,,OMG!" Tohle byla naprostá podpásovka.

,,Já jsem, ale na tvojí straně Violet! Prosím věř mi." ,,Kam mě to vezeš?" Vyjela jsem na ni a zkřížila si ruce na prsou,když jsme vyjely z parkoviště. ,,Za Fredem." ,,To můžeš rovnou říct za bratříčkem." Ušklíbla jsem se a odvrátila jsem od ní pohled.

,,Musím tě k němu dovézt, slíbila jsem mu to a sourozenecká krev nezná zrady. Mám plán!" Vysvětlovala mi rychle Steph.

,,Nejsi dost silná, Stephanie. Nezvládneš ho." Odvětila jsem jí. Měla jsem pravdu a ona to moc dobře věděla. Nechtěla si to, ale připustit, a tak rychle zavrtěla hlavou.

,,Ne, zvládnu ho. Dost jsem trénovala, no a ta tvoje síla taky není k zahození." ,,Může ublížit Klárce!" Zděsila jsem se. Jakobych viděla ten výjev. Svoji malou sestřičku, svázanou v nějaké jeskyni. Rychle jsem tu myšlenku setřásla. No tak Ví, pozitivní myšlení, honem, hoď tam nějaký ty jednorožce a duhu.

,,Kam to zajíždíš?" Zpanikařila jsem když Steph zahnula k lesu.
,,Klid Violet, musíš mi věřit." ,,Je mi líto, ale to už bohužel nejde." Odsekla jsem nazpět. Co si jako myslí? Lže mi a potom chce, abych to jenom tak spolkla? To jako fakt? Co si o sobě jako myslí?

,,Pojď." Poručila mi a vystoupila z auta. Byly jsme někde v lese. Vůbec nechápu, jak se zvládala vyhýbat stromům.

,,Tak jdeš?" Křikla na mě. ,,Dej mi pokoj." Odsekla jsem jí. Nemám ani ponětí, kam to jako jdeme.

,,Co po mě chce?" ,,Jenom si promluvit. Nic víc." Promluvit? To si dělá srandu? Ach ty naivko. Stepj nemá ani páru o tom co se tu děje. Věří hloupě, svému krutému bratrovi. Jak mu může důvěřovat? To je hrůza.

,,Jsme tu, ale co to má být?" Zděsila se Stephanie. Stáli jsme na palouku. Uprostřed stála hranice s kůlem. Hranice pro čarodějnici. Zatajil se mi dech.

,,Ahoj sestři! Tak už jsi tady Violetince povyprávěla co a jak?" Ozval se za našimi zády Fredův hlas. Otočila jsem se a setkala se s Fredovým mrazivým pohledem.

,,Co to má být Frederiku? Tohle jsme si nedomluvili!" Rozkřikla se na něho Steph. ,,Proč jí chceš ublížit?" Tahle věta Freda zarazila. ,,Ublížit? Já nechci ublížit jí, sestři. Já chci ublížit tobě." Ušklíbnul se Fred. ,,Cože?" Zděsila se Stephanie. Fred se jenom usmál a ukázal na mě. Okamžitě se mi nohy přikovaly k zemi. Ani křičet jsem nedokázala. Proč to dělá?

Hned potom vzal Steph za ruku a vedl ji k hranici. Najednou od ní uskočil a zasyčel. Spálila mu ruku. Steph se okamžitě rozeběhla zpátky. Bylo jasné, že mu neuteče, ale jakoby to dělala naschvál. Snažila se zdržovat. Proč? Něco tají...

Pomocí kouzel jí dovlekl k hranici a ruce jí přivázal ke kůlu.
,,V tomhle kruhu nedokážeš čarovat." Zamumlal lhostejně.

,,Nemůžeš mě zabít! Jsem tvoje sestra!" Zakřičela Steph. ,,Já vím, že ne. Violet tě zachrání. Chci tě pouze potrestat za neposlušnost. Odvedla jsi ode mě tu malou. Jinak by byla už dávno v mojí moci a s ní i Via. Chápeš? Měl jsem v plánu si ji vzít a přes ni donutit Viu k přechodu na mou stranu. No, ale ty jsi mi v tom zabránila. A to už několikrát. Ale já mám ještě spostu plánů a nakonec, bude Violet stejně moje." Dodal lhostejně Fred.

