Candy

Konec týdne nastal až příliš rychle a já uvažovala, jestli mi něco neuniklo, jelikož se vůbec nic nestalo. Myslím tím, že nikdo nezkoušel mou trpělivost a já se nemusela zpovídat na koberečku.

Teď jsem stála před svou šatní skříní a přemýšlela, co si mám obléct, zatímco na mě přes messenger dorážel úmorný Max Hinford a dožadoval se odpovědí, protože byl zvědavý až běda.

Asi bádáte, kde jsem se s někým takovým setkala, že? Poznala jsem ho přes svou letitou kamarádku Chloe, která se shodou náhod stala jeho ženou (a to i přes mé varování, že takhle sexy chlapům se prostě nedá věřit).

,,Sakra, Maxi!" zavrčela jsem směrem k telefonu a vytočila jeho číslo. 

,,No sláva!"

,,Dej mi pokoj, nic ti nepovím."

,,Candy, sedím doma na gauči s pivem v ruce a nohama na stole, zatímco kolem mě lítá neuvěřitelně hyperaktivní dítě. Zapomeň na chvíli, že mám ptáka a všechno mi řekni."

Zasmála jsem se a prakticky poslepu sáhla po nějakých večerních šatech, které jsem ve vteřině zavrhla už jenom kvůli barvě. Červená. Je sexy, ale je to barva agrese. ,,Jak se vůbec ty tvoje holky mají?"

,,Snažíš se změnit téma... Eh, Lilly je prostě zvíře, ale je roztomilá, takže jí vždycky všechno odpustím."

,,No vždyť, ona se narodila, abys byl její otrok. Kolik jí vlastně je?"

,,Tři. Ale je to velitelka, jako kdyby měla stoleté zkušenosti," zasmál se a tiše zívl. 

,,Proto nemám děti," prohodila jsem z legrace a podržela před sebou černé šaty prošívané stříbrnou nití. Byly na tělo a sahaly až ke kolenům, takže působily provokativně a konzervativně zároveň. ,,A co Chloe?"

,,Chloe jen září. A nemůže se tě večer dočkat!"

,,Ona přijde?!" vypískla jsem a Max se hlasitě zasmál. ,,Ano, přijde. A teď už mluv."

Zafuněla jsem a ve zkratce mu vysvětlila, co se vlastně stalo a jakým způsobem se z toho chci vymotat.

,,Proč s ním chceš vyjednávat? Udělej to jako každá normální svobodná ženská a vyspi se s ním." 

,,Co si to o mně myslíš?"

,,Ale no tak, Candy, vždyť o nic nejde. A Logan Gibson je kus chlapa! Aspoň bys z toho něco vyždímala."

,,Chceš říct, že bych vyždímala jeho."

Max si odkašlal. ,,Nechtěl jsem být perverzní, když si hodláš hrát na dámu, ale... jo."

,,Já jsem dáma, abys věděl, a právě proto se s ním nehodlám vyspat."

,,Tohle je vážně za trest. Jsi tak pěkná, Candy... Klidně bys mohla být rajda, ale ne, ty budeš raději nezávislá kariéristka, která nenechá chudáka kontrolora, aby si v klidu dojedl svůj oběd."

Už jsem z toho vážně začínala přicházet o rozum. ,,Vždyť to byla jen blbá pizza!"

,,Blbá pizza?! Že se nestydíš, ty krutá osobo..."

**

Když taxík zastavil před muzeem nacházejícím se jen kousek od Hinford Publishing, snažila jsem se rychle dostat do role sebevědomé ženy. Představovala jsem si, že jsem Miranda Priestly z filmu Ďábel nosí Pradu.

,,Slečno, nezapomněla jste na něco?"

No výborně.

,,Moc se omlouvám," vydechla jsem a strčila hlavu s vlasy vyčesanými do drdolu zpátky do vozidla, abych taxikáři zaplatila. Pak jsem důstojně narovnala ramena a vydala se ke vchodovým dveřím, kde stál Archer s kolegy.

,,Sluší ti to, Candy."

,,Děkuju," usmála jsem se, a když mi nabídl cigaretu, jen jsem krátce zavrtěla hlavou. ,,Tak co? Už jsou tu vážení hosté?"

,,Těžko říct, ty máš o kontrolorech pomalu větší přehled než já," řekl Archer a s významným pohledem si dal dlouhého šluka. Bylo mi jasné, na co naráží. Evidentně mi pořád nezapomněl, že jsem nahlížela tam, kam nemám.

,,No jo... Poslyšte, chlapi, já vás tu nechám, už mi začíná být zima," usmála jsem se a co nejrychleji se vzdálila z jejich dosahu. Nebo spíš z dosahu Archera. Sice jsem svým způsobem ráda chodila po tenkém ledě, ale taky mi odjakživa záleží na úspěchu a jsem ambiciózní, takže mi kousavé poznámky od ředitele zrovna dvakrát nevyhovovaly.

