Následný den Marinett propustili z namocnice s vyhodnocenim že se stal zázrak. Marinett však věděla že ten zázrak je Kocour. Zamilovala se do něj.

Marinett
Přijdu do pokoje. A najednou uvidím všechny stěny přilepený nějakýma fotkama nějakýho blondýna. Začnu ječet.

"Mami!"Křičela jsem

"Co se stalo drahoušku" vyhrkne mamka a vtrhne sem ke mě.

"Já mám kluka?"Zeptám se. Mamka se usměje.

"Co je k smíchu?" Zeptám se jako idiot.

"Ne! Nemáš kluka jsi do Adriana zamilovaná až po uši" řekne mi. Ano vzpomínám si ale jako bych zase zkolabovala. Doktor říkal že mi vzpomínky může blokovat nějaká nepříjemná vzpomínka na toho člověka.

"Vzpomínám si ale něco mi to blokuje! Nevybavim si to...aaaaa bolí mě z toho hlava" mamka mi hned podala skleničku s vodou a prášek od dokrora.

"Díky mami! Můžu zůstat tedka sama?"Zeptám se. Maminka prikyvne a jde pryč.

"Tikki..to je hrůza!" Řeknu své malé kamarádce.

"Chudáku Mari! Nezatěžuj si jím hlavu! Prozatím bychom mohli strhat ty fotky aby si ho neměla na očích. Sejde z očí sejde z mysli"řekne a usměje se.

"Co bych si bez tebe počala" řeknu objemu jí a jdem strhávat fotky.

"Ne tikki!" Řeknu rychle

"Proč?" Zeptá se

"Protože tohle je super návrh! Mám jeden nápad!" Tikki pokrci ramínky a strhavame dál nechala jsem si asi tři návrhy.