,,Ach proboha Frede!" Zašeptala jsem naprosto zděšeně. Takže tento hoch, věčně v dobré náladě, milý a spolehlivý chlapec, můj starý dobrý  přítel, je ve skutečnosti ten, který bezdůvodně straší mě i moji malou sestru ve snech? To je ten co nosil černou mikinu a postával ve stínech? Ale...ale jak jen mohl?

,,Nekoukej na mě tak vyjeveně Violet. To mi snad chceš naznačit, že jsi neměla ani ponětí o tom kdo jsem?" Samolibě se usmál. ,,Děláš si srandu? Neměla jsem o tom ani ponětí Frederiku! Myslíš si snad, že kdybych věděla kdo jsi, i přesto bych tu teď stála? Víš Frede... A nebo ne, jsi vůbec Fred? Och, že se tak hloupě ptám co? Jistěže nejsi Fred. Tak kdo vlastně jsi? A co po mě chceš?" Rozklepala jsem se. Jak nervozitou tak vzteky. Jak mi mohl někdo, kdo byl snad jeden z mých nejlepších kamarádů takhle lhát?

,,Hele drahoušku uklidni se, jo? Nehodlám ti ublížit, prozatím. Nebudu ti lhát. Nemáš snad ani ponětí kdo já jsem. Nebo snad ano? Víš o tom svém pravém otci, že? Hah, samozřejmě, ten náš roztomilý blonďáček tě navedl svými poznámečkami k tomu, aby sis promluvila se svojí matkou." Ušklíbnul se. Bylo to hrozně pokořující. Jak to ten parchant všechno ví?

,,Ach srdíčko, nerozčiluj se. Já nemůžu za to, že si nechráníš myšlenky. No, abych pravdu řekl, sám někdy dost uvažuju o tom,jestli jsi opravdu ta, kterou bys měla být." Škodolibost mu rozhodně nechybí, pomyslela jsem si. Měla jsem strašnou chuť ho praštit, a byla bych to i udělala, kdyby mi v tu chvíli něco nestáhlo ruce za záda. Otočila jsem se, abych zjistila co nebo kdo drtí moje ruce. Jak mě udivilo, když jsem zjistila, že nic.

,,Čáry máry fuk!" Zachechtal se on. ,,Pusť mě!" Zaječela jsem. ,,Ale já tě přece nedržím!" Rozesmál se ještě víc ten, ten, ten.......

,,Nedělej ze sebe ještě většího vypatlance než ve skutečnosti jsi." Vyjela jsem na něj. Tenhle chabý pokus o nadávku nebo potupení, jej rozesmál ještě mnohem víc. Do očí se mi nahrnuly slzy. A to teda ne! Proč brečím, chm? Kvůli tomu nó, třeba zvířeti, a nebo kvůli tomu, že jsem spoutaná něčím neviditelným? Tak či tak fňukám tu jak malá holka. Pokud jsem dcera nějaké fakt supermocné čarodějnice, měla bych se zvládnout osvobodit, no né?

Tak dělej, přemýšlej! No, tak začneme představou. Jo tak to by šlo. Představ si, že máš volné ruce a teď se soustřeď. To musí vyjít! Violet, ty jsi čarodějnice, ale ne jen tak obyčejná! Třeba nejsem potomek Nejmocnější...
Ano, já vím, třeba ne. Ty máš toho mnohem víc. Máš rodinu a přátele, kteří na tebe spoléhají! Jak bys je mohla ochránit před tady tím, když se nedokážeš zbavit ani neviditelných pout? Buď silná kvůli těm na kterých ti záleží, Violet!

A v tu chvíli se to stalo. Celá místnost se ozářila bledě modrým světlem. ,,Co to má znamenat?" Zaječel on. Krčil se v rohu místnosti. On se mě bál. Mě. ,,Nejsem tak slabá jak si myslíš. Tak a teď mi odpověz. Kdo jsi a co po mě chceš?" Zasyčela jsem. Můj hlas se nějakým způsobem odrážel od stěn. Celá místnost se zachvěla. Za to můžu já?

