamatujes" zeptám se a Mari se usměje

"Že jsem Marinett"

"Aha tak dobře Mari" řeknu a jako by najednou přemýšlela.

"Vzpomínám si!" Vyjekne. Ve mě se něco pohne. Srdce se mi robusi a těším se.

"Na co si vzpomínás drahoušku" zeptá se Sabina

"..někdo koho jsem....znala? Mi tak říkal"řekla zamýšlene

"Co třeba kamarádi ?"Zeptáme se vsichni tři. Mari se usměje. Tak krásný úsměv.

"Jací?"Zeptá se se zájmem

"Alya? Blogerka, tvoje spolužáka, best friendí [frendý], říká ti to něco?" Zeptám se

"Ne.."řekne a snaží si vzpomenout

Marinett
"Znám o ní ještě něco?" Opravdu se snažím si vzpomenout. Je to jako mít v hlavě jen vaše jméno a zoufale se snažit najít cokoliv jiného. Jsem ráda že mi pomáhají.

"Je fanynka Berušky" řekne ten s ušima. Jako by najednou někdo rozsvítil a mou hlavu zaplnily vzpominky s Alyou. Vzpomínám si.

"Ano. Alya Cassièr" vyjeknu a usmívam se jako sluníčko na hnoji.

Moje maminka se na mě usměje a řekne "No to je skvělé...brzo tě vezmem domů do pokoje slibuji" jdi do svého pokoje brzo musíš zitra vstávat

Vyběhla jsem z postele a objala mě už známou osobu. Mámu.

"Tolik si mi chyběla. Ani nevíš co to je nevědět s kým mluvis"řeknu a oči mi začnou pracovat. Slzy se kutaly po tvářích nejen mě.

Odtáhla jsem se od mamky.

"A ty!.....kocoure! Proč si vlastně tu!"Řeknu a můj táta? Jo táta řekne "ale notak Marinett vždyť je to superhrina nebud taková" ale Marinett ta hračka není tvoje nebud taková. Tohle, tohlemi tata řekl jako malé když jsem si chtěla přivlastnit hračku mého bratrance.

"Tati!" Skončím mu okolo krku.

"Mari?" Otočím se k zeleným očím. "Vzpominas si na Berušku!? Byla vyvolaná stejně jako já aby chránila Francii"Marinett to ty jsi vyvolaná! Ne Alya to ty máš chránit město ba celou Francii. Ty na to máš! Ach Tikki! Tikki!

"Kde mám kabelku?!!"

"Jakou?"Zeptá se mě táta

"Takovou růžovou s kytkou sila jsem jí sama"