Takhle podobně vypadá Violet ;-D. Její oči by totiž měly být tmavě modré.

Ležela jsem na posteli, nic jiného jsem nepostřehla. Nic jsem si nevybavovala, nad ničím jsem nepřemýšlela, byla jsem naprosto vygumovaná. Najednou mě ze snů vzbudil silný paprsek zimního slunce. Nebyl tak silný ani příjemný jako letní ale i přesto hezky zahřál. Zamžikala jsem lehce víčky. Ležela jsem v nějakém pokoji. Podle spousty modrých věcí jsem usoudila že je to Lydiin pokoj. Pořádně jsem neviděla, neviděla jsem zaostřeně. Viděla jsem tak jako když si do oka vetřete nějakou mastičku, pohled jsem měla zastřený. Někdo na mě promluvil.,,Klid Ví všechno je v pořádku." Uklidňoval mě Thomas. Slyšela jsem ho přejít pokoj směrem ke mně. Chytil mě pevně za ruku a pohladil mě po vlasech. ,,Ty se na mě nezlobíš?" Pípla jsem nešťastně. ,,Jak bych mohl? Za nic nemůžeš to jen ten pitomec Reed." Zavrtěl hlavou. Ulevilo se mi. ,,Jaké to teď bude, když jsem čarodějka." ,,Moc se toho nezmění, jen budeš moc lépe vidět i slyšet. Samozřejmě jen když si to upravíš." Bylo mi smutno. V podstatě jsem byla naprosto psychicky vyřízená. Teoreticky před 5ti dny jsem zjistila že jsem čarodějka a asi včera jsem poprvé čarovala. Trochu dost toho že neuplynul ani jeden týden. Nejzvláštnější, ale bylo že Thomas který mi pevně držel ruku a čechral mi vlasy byl pro mě jako blahodárný lék. Jen jsem ho uviděla cítila jsem se jinak. Jakoby byl on ten kdo mi se vším pomohl a poradil, byl ten kdo mě utišil. Nevím, že by takhle vypadala láska? Ale cítí i on ke mně to co já k němu? Láska je v podstatě jeden veliký otazník. Pak když ale všechno zvládnete, poznáte se a tak, je to jako kdyby vyšlo zapomenuté slunce. Nechtěla jsem se ale něčím takovým právě teď zabývat, a tak jsem se ho zeptala na to co naprosto neočekával. ,,A jak vlastně dopadla ta 'bitva'." ,,Nó vy jste ji vyhráli. Steph objevila naši pevnost a chvilku potom nám Klárka sesadila krále." ,,Počkej to jako Klárka? Moje malá sestra vybila vašeho krále?" ,,Ano přesně tak skoro nebyla vidět, odplížila se z jeho dohledu. Je to chytré děvčátko." Naznal. ,,To je." Přiznala jsem. ,,Mohla bych jít teď domů?" Zeptala jsem se Thomase. Sice se mi moc odcházet nechtěla ale měla jsem strach co řekne mamka kde jsem byla a tak. ,,V podstatě bys mohla ale naše mamky a moje teta spolu jaksi venčí psy a tvůj taťka se s mým strejdou u vás koukají na fodbal." Zasmál se Thom.,,What?" Vykoktala jsem zděšeně. ,,No ano je lepší mít se sousedy dobré vztahy no ne?" Zeptal se mě rozesmátý Thomas. Já na něj jen zírala s otevřenou pusou. ,,Jojo. Vypadá to že společně oslavíme i Silvestra. No ale ta špatná zpráva je že ho s námi budou slavit i bratránci. Prej že by tam bylo málo kluků." Aha, takže toho protivu uvidím i na Silvestra? Silvestr je se všemi těmi ohňostroji a petardy sám o sobě celkem nebezpečný, ale co teprve s Reedem? Reed je nó jak to říct slušně unikát? Navíc mě celkem štve, dělá ze mě idiota! Raději toho Silvestra nebudu řešit, ale Reedovi se raději budu klidit z cesty. Někdy mi příjde nebezpečnější i než ten jejich legendární on. Nebo že by byl on ten prazvláštní člověk mnohem nebezpečnější? Co když má i větší sílu než my všichni dohromady? Za chvilku do pokoje vtrhla Klárka, moc mě to nepřekvapilo. Beztak si hrála s Annou na princezny ;-p. Sešli jsme do kuchyně kde měli na jídením stole nachystané všemožné stolní hry. Celou dobu jsme potom strávili hraním her. Smích zněl bez pomlk celým domem. Mě, ale i přes veselou atmosféru ležel na srdci veliký strach. Kdo je on a co umí?

Tak je tu 614 slov a kapitolka je přesto skoro o ničem. Snad se časem polepším.