,,Krucinál Thomy, vzpamatuj se!" Ozval se Reedův hlas, který mě vzbudil ze sna.
,,To tě jako vůbec nikdy nenapadlo proč by ji chtěl jeden z nejmocnějších čarodějů? Ani ses nad tím nezamyslel Thomy?" Zuřil Reed. ,,No jistě že jsem o tom uvažoval. Nepříjde mi ale že by to mohlo být zas až tak jednoduché." Namítnul Thomas. Co ti dva spolu jako řeší? No zřejmě tebe, odpověděla jsem si. Zas až tak jednoduché? Co tím myslel?

,, Ale já myslím, naopak, že to jednoduché je. A to velmi." Odvětil rozhořčeně blonďáček.
,,Takže Reede, abych to pochopil, ty mi tu tvrdíš, že ji on chce proto, že je mocná?" Zeptal se s lehkým náznakem sarkasmu Thomas. ,,Jo brácho, přesně to se ti tu snažím vysvětlit." ,,Reede, přeskočilo ti? Nemá v rodině nikoho, chápeš? Nikoho po kom by tento dar zdědila." Začal Thomas hledat skulinky v Reedově tvrzení.

,,To já vím taky, ale, co já vím. Nevyloučili jsme všechny možnosti. Adopce, jiný otec, a další možnosti, něco takového, protože jinak je fakt, že je čarodějka naprosto nelogický." Tím mi naprosto vyrazil dech.

Adopce? To bylo trochu drsný. Je jasný že má ale pravdu. Odkud by se můj dar jinak vzal? Máma není čarodka, teda mohla by být, mohla by být čarodka, která neví o svém provém já. A stejně tak by to mohl být i táta, ale... Kdyby byl někdo z nich opravdu čaroděj, někdo z rodiny by to musel vědět. No jo, ale že bych já? To nedávalo smysl. Obličej mám celý po mamince. Všichni to vědí. A pak mi došla ještě jedna věc. V čem jsem podobná tátovi? Nic, kromě v podobném stylu řeči v ničem. Obličej, vlasy, oči,... Nic, vůbec nic...

,,Co já vím, po někom v sobě ten gen má a bylo by celkem dobrý kdybychom to věděli,to nepopřeš."
Chvíli bylo ticho. ,,No dobrá, zítra se jí přeptáme. Lydie volala k nim domů, že máme přespávačku. Učení si vezme ráno." ,,Oki." Souhlasil potichu Reed a odkráčel neslyšně pryč. Pomalu mě zase k sobě stáhla mírumilovná temnota říše snů.