Candy

Víkend jsem strávila zalezlá ve svém bytě. Přemýšlela jsem, že bych se ozvala nějaké kamarádce, ale pak mi došlo, že bych musela začít všechno vysvětlovat. Navíc jsem se děsila, že bych na Logana někde narazila. Upřímně jsem pochybovala, že se mu ještě někdy budu schopna podívat do očí. To jsem ovšem opomenula jistý fakt...

,,Candy, kontroloři přijdou do dvaceti minut, tak ať to všechno pěkně šlape."

Zvedla jsem hlavu od stolu a věnovala Archerovi zmatený pohled. ,,K nám už kontrola přijít nemá. Ve středu jsem s Loganem podepisovala smlouvu a říkal, že se prý vrhne na patro nad námi."

,,Patro nad námi je pořád součástí našeho oddělení, Candy. Ale to nic, chápu to, vždyť je pondělí."

Nechtěla jsem na sobě dát cokoliv znát, ale když se Archer rozesmál, nebyla jsem schopna se k němu připojit. 

,,Děje se něco?"

,,Ne, já jen... nějak nechápu, co by se mělo nahoře kontrolovat."

,,Logan se musí ujistit, že máme v pořádku inventuru, což bude ta nejhorší část. Všechny ostatní faktory prošly na výbornou, našlo se jen pár chyb u stážistů, ale z toho nikdo nebude dělat žádnou velkou věc. S inventurou to bude horší. A o účetnictví nemluvím, to pro mě bylo peklem už od střední. Ty jo... nechápu, jak na to ti lidé můžou mít nervy," řekl si spíš pro sebe, načež se na mě usmál. ,,No nic, každopádně chci, abys byla opět u toho. Proveď ho naším zaběhlým systémem, a kdyby se na něco mračil, využij svého pěkného zadku."

,,NE!" vykřikla jsem a trochu zahanbeně se rozhlédla po kanceláři.

,,Tak promiň, mě narážky asi nejdou, to byl jen test na stará kolena," zasmál se a já bouchla dlaní do stolu. Dávala jsem si tentokrát pozor, abych nekřičela. Vlastně jsem šeptala: ,,K mému zadku se vyjadřuj, jak chceš, ale já už odmítám být u další kontroly, mám toho až nad hlavu!"

Archerův pohled mi ve vteřině prozradil, že za tím mým odmítáním odhalil něco víc. Váhavě jsem na něj pohlédla zpod řas a on si odkašlal. Pak pokynul, abych ho následovala. 

Když jsme došli do jeho kanceláře, bez vyzvání jsem se posadila a dýchala jak pominutá. 

,,Nechceš sklenici vody?"

,,Klidně celou studnu. I s mincemi pro štěstí."

Postavil přede mě sklenici, kterou jsem vypila na ex. ,,Uffff, tohle asi není moc normální, když jsem ušla jen pár kroků."

,,Jsi vystresovaná a já chci vědět proč. K čemu mezi tebou a Loganem Gibsonem došlo?"

,,Hádej."

,,Můžu třikrát?"

Věnovala jsem mu rozhořčený pohled a on zvedl ruce nad hlavu, jako že se vzdává. ,,Dobře, dobře... Asi tuším, jak moc jste sblížili. A taky mám dojem, že to nedopadlo nejlíp."

,,Jsi bystrý."

Usadil se do svého svého Ikea trůnu a hlasitě si povzdechl. ,,Candy, opomenu fakt, že tohle by se dalo považovat za pracovní přestupek, protože pokud byste spolu byli za dobře, bylo by to ku našemu prospěchu. Pokud je ale mezi vámi dusno, nejspíš nám to uškodí."

,,Takže co? Vyhodíš mě?" zeptala jsem se a nešel mi zakrýt sarkastický tón, což se samozřejmě absolutně nehodilo. 

,,Ne, to neudělám, ale nebudu ti to usnadňovat."

,,Takže budu muset pracovat s Loganem, i když se mi to příčí."

,,Přesně tak. A doufám, že budeš profesionální a uděláš to bez ublížených pohledů."

,,Bez ublížených pohledu na tebe, Archere, na něj se těžko budu tvářit normálně. Nemáš tušení, co se mezi námi stalo."

,,Nemám, protože to není moje věc, ale prosím tě, aby ses ovládala. Jsi dobrá v tom, co děláš, tak to dělej pořádně."

Lehce jsem se usmála a přešla ke dveřím. ,,Dobře, nebudu utíkat před svými činy."

Přikývl. ,,To je správné. A Logan se určitě taky umoudří."

Mé podvědomí dostalo hysterický záchvat smíchu.

