Candy

Vrátila jsem se zpátky ke svému stolu a rozhlédla se po otevřeném prostoru, který sloužil jako jedna velká kancelář pro všechny. Byla jsem zvyklá pracovat v kolektivu a jen málokdy jsem ztratila nit nebo nervy kvůli hluku okolo sebe, jenže teď mi to z nějakého důvodu vadilo. Bylo mi nepříjemně z představy, že se nám tu někdo nabourá do našeho teritoria a bude se nám hrabat ve věcech. 

Váhavě jsem se zvedla ze židle, ve které jsem byla usazena maximálně minutu, a přešla k místu, kde jsem kolem sebe měla dostatek prostoru. Zhluboka jsem se nadechla a strčila si prsty do pusy, abych si ostrým zapískáním přilákala pozornost kolegů. 

,,Mám velmi důležitou zprávu," řekla jsem a v nejrychlejším časovém rozmezí na ně vychrlila, o co jde a jak se bude postupovat. Ráda bych řekla, že jsem měla na výběr a mohla své spolupracovníky ušetřit téhle komedie, jenže tomu tak nebylo. Teď jsem si musela hrát na důležitou vedoucí.

,,Lidi, no tak, díváte se na mě jako zombíci z Thrilleru od Michaela Jacksona. To zvládneme, dobře?"

Všichni rychle přikývli, a když jsem pokynula hlavou, aby se vrátili na svá místa, vypuklo hotové šílenství. Všichni měli najednou spoustu práce s úklidem stolů, zarovnáváním stojanů, rovnáním spisů... a já tam jen tak stála a zírala na mobil, jenž mi začal už asi před dvaceti sekundami vibrovat v ruce.

,,Ano, Archere?" zeptala jsem se a prohrábla si volnou rukou vlasy.

,,Candy, teď mi volali z recepce, že už zřejmě nějací kontroloři dorazili a máme i kompletní seznam. Zatím nevím, na jaké oddělení mají jít, ale buďte každopádně připraveni. Jak to tam jde?"

,,No... jde to. Vlastně ani nevím, jak se na to máme připravit. Momentálně mám pocit, že jsme spíš úklidová služba, protože tu všichni gruntují jako šílení."

,,Takže velká panika?"

,,Dá se to tak říct."

Hlasitě si povzdechl. ,,Candy, poslyš, ať už za tebou přijde kdokoliv, mluv s ním převážně ty."

,,Jsem jen malý krůček od úzkosti." 

,,V zasedačce jsi řekla, že to zvládneme, tak se toho drž." 

Jako bych měla na vybranou...

,,Dobře, tak fajn. Skočím si dolů pro kafe, nechceš taky přinést?"

,,Ne, to je v pohodě, ale moc se tam nezdržuj! Potřebuju, abys byla nahoře."

Přikývla jsem a popadla peněženku. ,,Neboj, bude to otázka pěti minut."

**

Když jsem jela výtahem do hlavní haly, nacvičovala jsem si v zrcadle přesvědčivý autoritativní výraz. Nebudu vám tady tvrdit, že mi to nějak extra šlo, ale potřebovala jsem se dostat do role. Už jen fakt, že jsem si musela stoupnout před své kolegy a říct jim, že na nás přijdou kontroly, mi rozklepal kolena. Nikdy jsem nebyla bůhvíjak suverénní. 

V kabině se ozvalo hlasité cinknutí a já pod černými lodičkami ucítila tlak, jak výtah zastavil. Se zafuněním jsem narovnala ramena, strčila si peněženku pod paži a už automaticky uhnula několika procházejícím lidem. Dneska tu byl dvojnásobný chaos.

Zastavila jsem se u automatu a zvolila si caffè latte. Jak jsem tak čekala, až se naplní kelímek, zaslechla jsem hlasité třísknutí, které se ozvalo zpoza přivřených dveří úklidové komory. Odebrala jsem se jejich směrem a opatrně stiskla kliku. V tu chvíli za ni z druhé strany vzala něčí ruka a mně ujelo vyjeknutí.