U šaten jsem přešla k pultu a položila na něj svůj kabát. Obsluha mi dala klíč, který jsem si ihned strčila do psaníčka, abych ho pak nemusela hledat po všech čertech, protože to se mi obvykle stávalo. Rozhlédla jsem se okolo sebe a s překvapením shledala, že je tu pěkně narváno, ale vlastně se nebylo čemu divit. Kdo by si nechal ujít večírek s hromadou žrádla a alkoholu zadarmo? Navíc musíme přičíst, že si sem všichni (nebo aspoň převažující počet zaměstnanců) brali svoje drahé polovičky.

Tady bude za chvíli pěkně vydýchaný vzduch...

Propletla jsem se mezi společenskými obleky a šaty, abych se ještě na chvíli mohla zavřít v kabině na toaletách. Nikdy jsem nepatřila mezi lidi, kteří by se museli neustále hnát za společností. Vlastně jsem byla nejradši sama se sebou, takže když pak došlo na tohle, na masu lidí shromážděnou na jednom místě, musela jsem se ještě na chvíli odizolovat, aby potlačila pocit úzkosti a rozpačitosti, což tak nějak nešlo dohromady s těmi sexy šaty a kouřovým líčením. Musela jsem se nést a být sebevědomá, abych samu sebe přesvědčila, že ze mě nějaký zatracený Ir nebude dělat hromádku nervů a provinilosti.

Nádech, výdech...

Vyšla jsem z kabiny a zastavila se před umyvadlem, abych si namydlila ruce. Když jsem si pak byla jistá, že jsem fyzicky i psychicky natolik připravená, abych vyšla ven, zatlačila jsem jemně do dveří a s nepatrným úsměvem vlezla rovnou do sálu, kde jsem se začala rozhlížet po stolech. Od Maxe mi bylo řečeno, že budu mít stůl téměř na kraji, za což jsem ho měla v plánu uškrtit, protože mi bylo jasné, že takhle na mě uvidí každý, kdo projde těmi zatracenými dveřmi. 

,,Kočko!" 

Otočila jsem se za ženským hlasem a celá se rozzářila. ,,Chloe!"

V očích se jí zaleskla radost a pevně mě objala. 

Tuhle osobu nejde nemilovat! Má v sobě něco tak uklidňujícího a nevinného, že se s ní už ani nemůžete cítit víc v bezpečí. Takových lidí si považuji, protože jich příliš není.

,,Nesmírně ti to sluší, Candy, já nestačím zírat!"

Už jsem se nadechovala, abych řekla něco ve smyslu, že povídá hlouposti, když se v našem zorném poli objevil vysmátý Max. ,,No teda, jsi vskutku úchvatná! Ty vlasy, ty rtěnka, ty šaty, ty nehty, ty-"

,,Ty blbečku, nedělej si z nás srandu a raději nějak zařiď, aby mi to dneska vyšlo podle plánu," usmála jsem se a na chvíli Chloe pustila, abych mohla obejmout jejího manžela. Ten se samozřejmě nesmírně bavil mou podrážděností a Chloe měla štěstí, že nad ním stejně jako já zavrtěla hlavou.

,,Dobře, jdu na něj."

,,On už je tady?" zamračila jsem se a zhoupl se mi žaludek, když Max přitakal. 

,,Proč zdrháš k baru, to můžeš potom!" protestovala Chloe, zatímco jsem nám objednávala dvě skleničky bílého Lambrusca. Barman se zatvářil nějak divně a mně došlo, že jsem předběhla asi tak deset lidí, ale příliš jsem se nad tím nepozastavila, protože mi nikdo nic neřekl.

Když jsme se vrátily zpět, hrála už živá kapela a sál byl plný. Max na to nemohl jít obřadněji. Jen jsem se obávala, aby nevytáhl kontrolory na pódium, jenže pak mi došlo, že k tomu by tyhle zatracený požírače pizzy nikdy nepřiměl, protože oni přece byli špioni v utajení.

,,Dámy?" 

S Chloe jsme se ve stejnou chvíli otočily a já o další vteřinu později zůstala stát jako opařená. Logan Gibson ve společenském obleku byl zcela jiný level! 

,,Logane, dovol mi, aby tě představil své ženě Chloe."

Zatímco si ti dva podávali ruku, naznačila jsem Maxovi, že ho co nevidět podříznu. 

,,A tohle je moje dobrá přítelkyně Candy Johnsonová."

S potlačeným povzdechem jsem si s ním podala ruku a vyloudila ze sebe neupřímné těší mě, které mu vykouzlilo spokojený úsměv na tváři. 

,,Pojď, zlato, musím ti něco ukázat," řekl Max a odtáhl Chloe z našeho dosahu. 

Do prčic!  

,,Hezké... Moc hezké."

