Candy

Logan se následující dva dny neukázal a já přemýšlela, jestli si vzal má slova k srdci. Na jednu stranu jsem za to byla vděčná, protože to znamenalo, že mu moje názory nejsou lhostejné a že ke mně chce být ohleduplný, protože by mě v opačném případě akorát trápil. Jenže jsem ve skrytu duše doufala, že mě možná bude chtít trápit dál a tuhle logiku, kterou matka příroda štědře obdarovala nás ženy, jsem z celé duše nenáviděla. A taky jsem nenáviděla, že má na mě Logan stále takový vliv. 

Kdo jen v tomhle bláznivém světě určil, že chceme ty, kteří nás buďto nechtějí anebo chtějí, ačkoliv si nás vůbec nezaslouží? zanaříkala jsem v duchu podrážděně a trochu zoufale, protože jsem tak moc chtěla znát odpověď. Vlastně jsem se už dostala do fáze, že kdybych si mohla od zlaté rybky vyžádat tři přání, odpověděla bych jí třikrát za sebou, že chci pochopit pochod myšlenek Logana Gibsona. 

Jsem si docela jistá, že i ta ryba by z toho byla úplně mimo a její dar by na plné čáře selhal.

Z věčného dumání mě vytrhl telefon vyzvánějící na kraji stolu. 

,,Ahoj, Chloe," pozdravila jsem a snažila se dát do svého hlasu trochu života.

,,Půl deváté večer, restaurace Tocqueville na Manhattanu. Domluvila jsem ti schůzku."

Chvíli jsem jen zírala před sebe a pak si odkašlala, abych mohla začít protestovat, jenže jsem si ke své smůle dala moc načas a Chloe toho využila ve svůj prospěch. ,,Je to nový zaměstnanec u nás v práci. Sedmadvacet let, brýle a ten nejsladší úsměv, jaký si dovedeš představit."

,,Je lepší než Maxův?" poškádlila jsem ji, abych zakryla trému, která se ve mně najednou nahromadila.

,,No dobře, tak druhý nejsladší," uchechtla se. ,,Ale jinak je to úplně obyčejný člověk, který neintrikuje a má duši romantika. Prostě je pro tebe jako stvořený."

Prohrábla jsem si vlasy a na chvíli zavřela oči, protože jsem ze všech těch starostí měla migrénu. ,,Když já nevím, Chloe..."

,,To mi ale vůbec nevadí, kotě, protože já jo."

**

Do restaurace jsem dorazila s dvacetiminutovým předstihem a byla jsem jako na trní. Mé poslední rande byla fiasko, což ostatně dobře víte. Pamatujete si ještě na toho s dortem, že? Doufala jsem, že tahle zkušenost bude lepší. Musela být! Tenhle chlápek byl dohozený mou kamarádkou, která byla v analyzování vhodného kandidáta pro mou osobu rozhodně lepší než Tinder. Tedy, aspoň jsem v to silně doufala.

,,Candy Johnsonová?" otočila jsem se za neznámým hlasem a spatřila před sebou usměvavého muže v tmavě hnědé košili, která mu ladila s očima. Držel v ruce kytici růží, a když zjistil, že si je prohlížím, jeho úsměv se ještě rozšířil. 

,,Ano, to jsem já. Ty jsi Patrick, že?"

Jen přikývl a krátce si se mnou potřásl rukou. Pak mi podal tu kytici. ,,Chloe mě varovala, že s ní budu působit tuctově, ale nějak jsem těm růžím nemohl odolat."

Také jsem se na něj usmála a kytici přijala. ,,Je dobře, že sis stál za svým, jsou nádherné."

,,To jsem rád," řekl a váhavě pohlédl ke vchodu do restaurace. ,,Půjdeme se tam podívat? Rezervaci máme až na půl, ale očividně jsme oba příliš dochvilní," zavtipkoval a já se zaculila. ,,Dobře, můžeme to zkusit."

Logan

Hodina a půl zpátky

,,Měli bychom to probrat mimo firmu. Pokud chceš v New Yorku opravdu zůstat, rád bych si tě v naší firmě udržel. Nemusíš přece do konce života dělat kontrolora, stejně je vidět, že tě to nebaví. Když jsem si tě při nástupu trochu proklepl a dostal se k tvým pracím z odvětví marketingu, byl jsem šokován, že do toho někdo může být tak moc zapálený."