,,Mám hodně jmen a prožil jsem hodně životů." Brmlal když se pomalu zvedal na nohy. ,,I nadále mi říkej Fred, ale ani on mi nijak zvlášť nevadí."  Narovnal se a podíval se mi do očí. Nějakým způsobem se zvětšil. Tyčil se asi o půl hlavy nade mnou.

,,Co po tobě chci? Musíš se stát mou ženou. Zajistě, že máš ještě čas. Svatba do tvých osmnácti počká." Mávnul rukou a já na něj zůstala jen rozklepaně zírat. ,,Já si tě, ale nevezmu!" Zasyčela jsem na něj a přimhouřila oči. ,,To musíš." Namítnul. ,,Musím jenom umřít!" Odsekla jsem mu. ,,Co se stane když si tě nevezmu?" Ušklíbla jsem se. ,,Za prvé, postihne tě trest." ,,Od koho?"
,,Ode mě. A já moc dobře vím co provedu. Odeberu ti toho krasavečka, Thomas, že ano? Je to rozkošný mladý čaroděj. Má jistý potenciál a je odhodlaný. No a za druhé tím vlastně porušíš to co je již stanoveno a to je neodpustitelná chyba."  Usmál se. Ach, jak já ho nenávidím.

Tak moment...

,,Jak zní přesně to no to o té naší ehm svatbě?" Zeptala jsem se ho. Přišel ke mně a vzal mě za ruce, přičemž svým pohledem stále zkoumal moje oči.

,,No vlastně se tam dlouho popisuje narození a tak, ale hlavní z toho je toto: a pak příjde syn Nejmocnějšího, aby si vzal dceru Nejmocnější. Takhle nějak to je." Pokrčil rameny a začal si pohrávat s prameny mých vlasů.
,,A co po mě to tedy chceš?" Zavrčela jsem a odtáhla jeho ruku od mých vlasů. ,,Ach proboha! Vždyť už jsem ti to řekl, ne? Copak ty mě vůbec neposloucháš?" Zamračil se a bolestivě mě popadnul za paži.

,,Já si tě, ale nevezmu." Odsekla jsem mu právě v tu chvíli kdy se rozletěly dveře. Dovnitř vběhnul Thomas, Steph, Reed a Peter. Fred se na ně jen pohrdavě podíval.

,,Tvoji odpověď prozatím ignoruji, Violet. Ale věř mi, že nakonec uděláš přesně to, co budu chtít. No a pokud si myslíš, že mě někdo z nich, zastaví, tak tě musím, má drahá, upozornit o omylu. Ještě se uvidíme, moje budoucí nevěsto." Usmál se a rozplynul se.

,,Violet! Jsi v pořádku?" Vyšilovala Steph. Já se zmohla jen na přikývnutí. ,,Hele lidi, co se děje?" Zamumlala po chvíli ticha Stephanie. ,,Jak to říct? Ehm Fred je on, víš kdo to je, že jo?" Odpověděl jí Reed. Všichni tři spolu začali mluvit. Já a Thomas jsme jim, ale nevěnovali pozornost.

,,Violet, jsi v pořádku? Co se stalo?" Zeptal se starostlivě Thom. ,,Jsem v pohodě. Já, Fred chtěl, abych se časem stala jeho ehm no manželkou. Divný co?" Nervózně jsem se zahihňala. ,,Jo, to je trochu hodně divný." Přikývl a pohladil mě po tváři.

,,Asi tento ples nedopadnul nejlíp co?" Ušklíbnul se. ,,No..."  Přitakala jsem. ,,Tak to snad tohle spraví." ,,Co-" Nedopověděla jsem, protože v tu chvíli mě políbil. Vážně mě políbil! A nebyla to žádná ta vteřinová pusinka. Najednou jako by celý svět vybouchl ve víru barev. Připadlo mi, jako bych byla někde úplně jinde, jako by všechny bolesti života zmizely. Teď jsem existovala jenom já, Thomas a tahle chvíle...

