Na obrázku je Violet jako malá.

Ve snech jsem se neustále vracela k barevným kartičkách s částmi básniček. Neustále jsem ty básničky třídila a vracela zpět, znova skládala, ale bylo to zbytečné. Moc klidně jsem se prostě nevyspala. Pokoušela jsem se usnout, marně. Zamrkala jsem a zazívala. Rozhlédla jsem se po pokoji a projelo mnou zděšení. Stěny, záclony, dřevěné postele a samozřejmě i ostatní peřiny byly přebarveby na růžovo. Proboha! Co jsem to udělala! Holky se probudí a nebudou chápat ce se stalo. Co mám dělat?! Kdo by mi mohl poradit jak kouzlo zvrátit? Dá se to vůbec zvrátit?

Potichu jsem odhodila peřinu a po žebříku slezla dolu. Nervozitou a strachem se mi třásl spodní ret. Skousla jsem si ho a opatrně došlápla na podlahu.

Oddechla jsem si a zamířila ke stolku. Někde by tam mohl být můj mibil. Musím zavolat Thomovi, snad mi pomůže. Musí mi pomoct jinak jsem v loji. Co by na to holky asi řekly? Budou pěkně protivný, že si z nich nějdo dělá srandu.

Ze šuplíku vytáhnu mobil a zamířím s ním ke koupelně. Dveře lehce zavrzaly, sakra. Otočím se, abych skontrolovala, že jsem holky neprobudila. Vše je v klidu. Všechny tiše oddechují. Zavřu za sebou a začnu hledat v kontaktech. Telefon vyzvání. Potom uslyším můj oblíbený a starostlivý hlas.
,,Ví? Stalo se něco?"
Zase se mi roztřese ret.
,,Víš mám kapku problém. Jak mám vrátit zpátky jedno nevyvedený kouzlo?"

Stephanie
Uslyšela jsem vrznout dveře. Kdo tu kruci tak brzo ráno trajdá? Sedla jsem si a protáhla se. Všude kolem je růžovo. Co to má jako znamenat? Kdo si to z nás doprčic dělá srandu?? No to pak snad Amy vyřeší.

Potom mrknu na mobil. Je 6:43 hodin. No bezva! Beztak už neusnu. Achjo. Vstala jsem a došla k zrcadlu. Moje dlouhé světle hnědé vlasy mi trčí na všechny strany. Vypadám jako nějaká čarodka. Ušklíbnu se nad představou, že stojím někde v chýši a tancuju nad kotlem, ve kterém připravuju nějakej lektvar. Projdu kolem dveří do koupelky. Jsou pootevřené. Nakouknu dovnitř a vidím jak tam Violet telefonuje. Už chci odejít když v tom zaslechnu zajímavou větu. ,,Achjo všechno se to podělalo od té doby, co jsem zjistila, že jsem čarodějka. Prostě, já nevím. Nemůžu to říct kámoškám, ani rodině. Víš jak je to těžký?" Slyším jak se jí hlas zachvěje pod lehkými vzlyky. Můj mozek právě provádí stávku. Cože to k sakru říkala? Že je čarodějka? Och propána, ale ona nelže. Nemůže to hrát. Sice je dobrá herečka, ale... No jistě, to vysvětluje tu růžovou barvu kolem. Jaktože to beru s takovým klidem? Moment cože beru s klidem? To že právě přede mnou řekla holka, kterou znám snad už od kolíbky to že je čarodějka? Holka která mi poprvé hrála na svůj růžový klavírek, holka co mě povzbudila k baletu a ke hře na housle tak ta holka, zrovna ta, je čarodějka?

Violet domluvila a pomalu se otočila. Když mě zahlédla hrozně se vyděsila. Třeštila na mě oči a bylo vidět že nemá daleko k pláči.

,,Cože jsi zač?" ,,Steph já-" Začala, ale já ji přehlušila. ,,Co jsi zač?" Zopakovala jsem. Po tvářích jí započaly stékat slzy. ,,Já jsem čarodějka." Řekla. Ale řekla to tak jako by se s tím teprve snažila smířit. Rozechvěl se jí spodní ret.
,,A myslím že ty taky..." Zašeptala moje kamarádka do ticha.

Tradá tak tu máme další díl. Snad je pro vás trochu zajímavější. Jinak mám na vás otázečku, neznáte nějakou dobrou knížku? Nebo mi klidně napište svůj příběh, ať si ho můžu přečíst :-p

Také bych vám všem chtěla poděkovat za komenty, hvězdičky a follow. Moc díky, jste nejlepší čtenáři, které jsem kdy mohla mít.

Tak ahojky u dalšího dílu.
Vaše Nell24a ;-)