**

Logan přišel nanejvýš deset minut poté, co jsem opustila Archerovu kancelář. To vskutku nebyla dostatečně dlouhá doba na psychickou přípravu. 

,,Zdravím, slečno Johnsonová," řekl Logan a pověsil kabát na věšák stojící u dveří od nejbližší zasedací místnosti. 

,,Zdravím. Následujte mě, prosím," řekla jsem, aniž bych mu věnovala pohled a vydala se k výtahu. Když jsem zaznamenala, že do něj nastupuje víc lidí, zrychlila jsem krok, abych přistoupila společně s Loganem k nim. Nedovedla jsem si představit, že bych s ním musela jet sama. Jakmile jsme se ale dostali dovnitř, výtahovou kabinou se rozezněl varovný signál přetížení.

Za co mě trestáš?

,,My můžeme..."

,,Ne, to je v pořádku," řekl Logan někomu za sebou a položil mi dlaň pod lopatky, aby mě jemně vystrčil z výtahu ven. Při jeho dotyku jsem poskočila jako koza.

S bušícím srdcem jsem sledovala, jak se před námi dveře od výtahu zavírají. Nechtěla jsem si připustit, že spolu budeme muset jet tím dalším. Bylo sice dost možné, že následující kabina bude taky plná, ale já nechtěla nic riskovat. Rozhodla jsem se tedy jít po svých, protože jsem zaslechla několik lidí na schodišti.

,,Pojďte, pane Gibsone, je to jen o patro výš," řekla jsem přes rameno nepřirozeným hlasem a mašírovala si to mezi spolupracovníky po lesklém šedém schodišti, na kterém mé rázné kroky v podpatcích značně znázorňovaly vztek a zoufalství.

,,Až po vás, slečno Johnsonová," zachraptěl a já přímo cítila jeho frustraci. Taky že jsem se na něj od jeho příchodu ještě ani jednou nepodívala. Bylo to sice divné a muselo to působit dost nepřirozeně a neslušně, ale já z nějakého ''neznámého'' důvodu necítila potřebu chovat se zcela profesionálně. V tomhle případě bych se vyloženě ponižovala, kdybych se k němu chovala podle pravidel. 

,,Tak, tady to je," řekla jsem a odkašlala si, aby můj hlas zněl co nejpřirozeněji. ,,Zde jsou látky pro nejnovější kolekci, které přišly, pokud mám správné informace, teprve před týdnem, takže jsme s nimi ještě nic nedělali, ale zbytek obsahu prošel řádnou kontrolou a byl samozřejmě zaevidován. Účetnictví bych vyřešila až se svou... ehm... zástupkyní, protože to není moje parketa."

Nastalo ticho.

,,Tak," spojila jsem dlaně a zhluboka se nadechla. Byli jsme tu sami dva a já cítila, jak se mi svírá hrdlo. Chtělo se mi brečet, ale musela jsem se ovládnout. ,,Myslím, že už mě nebudete potřebovat."

,,Candy," řekl tak tiše, že jsem ho jen zázrakem slyšela. Bůhvíproč jsem se ale zarazila v chůzi a zůstala stát na místě. Ani jsem nezaznamenala, že se ke mně přiblížil, ale když mi jeho dlaně spočinuly na ramenou, opět mě to zasáhlo jako elektrický proud. 

Nadechl se, stiskl mi ramena ještě pevněji a zabořil se mi obličejem do vlasů. ,,Promiň mi to."

Do očí se mi nahrnuly slzy. Tohle jsem nečekala. Nečekala jsem, že se mi omluví. Ani jsem o to upřímně moc nestála. Máma mi jako malé říkávala: ,,Slova jsou jedna věc, holčičko, ale činy, ty jsou to podstatné."

Teď jsem byla zmatená, protože jeho slova zněla přesvědčivě a jeho dlaně mě naléhavě tiskly. Co z toho mohlo být větším záchytným bodem? 

,,Proč sis to ode mě nemohl nechat v klidu vysvětlit? Já jsem si vždycky myslela, že jsem panovačná, ale když jsem pak viděla tebe, tak jsem..." 

Nemohla jsem mluvit dál, protože mě v krku tlačily neúprosné vzlyky.

,,Já vím, Candy, vážně mě to mrzí. Jestli si získám zpátky tvou přízeň, popravdě ti vysvětlím, proč jsem reagoval takhle přemrštěně, slibuji."

Zavrtěla jsem hlavou, protože jsem se v něm už vůbec nevyznala, ale zvědavá část mého já mi bránila poslat ho do hajzlu.

