Candy

Rozhlédla jsem se po kanceláři a snažila se v sobě vzbudit chuť být produktivní. Nedařilo se. Měla jsem pocit, že mě všechno nudí a otravuje, což bylo takhle na začátku pracovní doby velmi žalostné. 

Logana jsem se rozhodla záměrně nekontaktovat, protože jsem nechtěla být ta, která bude celou tuhle záležitost korigovat. Koneckonců se říká, že chlap by měl vždy napsat či zavolat první. Dala bych ruku do ohně za to, že to všechny víme, ale jen málokterá to vydržíme. Já jsem se o to pokusila, ale vůbec jsem si nepřipadala jako vítězka. Necítila jsem žádné zadostiučinění. Jen jsem každou volnou chvíli hypnotizovala telefon a zírala směrem k výtahům, jestli tam náhodou Logana nezahlédnu. 

Kdy jsem klesla tahle nízko?

,,Candy, do konce týdne musí být ve hlavním skladu hotová inventura, tak Logana trochu popožeň."

Zvedla jsem pohled od poznámkového bloku a odkašlala si. ,,Ehm, proč mu to neřekneš ty?"

,,Protože jsem o to právě požádal tebe," usmál se Archer a než jsem stihla říct cokoliv dalšího, ukázal prstem směrem k výtahům a prohlásil: ,,Mazej."

**

Zabouchla jsem za sebou dveře a propletla se mezi stojany s látkami. 

,,A-ahoj," dostala jsem ze sebe zaskočeně, když jsem našla Logana sedícího na židli s lejstry v ruce a pohledem upřeným na moje pootevřená ústa. Když se nad tím takhle zpětně zamyslím, od okamžiku, kdy jsem ho chtěla v hlavní hale vyhodit i s pizzou na ulici, jsme se viděli téměř každý den, takže těchto několik dní odmlčení mě nějakou záhadou přimělo zapomenout, jak moc je ten chlap vlastně atraktivní.

,,Ahoj," řekl a stále se na mě zkoumavě díval. ,,Už se na tom dělá."

,,Jo... Ani mi nedošlo, že to tak spěchá, ale Archer mi nařídil, abych-"

,,Já vím, před půlhodinou jsem se u něj stavil, abych doladil detaily, teď už by to mělo jít jako po másle. Snad to do večera zvládnu."

Když se Logan otočil, aby se natáhl pro láhev vody, zamračila jsem se. S Archerem jsem mluvila před chvílí, takže když mě pověřil, aby Logana popohnala, dotyčný už dávno věděl, jak se věci mají.

Ten zrádce pochopil, že je mezi námi dusno, a tak nás nechal o samotě v tomhle pitomým skladu!

Slíbila jsem si, že až budu mít příležitost, sestavím si plánek a nejpozději do týdne zemře Archer nevysvětlitelnou smrtí. 

S radostí mu pak na pohřbu pronesu srdceryvnou řeč!

,,Už je podvečer, pochybuji, že to zvládneš během následujících čtyř hodin."

Usmál se. ,,Nepodceňuj mě."

Jen jsem se otočila a vydala se zpátky ke dveřím. Logan byl zaměstnaný a já měla taky své povinnosti. 

**

Zbytek dne se neskutečně táhl a já se cítila čím dál hůř. 

,,Candy, máš se stavit za Archerem," informovala mě jedna ze stážistek a já jí sotva slyšitelně poděkovala za informaci. Pak jsem se zvedla a na rozbolavělých nohou doklopýtala k tomu podvodníkovi, připravena dát mu pořádnou čočku.

,,Candy-"

,,NE, nejdřív budu mluvit já!"

Zmateně zamrkal a zvedl ruce nad hlavu. ,,Tak dobře..."

,,Proč jsi mě pověřil, abych Logana upozornila na inventuru, když jsi to předtím udělal sám?!"

,,Protože se tu oba pohybujete s výrazy věštícími blízkou a nemilosrdnou náruč smrti."

,,Přesně tak, tvojí smrti!" zavrčela jsem a usadila se naproti němu. ,,Archere, prosím, do toho se nepleť. A ráda bych podotkla, že Logan nepůsobí nijak zdrceně."

,,My chlapi to umíme dobře hrát."

,,Jo, takže teď vás mám brát jako tiše trpící otroky?"

,,To netvrdím, ale ženské si vždycky myslí, že když se jim mění nálady kvůli hormonům, všechno se musí točit kolem toho. Tvrdíte, že všechno řešíme přes sex, ale samy se furt vymlouváte na svojí vagínu."

,,Abys věděl, to je přirozené! Nejen že máme myšlenkové pochody zcela jiné, ale chtě nechtě musíme celý život obětovat tomu, abychom našly vhodného samce pro našeho potomka! Vážně ti tohle přijde snadné? Nebo snad jako výmluva? To je realita! Ale zapomeň na to, kvůli čemu sis mě zavolal?"

