Na obrázku máte Lydii.

Bylo za patnáct minutek deset hodin. Vzala jsem si žlutou bluzku s pestrobarevnými motýly a riflové legíny.
  
Vyšla jsem na ulici a šla k Thomasově domu. Zazvonila jsem na zvonek u schránky a počkala až mi někdo příjde otevřít. Dveře se otevřely a mě pozdravila usměvavá dívka. Byla tak o šest centimetrů menší než já. Vlasy měla tmavě modré ve spleteném copu na bok a ofinu. Byla celá v modrém, modrá bluzka, stužkový náhrdelník, náušnice i náramky, třpytivé stíny a minisukně. Dokonce i botičky na podpatku byly modré.

,,Ahoj ty jsi určitě Violet, já jsem Lydie, Thomova sestřička. Moc ráda tě poznávám!" Vyhrkla mile. ,,Jo díky taky tě ráda poznávám." Řekla jsem upřímně. ,,Thomas už jde." Dodala. Najednou stál vedle své sestry. ,,Jen pojď dál Vio jsem si jist že to tu znáš lépe než já.",,To si piš."Zasmála jsem se. ,,Tak pojď Ví." Řekl a vedl mě po schodech. ,,Nechtěla by jít Lydie taky? Ráda bych poznala ostatní čarodějky." Jen pokrčil rameny a zavolal ji. Hned přišla.

Nejdřív se mnou neustále mluvila. Hlavně se ptala na moji reakci. Thomas jí to kupodivu nechtěl říct. Když jsem jí řekla že jsem omdlela jen se zasmála a mávla rukou. ,,To je nic proti mojí reakci. Nám to řekli když mi bylo šest. Nejlépe na tom byla Anna. Ta s tím že je čarodějka vyrůstala, ale já..." Zakroutila hlavou a zasmála se. ,,Vylezla jsem na strom a za nic na světě jsem nechtěla slézt. Byla jsem hrozně vyděšená. Za to tady tenhle." Zahihňala se a šťouchla do Thomase. ,,Tomu před tím co mu to řekly daly bonbóny a celou dobu si je cumlal. Tak o 4 hodiny později hned co mě sundali dolu z toho stromu si stoupnul na stůl a řekl:To máme kliku že jo Lydie, pojď mi pomoct přičarovat vlak s bonbóny." Celý dům byl plný našeho veselého smíchu.

Lydie mi poté vysvětlila že k čarování nepotřebujeme hůlky ani hloupá zaříkávadla jako Abrakadabra. Stačilo jen si dobře představit účinek kouzla nebo v duch si říct co chceme. Když to někomu nešlo představit měl kouzlo sformulovat do správných slov a poté vyslovit. Špatně se to vysvětlovalo ale já to pochopila.

O chvilku později někdo zaklepal na dveře obývacího pokoje. Dovnitř vešla celkem drobná dívenka vysoká tak metr padesát? Měla jasně zelené oči a krátké hnědé vlasy. Jasný veselý úsměv z ní dělal velmi přívětivou osobu. ,,Ahoj Vio já jsem Anna!" Zasmála se dívenka a naklonila hlavičku ke straně. Zničeho nic se jí nožičky odlepily od země. Přiletěla k nám. Podlahu měla tak 5 centimetrů od chodidel. ,,Ona ona umí létat?" Vyděsila jsem se. ,,Někteří to umí. Anička začala poletovat ve dvou letech ale jen kousek nad zemí. Nejvýš poletovala ve 20 centimetrech nad zemí.",, Wow!" Vydechla jsem obdivně.

Asi ve dvě hodiny jsem se rozloučila a přeběhla k nám domů. Anna i Lydie jsou perfektní kamarádky. Měla bych zavolat Amy a omluvit se za ten včerejší brzký odchod, pomyslela jsem si.

Doufám že se dnešní kapitolka bude líbit. Veselého Silvestra a hodně štěstí a zdraví do nového roku ;-D