**

Zavřela jsem dveře od zasedací místnosti, ve které jsme spolu díkybohu nikdy předtím nebyli, a položila před něj několik spisů, abychom nevzbudili podezření, kdyby sem někdo bez varování vtrhl. Pak jsem nám nalila kávu a posadila se naproti němu. 

,,Poslouchám," řekla jsem a poprvé se na něj pořádně podívala. Dělalo mi dobře, když jsem viděla, jak je nervózní. Cítila jsem zadostiučinění.

,,Víš, jak jsem ti onehdy po golfu vykládal o té mé známosti na škole?"

Jen jsem přikývla.

,,Fajn," řekl a krátce se napil. ,,Její jméno je Sandy. Já jí teda říkal spíš Sí, ale prostě... no... to jedno. No, a ta Sandy zhruba po půlroce přišla s jistým... s jistým oznámením."

Už jsem začínala tušit, kam tohle spěje. ,,Byla těhotná?"

Logan přikývl. ,,Jo, byla. A já jsem reagoval dost podobně jako v sobotu ráno. Řekl jsem jí, že to dítě nechci, a protože jsem v tu chvíli dostal strach, rovnou jsem se rozhodl ukončit náš vztah. Měla tedy dvě možnosti, buď si to nechat vzít a jít si dál svou cestou..."

,,Nebo to dítě vychovat bez tebe," dokončila jsem a necítila se ani o trochu líp. ,,Logane, tohle je fakt hrozný. Kde máš sakra svědomí?!"

,,Asi nemám," upřel na mě temně modré oči a já v nich zahlédla ničím nezaměnitelnou bolest. ,,Věř mi, že neuplyne den, kdy bych nelitoval toho, co jsem jí řekl, a přesto jsem podobným způsobem odbyl i tebe... Je mi to líto."

Sklesle jsem se uchechtla a ke svému vlastnímu překvapení se natáhla přes stůl, abych ho chytila za ruce. ,,Logane, mě nelituj, já nejsem těhotná. Měl bys litovat hlavně Sandy. A měl by ses jí omluvit."

,,To ale nejde."

,,Proč?" 

,,Když jsem jí nechal ve schránce obálku s omluvou a penězi na potrat, dostal jsem ji zpátky i s nenávistným vzkazem, kde psala, že jsem ji úplně zruinoval. Pronásleduje mě to doteď. Vím, že se vrátila s mámou do New Yorku, aby mě už nikdy nemusela vidět. V tom vzkazu psala, že si potrat zařídí sama a za svoje peníze, protože ode mě nechce přijímat žádné milodary. Že jsem prý monstrum, kterému přeje jen to nejhorší. Že si jen těžko připouští, jaký ve skutečnosti jsem, když mi z celého srdce věřila."

,,Chápu ji. Musela být hrozně ublížená, Logane."

,,Já ji taky chápu. A respektuju, že už mě nechce vidět. Proto se jí taky nechci omlouvat, protože vím, že jí ta omluva nezajímá."

,,Já nevím... Vždyť je to už strašně dlouhá doba. Třeba by ji tvá omluva potěšila. Třeba byste se k sobě i vrátili."

Usmál se. ,,Je to minulost. Každý si žijeme svým životem a tak to prostě je. Navíc nevím, co by se muselo stát, abychom měli důvod se k sobě vrátit. Navíc začínám mít pocit, že jsem si možná získal zpátky tebe...?"

Nechtěla jsem být tak snadná kořist. Proto jsem ho pustila a přešla k velkému oknu, kde jsem se zastavila. ,,Stavíš mě do složité pozice, Logane. Sandy na tebe byla hrubá, protože jsi byl hrubý na ni, stejně jako na mě. Proč bych měla být ta rozumná, která to všechno smete ze stolu, hm?"

,,Protože mi na tobě záleží a nechci tě ztratit."

Otočila jsem se na něj přes rameno a nakonec celou osou těla. Už byl zase přímo u mě a pohledem mi propaloval díru do hlavy. 

,,To je vskutku šikovná finta jak dostat holku zpátky do postele."

,,Není to finta. Přišel jsem se tě doprošovat, což není ani trochu můj styl. Jenže jsem cítil, že to potřebuju udělat."

,,Proč? U Sandy jsi to neudělal. Pokud nepočítám prachy na potrat, ale to je spíš způsob, jak jí ještě víc rozproudit krev v žilách."

,,Já vím. Ale teď to chci napravit."

,,Proč?" nedala jsem se.

Jen neurčitě zavrtěl hlavou a přitiskl mě na okno. Než jsem stihla cokoliv říct, už mě líbal.