,,Kvůli inventuře. Dones Loganovi tyhle spisy, bez nich to nebude kompletní."

Převzala jsem si je s podezíravým výrazem. ,,A na to jsi přišel až teď?"

,,Ne, vím to už od rána. Chtěl jsem mít jistotu, že za ním budeš muset jít víckrát."

To si ze mě dělá...

,,A teď, když mě omluvíš, posbírám svoje saky paky a půjdu se natáhnout do postele s mísou chipsů a vychlazeným pivem."

,,Jasný. Na tomhle je nejvíc vidět, že chlapi mají fakt těžký život!"

**

,,Jsem zpět!" zvolala jsem, abych prolomila ticho dřív, než mělo šanci pohltit celý sklad.

,,Děkuju," řekl Logan, když jsem mu podala vychlazenou vodu. ,,Kolik vlastně je?"

,,Po sedmé," řekla jsem a posadila se na nějakou krabici. Matně jsem zaznamenala, jak Logan vyvalil oči a postavil se, jenže už bylo pozdě. Ta krabice, o které jsem si myslela, že je plná, byla ve skutečnosti naplněna jen ze třetiny, takže jakmile jsem do ní zabořila zadek, okamžitě jsem se propadla a jediné, co mi zůstalo trčet ven, byly nohy.

,,Sakra," hekla jsem a zvedla v tom stísněném prostoru oči v sloup. Byla jsem stále otrávená, takže mi to vůbec nepřipadalo vtipné. Zato Logan se ohromně bavil.

,,Nestalo se ti nic?" 

,,Ne, jen jsem zadnicí rozmačkala zbytek své sebeúcty, ale čert to vem." 

Pomohl mi dostat se ven a pokynul směrem k židli, na které doteď seděl. ,,Jak to myslíš?"

,,Co?" zeptala jsem se a zaúpěla, když jsem si zula podpatky.

,,Jaký zbytek sebeúcty?"

,,No a? Vždyť je to pravda," odsekla jsem a sedla si do tureckého sedu, abych si promasírovala chodidla. 

,,Ukaž," řekl a přitáhl si další židli naproti mně. Pak mě donutil položit mu nohy na stehna a začal mi je masírovat sám.

,,Proč tohle děláš? To je svádění."

,,Já vím," řekl bez špetky ostychu a znovu se na mě usmál.

,,Ale proč? Na několik dní ses odmlčel. Myslela jsem, že bude lepší, když už se nebudeme vídat."

Pohlédl na svoje ruce pečlivě mnoucí má bolavá chodidla a zavrtěl hlavou. ,,Nepřemýšlel jsem o tom, co je lepší nebo horší, jen jsem chtěl strávit víc času se svými dcerami. Sí byla většinu času v práci, a protože mi přišlo zbytečné, aby si je vždycky po škole vyzvedla a ony s ní musely tvrdnout v redakci, rozhodl jsem se, že je zabavím po svým. Vzal jsem je na golf, do kina, do vodního parku, do útulku a do nějakého přiblblého salonu, kde jim značně přihřátý kadeřník udělal účesy à la Fran Fine..."

Najednou jsem se přistihla, jak se řehtám. ,,Bože!"

,,Jo... Není zrovna lehké být tátou. Je to snad ještě těžší, než být rozumný člověk."

Zavrtěla jsem hlavou. ,,Nic není těžší, než být rozumným člověkem."

Zvedl ke mně pohled a znovu se usmál. Teď to ale nebyl koketní úsměv, spíš bezradný. Věnovala jsem mu úsměv stejného charakteru a sundala z něj nohy. Pak jsem se obula a podala mu papíry, které ležely hned vedle bot. ,,Tohle je údajně mezera v inventuře. Nevím, co je na tom pravdy, ale radši to ještě projeď. Já se půjdu domů prospat." 

,,Candy, počkej, chci si s tebou o něčem promluvit."

,,Nemůžeme si promluvit až jindy? Jsem vážně unavená."

,,Můžeme, ale oba víme, že se nám stejně nebude dobře spát, dokud si nepromluvíme. Co kdybys přespala u mě?"

,,Vážně, Logane? Nemyslíš, že je to od tebe trochu nefér?"

,,Candy..."

,,Ne! Já teď odcházím a tečka!" řekla jsem a ne zrovna citlivě trhla klikou opačným směrem, takže mi zůstala v ruce. 

K čertu!

,,Já teď prostě nechci nic řešit, Logane," sdělila jsem napjatým hlasem a snažila se tu kliku nasadit zpátky, abych se mohla dostat ven, jenže mi to nešlo.

,,Ukaž," řekl a udělal to samé. ,,A jeje..."

,,Co?" 

,,Asi jsme se tu zasekli."