,,Kdo je tam?" zeptala jsem se, načež se ozvalo: ,,Okamžik."

To nebyl hlas naší uklízečky. 

,,Kdo je tam? Tohle jsou prostory pro personál," řekla jsem netrpělivým hlasem, a když se do mého zorného pole dostala obrovitánská cestovní taška, o kousek jsem ustoupila.

,,Zdravím," ozval se ten samý hlas znovu a já přes černé zavazadlo zahlédla chlapa, kterého by si ani Rosamunde Pilcher nevymyslela. 

,,Taky zdravím," řekla jsem a musela ještě o krok ustoupit, aby do mě tou zatracenou taškou nestrčil. ,,Co jste tam dělal?"

Věnoval mi cudný úsměv, ve kterém se mu utvořily ďolíčky v koutcích úst. ,,Převlékal jsem se z elastických kalhot."

Pohlédla jsem na jeho úbor a nebyla si jistá, jestli ví, kde se právě nachází. ,,Z elasťáků do tepláků?"

Znovu se usmál. ,,Přesně tak."

Otevřela jsem pusu, abych něco řekla, ale on mě obešel a hodil mince do automatu.

,,Počkat, počkat!" vykřikla jsem a co nejrychleji vyndala svůj kelímek. ,,Potřebujete nějak pomoct?"

,,Ne, to je v pořádku, ale děkuju," řekl a sklonil se, aby vyndal svůj nápoj. ,,No, ještě by se do toho hodila kapka whisky."

No jasně! Ten přízvuk!

,,Irské?"

Znovu na mě pohlédl a tentokrát byl jeho úsměv tak odzbrojující, že mě přiměl uvědomit si, proč v nitru cítím takový vztek a averzi mísící se se zájmem a znatelnou nadržeností. Tenhle chlap byl totiž kurva samec!

,,Máte dobrý postřeh," řekl a usadil se na černou pohovku. ,,Vy jste Američanka, že?"

,,Proč myslíte?"

Krátce si přejel zuby po spodním rtu a napil se. ,,Nezníte jako Evropanka."

Chtěla jsem na to zareagovat, ale v tu chvíli se před vchodem objevilo velké bílé auto s logem pizzy na boku. Mému společníkovi zasvítily oči. S nepotlačovaným šokem jsem stála na místě a dívala se, jak si od poslíčka bere pizzu a nese si ji na pohovku.

,,To tady nemůžete jíst!"

Už s plnou pusou ke mně zvedl pohled a zatvářil se jako nechápavé štěně, kterému chci vzít jeho granule. ,,Proč ne? Posaďte se a dejte si se mnou, stejně máte tak třicet kilo i s postelí."

Pardon?

,,Ne, to nebude nutné, jen s tím jděte ven."

Zamračil se. ,,Jsem zvyklý sedět, když jím."

Ten chlap se mi snad jen zdá...

,,Venku jsou lavičky, pane, a vážně, co tu vůbec děláte?"

,,A co tu děláte vy?" zeptal se a strčil si do pusy další sousto. Bylo mu úplně ukradené, že se na něj lidé dívají. 

,,Není snad zřejmé, že tu pracuju? Co potřebujete?"

Zasmál se. ,,Momentálně se potřebuju v klidu najíst."

,,A tohle je vaše snídaně?"

,,Ne, tohle nesnídám, ale můj žaludek je ještě stále orientovaný na jiné časové pásmo, takže si jaksi nemůžu pomoct. Vážně, vezměte si, je moc dobrá!"

,,Prosím vás, já nechci dělat zlou krev, ale opravdu byste s tou pizzou měl jít někam jinam. Najezte se kdekoliv, jen ne tady na pohovce."

,,Takže na pohovce v protějším rohu se můžu najíst?"

Co je to za debila, sakra?

,,Říkám vám, ať vypadnete! Je to v rozporu s pravidly a vy je musíte akceptovat!"

