Logan

Bylo až směšné, jak mě síla toho polibku zasáhla. Jednou rukou jsem ji chytil za zápěstí a přidržel jí ruce nad hlavou, druhou jsem jí sáhl mezi stehna.

,,Ne... Ne, Logane."

,,Promiň, máš pravdu, tady bychom neměli." 

,,Nejde mi o to, že to děláme tady, ale že to vůbec děláme. Musím se teď probrat z toho, co se stalo a nepotřebuju, abys mi zamlžoval úsudek. Jestli ti na mě opravdu záleží, přestaň tlačit na pilu."

Otevřel jsem pusu a hned nato ji zase rychle zavřel, protože jsem neměl na jazyku žádné dostatečně dobré argumenty, abych ji přesvědčil, že nemusíme na nic čekat.

,,Poslyš," začala a vyvlékla se z mého sevření. ,,jdi teď dělat to, kvůli čemu jsi sem přišel."

,,Přišel jsem sem hlavně kvůli tobě," řekl jsem co nejklidnějším hlasem a otočil se na ni. Byla trochu rozcuchaná a měla nateklé rty.

,,Tak nepracuj na tom, kvůli čemu jsi sem přišel, ale raději na tom, kvůli čemu jsi se měl přijít."

,,Fajn," řekl jsem, i když na mě muselo být vidět, jak mi to není po chuti. Mohl jsem ale něco říct? Mohl, ale patrně bylo lepší zůstat zticha. ,,Tak buď tak hodná a taky se něčím zaměstnej. Jen ne myšlenkami o tom, jaký jsem parchant, dobře?"

Lehce se usmála. ,,Pokusím se."

**

Po dvou hodinách projíždění všech spisů a zapisováním postřehů jsem strávil půlhodinu s Archerem v jeho kanceláři, kde jsme všechno probrali. Když jsem pak sjel na recepci, abych se podepsal na formulář, jenž potvrzoval mou přítomnost, chtěl jsem zavolat Candy, jestli by nechtěla na oběd, jenže v tu chvíli se na obrazovce telefonu objevilo její jméno a já se jen uchechtl.

,,Jsi hladový?"

,,To už jsi zřejmě postřehla, ne?"

Na chvíli se odmlčela. ,,Kde jsi?"

,,V přízemí." 

,,Výborně. Projdi kolem té úklidové komory, kde ses onehdy převlékal. Za rohem jsou prosklené dveře. Čekám."

Zahleděl jsem se na úzký průchod podél dveří od oné zmiňované úklidové komory. Když jsem za rohem objevil dveře, lehce jsem do nich zatlačil a následně zůstal stát s pusou dokořán. 

,,Raději je zase zavři, ať se odsud nevytratí ta vůně," poradila mi Candy se šibalským úsměvem a natáhla se pro další kousek extra velké pizzy, která byla rozložená přes celý stůl. ,,Měla bych tě nechat jen přičichnout a pak poslat uslintaného do hajzlu, ale to by bylo moc kruté, že?"

Jen jsem celý šokovaný zavrtěl hlavou a vrhl se na to božstvo vonící po šunce a sýru.

,,Halo! Já jsem tady taky!"

,,Á ím!" zamumlal jsem s plnou pusou a Candy se hlasitě zasmála. Pak strčila hlavu do malé ledničky a položila podél krabice od pizzy dvě coly. ,,No nejsem skvělá hostitelka?"

Polkl jsem a spokojeně se na ni zazubil. Pak jsem ji sevřel v náručí a přičichl si přitom k jejím vlasům. ,,Jsi skvělá celá."

,,Jen mi lezeš do zadku."

,,To se mi ještě nepovedlo."

,,Ne," zaprotestovala a odtáhla se tak, aby na mě viděla. ,,nedělej teď perverzní narážky. Nejsi ani vtipný ani roztomilý, je to jen vlezlé a trapné."

,,A co mám teda dělat, slečno Johnsonová?"

,,Sníst oběd. A přestaň mi říkat slečno Johnsonová."

**

Když jsme někdy kolem čtvrté odpoledne dorazili ke mně na pokoj a Candy se uložila do postele se slovy, že jí bolí hlava a že si zkusí na chvíli zdřímnout, odešel jsem do sprchy, kde jsem si ke svému zděšení připadal jako manžel, co zůstal na ocet. Žádná z mých milenek se ještě nevymluvila na migrénu. Navíc mi bylo jasné, že Candy žádnou nemá. Jen mě chtěla dusit a já si nebyl jistý, jak dlouho jít na tohle budu ochotný přistupovat. Vážně jsem měl hrát podle jejích pravidel? Bylo to vůbec spravedlivé? Myslím, že jsem se kál dostatečně a zasloužil si obyčejné odpuštění. Nebo snad ne?

Když jsem vyšel z koupelny, v místnosti už začínalo panovat šero. Candy měla rozsvícenou stolní lampu a podél ní ležela rozevřená knížka. Osvícení od Stephena Kinga. Měl jsem ji rozečtenou od příletu do New Yorku, ale zatím jsem jí moc času nevěnoval. Vlastně by mě nepřekvapilo, kdyby toho Candy stihla za tu chvíli přečíst víc než já. 

Potichu jsem se převlékl do džín a obyčejného šedého trička. Potřeboval jsem skočit na recepci, abych si zarezervoval pokoj na další týden. Už jsem se začínal pomalu ale jistě shánět po bytě, jenže to mohlo ještě chvíli trvat. 

Zavřel jsem za sebou dveře a vydal se po chodbě směrem k výtahu. Když jsem sjel dolů, potěšilo mě, že tu Alex ještě pořád je a tak jsem se s úsměvem vydal rovnou k ní, protože jsem věděl, že mi dá přednost před někým cizím. A taky že jo. Jen rychle vyřídila nějaké podpisy s hosty, kteří zřejmě odjížděli pryč a pak už byla u mě. 

,,Díky moc," řekl jsem a posadil se do jednoho z místních křesílek, abych vyplnil dotazník, na kterém nedávno zapracoval Alexin otec. Byla to jen krátká analýza toho, jak moc jsou hosté se službami hotelu AKA spokojeni či ne. 

Když jsem skončil, sáhl jsem do kapsy od kalhot, abych si do peněženky vložil jednu z vizitek, která ležela společně s dalšími na stole. Při vyplňování toho dotazníku jsem si totiž uvědomil, jak moc se mi tu vlastně líbí a na těch vizitkách byl odkaz na oficiální stránky, kde zákazníci mohli napsat recenzi. Měl jsem v plánu být jedním z nich.

Zvedl jsem se a chystal se vrátit k recepci, když se za mou ozval váhavý hlásek: ,,Pane?"

Otočil jsem se, ale nikoho jsem ve své blízkosti neviděl. Pak můj pohled padl o trochu níž a mně došlo, že mě před chvílí oslovila nějaká malá dívka.

,,Ano?"

Děvče drželo v ruce kartu a s trochu vyplašeným výrazem si ji prohlíželo. ,,T-to je asi váš doklad. Vypadl vám."

,,Aha," zamračil jsem se a pohlédl na svůj řidičák. ,,Děkuju." 

Jen přikývla a rychle zaběhla do kabiny, kde se protlačila mezi lidmi až dozadu.