Slunce už dávno zapadlo za obzor, když Luciuse z jeho myšlenek vyrušil drobný domácí skřítek, aby ho upozornil, že večeře je na stole.

Odtrhl pohled od okna a znovu si spokojeně pomyslel, že je dobře, že jim ministerstvo nedokázalo zabavit skřítky. Nechtěl si ani představit jaký by to byl stres, kdyby si musel sám uklízet a prát. A už vůbec ne, že by se musel naučit vařit.

Zasedl k večeři a snažil se neotáčet se směrem k oknu. Chtěl si aspoň na venek uchovat nějakou důstojnost. Opravdu nechtěl přiznat, že celou dobu nervózně čeká, zda nepřiletí zpět jeho vlastní sova.