Nechápavě jsem na Logana nadzvedla obočí a snažila se ignorovat, co se mnou provádí jeho přízvuk. ,,Co je hezké?"

,,Víc věcí," řekl a změřil si mě od hlavy až k patě. V tu chvíli se sálem rozezněla předehra k songu True colors od Keshi, který naprosto zbožňuju. Logan si toho evidentně všiml, protože se lehce uklonil a věnoval mi pronikavý pohled. ,,Smím prosit?"

Eh, vážně?

,,Pokud se do toho opravdu chcete pouštět..."

Dovedl mě doprostřed sálu a přiměl mě, abych se k němu přitiskla. V tu chvíli jsem si uvědomila, proč mám s atraktivními chlapy takový problém. Není to totiž jenom o tom, že vůči nim mám jakési automatické předsudky, ale když se takhle zblízka koukáte do tváře hezkému člověku (hlavně muži), přímo cítíte, jak se vám v mozku roztéká vaše racionalita, a to pro mě bylo něco tak zatraceně nepřípustného, že jsem se od něj chtěla okamžitě oddálit, jenže mě držel příliš pevně. Zřejmě tohle očekával.

,,Ještě jsem nezažil, že by mě někdo nalákal takhle do pasti, ale je to mimořádně rozkošné." 

Trochu jsem vyjekla, když mě donutil, abych se mu zatočila pod paží. ,,Jak to myslíte?"

,,Jak to říkám. Asi jsem vás podcenil, slečno Johnsonová, jste stejně vyčůraná jako já."

,,Stále nevím, o čem mluvíte."

,,Ale víte. Je dost zřejmé, že se s Maxem už nějakou dobu znáte. Jednak jste se objímala s jeho ženou, to je jedna věc, ale přesvědčil mě hlavně ten výraz, který jste mu uštědřila, když nás představil."

Pokrčila jsem rameny. Snažila jsem se dát najevo, že mě to vůbec nevykolejilo, což samozřejmě nebyla pravda. ,,No a? Tak se trochu známe."

,,A je tu ještě taková maličkost, že tenhle večírek je uspořádaný díky vám. Už jsem přes Maxovu firmu dělal nespočet kontrol a on nikdy žádný večírek pro kontrolory nepořádal, protože mi sám řekl, že mu to přijde jako divadlo, takže předpokládám, že on není ten, který se ho rozhodl hrát, nemám pravdu?"

Přikývla jsem a vařil se ve mně vztek. ,,Máte, patrně je pod jeho úroveň si na cokoliv hrát."

,,Max je hravý ažaž," zasmál se a znovu mě otočil, protože cítil, že se mu opět snažím vyvlíknout. Opřela jsem se mu bradou o rameno a chvíli jen pozorovala tančící páry, abych měla dostatek času na uklidnění.

Po chvíli ticha se mi Logan naklonil k uchu a řekl: ,,Pokud se bojíte o svou pozici ve firmě, tak můžete být klidná. Rozhodně vám nehodlám dělat zle jen proto, že jste mě vyhodila s jídlem na ulici."

,,Tak o co vám jde?" zeptala jsem se přiškrceným hlasem. 

,,Vůbec o nic. Nebo jsem vás snad během týdne nějak obtěžoval?" 

Odtáhla jsem se, abych na něj viděla. ,,Kromě toho telefonátu v jedenáct večer, kde jste se prezentoval jako někdo úplně jiný? Někdo, kdo se mi chce pomstít? Ne."

Špičkou jazyka si olízl horní ret. ,,Asi jsem měl dojem, že se vám líbí, když vás někdo provokuje."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Vy taky nemáte žádné hranice, co?"

,,Jak v čem?"

,,A jak u koho," vypadlo ze mě rychlostí světla, a když mi jeho paže sjela po zádech o trochu níž, potlačila jsem zachvění. 

,,Jestli vůči mně máte předsudky, nerad bych je vyvracel."

Tak tomu jsem už vůbec nerozuměla. Naštěstí ale dohrála hudba, takže jsem Logana spěšně pustila a za hlasitého potlesku se mu snažila očima naznačit, ať se neopovažuje využívat mé emocionální nerovnováhy. ,,Uděláte teda tu kontrolu?"

,,Jistě," řekl, aniž by přerušil oční kontakt. ,,Kvůli tomu jsem přece přijel do New Yorku. Takže předpokládám, že jste dosáhla svého."

Přikývla jsem. ,,Víceméně."

,,Výborně, takže se uvidíme v pondělí."

Když mě obcházel, nedalo mi to: ,,Nemá být ta kontrola bez plánovaného termínu?"

Zarazil se a pohlédl na mě přes rameno. ,,Ano, ale pravidla jsou od toho, abychom je porušovali. Čím lepší to bude, tím rychleji se mě zbavíte, a přesně o to vám jde, nepletu se?"

Zdvihla jsem bradu a usmála se. ,,Neplete."