Sledoval, jak slunce zapadá za obzor, a vzpomínal. Samozřejmě se ani jim nevyhnula občas nějaká krize. Třeba když Draco střídal jednu partnerku za druhou a Lucius mu pro jeho nestálost nadával. Nebo když se vracel domů až k ránu a táhl z něho alkohol. A pak, když to v návalu vzteku konečně přiznal.

Lucius tenkrát překvapil sám sebe, že to po prvotním šoku tak klidně přijal. Vlastně se mu ulevilo. Jeho syn nebyl ani nesnesitelný děvkař, ani příšerný ožrala, jen se v sobě nevyznal.

Od toho, co si Draco ujasnil, že ženy nejsou nic pro něho, se pak všechno zlepšilo.