Candy

,,Můžu ochutnat ten dort? Vypadá fakt lahodně!"

Usmála jsem se na muže sedícího naproti mně a mlčky posunula dezertní talíř na jeho stranu stolu. Měl oči pouze pro jídlo, takže si ani nevšiml, že jsem vytáhla telefon a najela na online seznamku, kde jsem ho začala porovnávat s jeho profilovou fotkou. Nechápu, že jsem na to skočila. Nikdo a nic neumí lhát líp než fotky na seznamkách.

,,Mmmm... A co jinak?"

Zvedla jsem pohled od obrazovky a vrátila mobil do kabelky. ,,Co chceš vědět?"

Pokrčil rameny a narval si do pusy zbytek dortu. Zapatlal se při tom čokoládovou polevou. ,,Čím se živíš?"

,,Jsem vedoucí prodeje. Taky jsem si teď čerstvě udělala certifikát, takže budu mít na starost organizaci módních přehlídek." 

Věnoval mi odrazující dortový úsměv a zapřel se lokty o stůl, takže se ke mně trochu naklonil. ,,Já jsem si říkal, že se v tom vyznáš. V těch šatech jsi fakt kost."

,,Díky," pronesla jsem váhavě, protože mě znepokojoval jeho výraz.

,,Ale jdi, vždyť oba víme, kvůli čemu jsme se tu dneska sešli..."

Nadzvedla jsem obočí. ,,Ano?"

,,No jasně," olízl se a naklonil se ještě blíž. Byl cítit potem a táhlo mu z pusy. ,,Určitě máš pod těmi šatičkami krásný kozy."

Sice jsem se měla tvářit znechuceně, ale nějak jsem nedovedla potlačit smích. ,,Ani bych neřekla, ale víš co? Vlastně už musím někde být."

Zatvářil se zmateně. ,,Vždyť už bylo deset. Kam musíš jít?"

Povzdechla jsem si a popadla psaníčko. Pak jsem se postavila a snažila se na vysokých podpatcích najít rovnováhu. ,,Domů. Objednám si pizzu, naleju víno a pustím si Pretty woman."

,,Ale já... Já si myslel, že..."

Vyndala jsem peněženku a položila peníze za svou objednávku na stůl. ,,Dva bloky odtud najdeš obchod se žlutým nápisem nad dveřmi."

,,A-a co tam?"

,,Sexshop. Zahlédla jsem, že tam mají padesátiprocentní slevy na umělé vagíny. A hned vedle je noční klub."

,,Počkej...

,,Ne, nechme toho. Chtěla jsem si užít příjemný večer u dobrého jídla s chlapem, který o sobě tvrdil, že má zálibu ve sportu, zdravém životním stylu a válečné historii."

,,To je náhodou pravda," trval na svém a vypadal dotčeně. Musela jsem se usmát. ,,Máš očividně nadváhu a snědl jsi mi zákusek."

,,Vždyť jsi mi to dovolila!"

Několik zvědavých pohledů se otočilo k našemu stolu. 

,,Kdy začala první světová válka?"

Zrudl jako krocan, takže bylo evidentní, že jsem ho nachytala na švestkách. ,,No a co, tak si trochu vymýšlím, co je na tom? To randíš jen se svalnatými sportovci, kteří vlastní knihovnu plnou válečné tématiky?"

,,Ne, ale jsem alergická na lži, takže sbohem," řekla jsem a namířila si to k východu, kde jsem v rychlosti popadla svůj kabát a popřála dobrou noc číšnici, která zrovna procházela kolem. 

Ano, přesně téhle sortě chlapů se já líbím. Nikdy to nejsou bůhvíjací krasavci, což je v podstatě moje zásluha, protože mě atraktivní chlapi odrazují už jen tím příslibem problémů, jenž je z nich cítit. Nemůžete jim věřit ani za mák! Teda, nechci tvrdit, že požírač dortů a údajný milovník světové války mě nějak přesvědčil o tom, že nehezcí chlapi jsou jiní. Já to ale beru tak, že když si najdu průměrně chytrého a jen lehce přitažlivého partnera, bude to tisíckrát lepší než mít vedle sebe modela, vedle kterého si budu připadat méněcenná.

Když jsem o tom tak přemýšlela, došla jsem k názoru, že je nejlepší žádného chlapa nemít. Co nám v životě vlastně dají? K čemu jsou dobří? Sice nám můžou udělat děti, ale pokud to budou nějací pitomci, budeme chtít jednou vychovávat jejich malé klony?

S ručníkem omotaným kolem těla jsem se postavila před zrcadlo a odlíčila se. Poté jsem si stáhla turban z hlavy a s otupělým výrazem si rozčesala vlasy. Když jsem konečně zapadla do postele, byla jsem naštvaná. Nevím kvůli čemu přesně, ale prostě mi to všechno lezlo krkem. 