Potom se otočila na mě. Oči mu jiskřily nadšením, vypadal jako nějakej blázen. Musela jsem, ale uznat, že je přece jenom hezký. Ale jako vážně.

,,Pochybuju, že se mnou půjdeš dobrovolně Violet." Poznamenal smutně. Začalo mi ho být líto. Počkat, cože? Mě je líto nějakého bastarda? Tak moment...

,,Ty mě ovládáš?" Vyjela jsem na něho. Kupodivu už svoje kouzlo zrušil. Jenom se nevinně uculil.

,,Jsi vnímavá, učíš se rychle a brzy, budeš moje. No, ale teď jsme ještě stále na opačných stranách, viď? Jo a zachráníš jí tím, že se dotkneš těch okovů. Speciálně jsem je nastavil." Ušklíbnul se a zadíval se na mě. Najednou mě spoutaly silné provazy. ,,Proč to krucinál děláš? Ty seš blázen!" Zaječela jsem zděšeně. Neodpověděl. Obrátil se a rukou zapálil hranici.

,,No, tak zatím sbohem děvčata." Usmál se a zamával na mě. ,,Jak se mám jako osvobodit?" Křikla jsem na něj. ,,A co takhle nějakým kouzlem Violetinko? Měj se." Odpověděl a odešel. Začala jsem se svíjet a snažit se provaz přetrhnout, ale provazy byly příliš silné. Budu to muset zmáknout kouzlem. Představila jsem si, to, jak praskají provazy. Nebylo to moc těžké.

Jakmile jsem byla volná, rozeběhla jsem se co nejrychleji k hořící hranici. Byla poměrně velká. Budu muset vstoupit do plamenů. Nedokážu oheň zarazit kouzlem. Říkal to.

Dala jsem ruku k ohni. Nedokážu to. Nezachráním ji. Musíš! Nesmíš to vzdát. Jo, ale to se lépe řekne než udělá. Čím rychleji, tím lépe. Zavřela jsem oči a vrhla jsem se do plamenů.

Bolest byla spalující. Plameny mi rozežíraly kůži. Zaječela jsem a rozeběhla se k Steph. Začaly mi hořet šaty. Panikařila jsem. Plameny lehce pohasly a já vyrazila kupředu. Ignorovala jsem černající kůži i plamenné šaty. Začala jsem se dusit. Černý kouř mi spaloval plíce.

Dotkla jsem se okovů a všechno pohaslo. Okovy samy o sebě byly chladivé. To bylo tím kouzlem. Klacky a chroští pohaslo,ani teplé nebylo. Plameny se vytratily. Ale bolest ne. Nohy už mě neudržely a já se svalila mezi klacky.

,,Violet pojď musíme z toho kruhu. Musím ti ošetřit ty nohy." Nic. Ignorovala jsem Stephiin hlas. Úrčitě i ona měla popáleniny.

,,Steph!" Zakřičel někdo z lesa. ,,Je mi líto. Už je pryč." Odpověděla hlasu Stephanie.

Někdo mě zvedl do náručí. ,,Proč je na tom tak zle?" Zašeptal Thomasův hlas. ,,Oheň se jí dotkl víc jak mě. Rozšiřoval se pomalu. Je mi to líto, Thome. Nevěděla jsem, že je můj bratr zas až tak zlý. Mrzí mě to." Špitla Steph.

Jak to, že to Thomas ví? Steph mu to musela říct dřív jak mě. Věděl moc dobře kam mě vezme, ale nechal ji? Proč? Hrozně mě to rozčílilo. Oni měli být ta tajná zbraň. Měli jsem dojít a zarazit nebo spíš dorazit Freda. Jejich plán, ale nevyšel. Fred to zjistil a rozhodl se pomstít. V tom případě, ale je v nebezpečí nejen Klárka, ale i ostatní moji přátelé a moje rodina.