Adrian
Výčitky mě uzirali. Ano Mari je v nemocnici ale já nemůžu klidně sedět. Nemůžu spát a to už je asi tak jedenáct večer. Zítra je ta pitomá škola.

Musím za Mari! Nemůžu se nazvat ani jejím rytířem. Rytíř by zachránil jeho princeznu a ta by neskončila v nemocnici. Ne! Oni by se vzali měli děti a žili by na zámku štas-na co to myslím. Musím myslet na Berušku.

"Plaggu drápky!" Řeknu a rozespaly Plagg mi vletí do prstenu.

Je ze mě hrdina co nezvládl zachránit svou kamarádku.

Skáču střechách až se predemnou objeví nemocnice. Vejdu do budovy a jdu na recepci.

"Dobrý den na kterém pokoji je slečna Dupain-Cheng?" Zeptám se. Sestra ani nezvedne hlavu od počítače. Znudene zivne protoci oči a otočí se na židli. Aniž by mě zahlédla tak začne hrabat něco v kabelce a mumlat. "Návštěvní hodiny jsou už dávno pryč pokud nejste příbuzný" naznačovala mi abych odešel...mlela dál a dál. Tak musíme zakročit jinak. "A proto musíte ode-" skončím jí do řeči. "Dobrý den znovu jsem Chat Noir a potřebuju vědět kde je Marinett Dupain-Cheng!"

Jakoby jí něco koplo. "Tudy Kocoure!" Vstala a rozběhla se ke dveřím na tváři měla úsměv.

Bylo to k vzteku. Kdybych byl někdo nedůležity nepustila by mě tam.

Zastavila se pred dveřmi s číslem 72.

"Tady ale jsou tam její rodiče. Sice se už probrala ale.." pane bože ona je fakt hrozná

"Děkuju" zaklepu a vejdu do pokoje.