Už jsem téměř spala, jenže jisté nutkání mě z toho vytrhlo. Napadl mě totiž způsob jak si ulevit. Chopila jsem se mobilu, najela na Tinder a nastavila svůj profil na neveřejný.

**

Firma A&G Fashion byla založena pouze deset let předtím, než jsem dokončila studia. Pro někoho je to možná dlouhá doba, ale my, zdejší zaměstnanci, víme své. Už od začátku bylo tohle místo předurčeno k tomu, aby se tu pořád něco měnilo a aby se tu chraňbůh nezaběhl žádný režim, což mě osobně nesmírně vyhovovalo, protože jsem byla spokojená se stereotypem ve svém soukromém životě a aspoň tady jsem mohla očekávat nějaké změny. Ale když za mnou ono ráno přišel ředitel, najednou jsem si nebyla jistá, jestli bych nebyla vděčná za klid a předvídatelné věci i v práci. Netvářil se totiž zrovna přívětivě.

,,Dobré ráno, Archere, děje se něco?"

Povzdechl si a sundal brýle, aby si stiskl kořen nosu. ,,Ano, máme problém. Tedy, já nevím, jestli je to problém, ale mám zlé tušení... Potřebuji tě do čtvrt hodiny v zasedačce, ano? Budu svolávat všechny vedoucí."

,,Počkej, odkdy to tu já vedu?"

Archer se usmál, takže se mi trochu ulevilo. Ale jen trochu. ,,Pokud se tu něco zkazí, a to se stává často, protože je tu hromada neschopných stážistek, vždycky to zachraňuješ ty. A jelikož máš ve věcech systém, myslím, že by bylo fajn prověřit si tvé schopnosti. Mohla by to být dobrá cesta k povýšení."

Přikývla jsem, ale necítila jsem nic než zklamání. Nechtěla jsem být povýšená, bylo mi na téhle pozici dobře. Navíc jsem se s čerstvým certifikátem těšila na organizování přehlídek a neměla jsem zájem řešit nějaké problémy v zasedacích místnostech. 

,,Očekávám tě."

,,Dobře," řekla jsem, a když byl zády ke mně, dětinsky jsem se zamračila. Opravdu jsem na to neměla náladu. Ale co mi zbývalo, že?

**

,,Kontrola?" zeptali jsme se sborově a začali se rozhlížet jeden po druhém.

,,Přesně tak, vážení, kompletní kontrola od A až do Z. Bude to trvat minimálně dva týdny, než zkontrolují vedení evidence, účetnictví, výše platů a všechno další. A v neposlední řadě, čehož se obávám nejvíc, sem pošlou skupinu odborných pracovníků, kteří budou prověřovat jednotlivá oddělení a všechny pracovníky v něm. Na každé oddělení by měl stačit jeden člověk, ale nevím, co očekávat, jelikož jsme něčemu takovému nikdy předtím nečelili... Abych řekl pravdu, nejsem z toho moudrý, ale je mi jasné, že se tu budou ve všem a ve všech pěkně šťourat."

Překvapivě rychle se mi vysvětlilo, proč jsem se dostala do této pozice. Kdyby Archer neměl na každém oddělení vedoucího, asi by to nebyl nejlepší začátek. Nemusíte se vůbec divit, na pracovištích to málokdy funguje přesně podle pravidel a předpisů. Naše oddělení se zabývá navrhováním modelů, rozšiřováním sortimentu, propagací a organizací módních přehlídek, což děláme vesměs všichni a vždycky nám to klapalo.

,,Neměli jsme se o nich ani dozvědět předem, dostalo se mi té informace z jistého zdroje, ale i tak si nemyslím, že s tím teď bůhvíco zmůžeme, protože je dost možné, že se někdo dostaví už dnes."

,,Jen ať přijdou," ozvala jsem se. ,,tahle firma funguje dobře, máme hromadu stálých klientů, velkou návštěvnost na přehlídkách, dobré uplatnění na trhu a vnitřní konkurence nikdy neměla špatný dopad na vztahy mezi zaměstnanci. Když se přede mě postaví nějaká nadřazená ženská s červeným kostýmkem a hlavou povýšeně zdviženou vzhůru, s radostí jí ukážu, že všechno funguje přesně tak, jak má."

V místnosti nastalo na několik vteřin ticho, které nakonec prořízlo čísi odkašlání. Archer se na mě ještě chvíli díval s nečitelným výrazem ve tváři a pak přikývl. ,,Přesně takhle si představuji, že to bude probíhat. A doufám, že všichni ze sebe dostanete to nejlepší."

No aby ne! Nedokážu si představit, kdo by musel přijít, aby mě vyvedl z rovnováhy.