Zamyšleně pochodoval po bytě. Vždycky měl pro Severuse slabost, i když to nikdy nahlas nepřiznal. Ale teď už zde nebyl otec, který by ho za to potrestal. Ani nemusel dbát na pověst jména Malfoyů.

Zastavil se, aby upravil zlatý zvoneček hovící si v trnité cesmíně.

Severus ho vždycky fascinoval. Byl chytrý, sebevědomý, znal svou cenu a co bylo nejvíc, nikdy se Luciuse nebál. Nesnažil se mu zalíbit a možná proto ho Lucius začal mít rád.

„Možná bych mohl zkusit trochu riskovat,“ zamumlal a natáhl se pro pergamen. Pozvu Severuse na večeři a uvidíme. Třeba budeme slavit Vánoce jako pár, zadoufal.