Úsměv mu trochu povadl. V provokativně pomalém tempu zavřel krabici od pizzy, hodil si přes rameno své zavazadlo a do druhé ruky si vzal kafe. ,,V klidu, už padám."

Frustrovaně jsem sledovala, jak vyšel ven a zmizel za rohem. Cítila jsem se jako mrcha, že jsem ho takhle vyhodila, ale nepřišlo mi vhodné, aby si tu nějaký zcestovalý dobrodruh převlékal kalhoty v úklidové komoře a následně sahal od pizzy upatlanýma rukama na koženou pohovku, na které sedávají muži v oblecích a ženy v pouzdrových šatech.

**

Když jsem se vrátila zpátky nahoru, zjistila jsem, že jsem byla pryč celou čtvrthodinu. 

,,Nebyl tu někdo?" zeptala jsem se jedné z našich stážistek a tak jen zavrtěla hlavou. S úlevou jsem se posadila zpátky do křesla. Chtěla jsem se pustit do práce, abych tady jen nedřepěla a nečekala, jestli se někdo uráčí přijít, jenže v tu chvíli se na našem patře objevil Archer a rázně se vydal směrem ke mně.

,,Candy, co sis, sakra, myslela?"

Zmateně jsem zamrkala. ,,O čem?"

,,Právě jsem dole potkal jednu ze členek kontroly a ta mi sdělila, že jsi jí přímo před očima vyhodila z budovy jejího kolegu, a to jen kvůli jídlu!"

Krve by se ve mně nedořezal. 

,,Tak to nebylo! Já... já..."

,,Ty co?" nadzvedl obočí a já cítila, jak mi hoří tváře. Chtělo se mi brečet. ,,Neměla jsem tušení, že on může být kontrolor! Vždyť tam byl v teplácích!"

,,A tebe nenapadlo, že to mohl být převlek? Že tě chtěl jen vyzkoušet, jak s ním budeš jednat?"

,,Ne," přiznala jsem. ,,A když už, tak jsem jednala správně, protože takové chování je nepřípustné! Lezl i do prostorů, ve kterých neměl co dělat. Nebo si snad každý může jen tak vlézt do úklidové komory? Ty bys ho nevyhodil?"

,,Poslyš, já u toho nebyl, ale pořád platí, že náš zákazník je náš pán a tys nemohla vědět, jestli si sem třeba jen nejde koupit oblek, protože byl okraden a žádný nemá."

Chtěl jsem mu říct, jak moc je to přitažené za vlasy, ale ovládla jsem se. ,,Já... zkusím to nějak napravit."

,,A jak?"

,,Nějak to vyřeším," ujistila jsem ho. ,,Nemyslím si, že mi ten chlap bude dělat problémy."

Rozhodil rukama. ,,Jak myslíš. Nadrobila sis to, tak si to i sněz."

Sama pro sebe jsem si přikývla a napadlo mě, že první cesta k úspěchu vede na recepci. Recepční je totiž moje známá už od prvního dne, co jsem sem nastoupila.

**

,,Víš, že bych ti to neměla říkat, Candy..." 

,,Karin, prosím!"

Zamračila se a položila přede mě rozevřené desky se seznamem jmen, který se k ní podle všeho dostal až před pár minutami. ,,Mám u tebe skleničku vína."

,,Máš u mě láhev," slíbila jsem a přejela pohledem ten seznam. ,,Mám ho!"

,,Koho?"

,,Eh, poslala jsem pryč jednoho z kontrolorů, protože se choval jako pobuda, jenže teď mám strach, že by to mohlo mít negativní dopad na firmu, takže se to snažím napravit. Divím se, žes ho tu neviděla."

,,Já ne," mávla rukou Karin a vzala si desky zpátky k sobě. ,,Jsem malá a je tu hodně lidí, takže šmírování je pro mě složité. A jak vůbec víš, který z nich to je? Představil se ti?"

,,Ne, ale vím, že je to Ir."

,,A?"

,,Musí to být on. Žádný Američan se nejmenuje Logan Gibson."