,,Nebyl jsem do toho zapálený, Archere, jen by mi ty práce na univerzitě neuznali, kdybych jim dal najevo, jak je mi to všechno u prdele."

,,Dobře, tohle nechme stranou. Stejně si s tebou musím promluvit. A dnešek je ideální."

,,Proč zrovna dnešek?" 

,,Protože nově otevřeli Tocqueville. Prošlo to tam menší renovací."

,,Tam vaše firma dříve dělala módní přehlídky přímo mezi hosty." 

,,Vidím, že sis nás taky proklepl! Ano, je to tak. A ta restaurace si tím vydělala nemalé peníze, takže kdokoliv z A&G Fashion je u nich vítán s otevřenou náručí."

Krátce jsem si povzdechl a zvedl se z postele. Byl jsem tu zalezlý už dva dny jako krtek a vypadnout ven bylo lákavé. Navíc jsem se potřeboval pořádně najíst. ,,Myslíš, že se tam pro nás najde místo? Pokud to dnes otevřeli, bude tam úplně nazděno."

,,Já nám tu rezervaci udělal už před týdnem. Mám tam svůj oblíbený stůl a nepřenesl bych přes srdce, kdyby tam smrděl někdo jinej."

Navzdory únavě a špatné náladě jsem se zasmál. ,,Dobře, jak je libo. Budu tam do půl hodiny."

**

,,Přineste nám ještě jednu sklenku Jacka, zlato," poručil Archer mladé servírce a zakmital na ni při tom obočím. 

,,Myslím, že už máš dost, ty věčný mládenče."

,,Snad mám na to ještě právo, ne? Rád bych uvedl na pravou míru, že zas tak starý nejsem. Nebyl jsem u vynalezení žárovky, ani jsem nepřišel o panictví za druhé světové. Abys věděl, tak já... jé, zdravím, Candy!"

Otočil jsem se přes rameno a ztuhl při pohledu na mužské dlaně spočívající na jejích ramenou, zatímco si upravovala kabát. 

,,Hezký večer, pánové," usmála se a bylo vidět, jak ji tahle situace vykolejila. Nebyla v tom sama. Sice jsem vůbec nevěděl, co je to za chlapa, ale měl jsem najednou neovladatelnou chuť zvednout se a dát mu pár facek. 

,,Patricku, tohle je můj šéf Archer Atkins a můj kolega Logan Gibson."

,,Těší mě! Zvedl bych se, abych si s vámi podal ruku, ale asi bych na vás spadl."

,,To samé já," odvětil jsem přiškrceným hlasem, třebaže to nebyla pravda. Kdyby se mi alkohol vstřebával tak rychle do těla jako Archerovi, možná bych teď necítil tak velký vztek. 

,,To je v pořádku, já po tvrdém alkoholu taky tak dopadám," zasmál se ten knihomol a pohlédl na Candy s nevyslovenou otázkou Půjdeme už? Instinktivně jsem se chytil okraje židle, abych po něm opravdu neskočil, což samozřejmě neuniklo pohledu jisté ženy. Věnovala mi nečitelný výraz a několikrát zamrkala dlouhými řasami. Okamžitě jsem si vzpomněl, jak mě s nimi lechtala na podbřišku, když si mě strkala do pusy až po kořen. Potřeboval jsem pryč. 

,,Co děláš? Čekáme na další rundu!" zaprotestoval Archer a já se natáhl přes stůl, abych mu mohl pevně stisknout rameno a pohledem mu velmi decentně naznačit DRŽ HUBU! 

,,Omluvte mě," zamumlal jsem přes rameno a už se ani neotočil. Nevím, jestli jsem byl víc vzteklý, zoufalý nebo v úzkosti, ale najednou se mi vracela žluč nahoru a já se musel několik dlouhých vteřin vydýchávat nad umyvadlem, abych nevyzvracel večeři, kterou jsem si tu dnes dal.

Měl jsem pocit, že nad svým životem ztrácím jakoukoliv kontrolu. Odehnal jsem od sebe Sí a tím pádem i své dcery a teď se ukázalo, že ta jediná osoba, která by mě mohla ještě zachránit, se mnou ztratila trpělivost a rozhodla se jít dál. A co hůř, já sám jsem ji k tomu v podstatě donutil. Donutil jsem ji, aby mi začala mizet ze života, a to i navzdory faktu, že jsem ve skutečnosti chtěl pravý opak a jen jsem si s tou touhou nevěděl rady.