Byl to nepopsatelný pocit. Omotala jsem mu ruce kolem krku. Ach propána! Já jsem se asi zamilovala, a to prosím ve čtrnácti letech. Zavřela jsem oči, abych se nemusela koukat na tu hádající se trojici a nekazila si tím tento překrásný okamžik. Stejně jsme se od sebe, ale nakonec museli odtrhnout. Celá omámená jsem se podívala na Thomase a skousla si ret.

,,Tak teď je to mnohem lepší." Vydechla jsem mu do ramene.
Stále mě objímal kolem pasu.
,,Hele vy hrdličky, nechci vás rušit, ale měli bychom se vrátit." Křiknul na nás Reed. Jen jsem na něj vyplázla jazyk. ,,Jó, už jdeme!" Protočila jsem oči.

,,Hele Violet, za to, že jsem se sem vyškrábal mi dlužíš tanec!" Zazpíval Reed. Počkat, on to řekl vesele? ,,Ehm Reede? Tebe vůbec nezajímá co po mě chtěl on ? Já nevím, ale jako oslava mi to nepříjde." Namítla jsem. ,,Cože? On ? Ale Violet, co ten by tu dělal?" Vykuleně se na mě podíval Reed. ,,No jistě! Co si asi myslíte, že bych tu jinak dělala?" Odsekla jsem mu. ,,Um, to nevím,ale mám takový dojem, že šel Thomas pro pití a jelikož se dlouho nevracel, šla jsi ho hledat. No a my jsme se lekli a šli tě najít. A  našli jsme tě, konec zvonec. No není to krásný happyend?" Dodal s lehkým sarkasmem.

V tu chvíli mě příšerně rozbolela hlava a já se zhroutila na schodiště. ,,Violet!" Zakřičel kdosi. V tu chvíli se mi zatmělo před očima.

Stála jsem v chladné jeskyni. Kolem mě potichu dopadávaly na zem šedivé kapičky vody. Prudce jsem se otočila a uviděla přicházet dvě postavy. Jedna z nich nesla v náručí děvčátko.

,,Klárko!" Zakřičela jsem. Můj hlas se odrážel od stěn. ,,Neboj se o svoji malou sestru. Nic se jí nestane, pod podmínkou, že moji pravou identitu nikomu neprozradíš. Víš to pouze ty a Steph." Dopověděl a úlisně se usmál. ,,Co jsi provedl Thomasovi a ostatním?" Zaječela jsem a dala si ruce v bok. ,,Vymazal jsem a pozměnil jim paměť na posledních asi deset minut. Ale neboj se, na tu pusu nezapoměl. No, tak se asi prozatím rozloučíme. Doufám, že mě ve škole nebudeš ignorovat princezno. Jo a nezapomeň něco cekneš a příjdu si pro tu malou. Jenom Steph o tom ví." Zašeptal a zkoumavě se mi zahleděl do očí.

,,Počkej!" Vyhrkla jsem a mávla na Steph, tu druhou postavu.
,,Proč je do toho taky zasvěcená?" ,,Do toho ti nic není, srdíčko. Časem se to dozvíš. Zatím se měj." Zamával mi. ,,Táhni k čertu!" Zařvala jsem za ním a vše se rozplynulo.

Tak, 1461 slov. Moje první kapitoly byly rády, že jich mají 400 :-D

Doufám, že se vám část líbila. Tak, víme (konečně!) kdo je náš on. Další otázka je tedy tato:
Proč je do toho zasvěcená zrovna Steph?

Bohužel vám musím sdělit, že se odpovědi nedočkáme přímo v další kapitolce. Takže máte alespoň čas se nad tím zamyslet.

Tuto kapitolu chci věnovat dvěma osobám:
Eliska53 za skvělý výsledek ve vybíjené.
A Petruska28 za podporu.

Jinak bych vám chtěla říci, že na společném profilu Nefrit12 máme rozpsané  již dva příběhy:
a) Do jiné doby aneb 2000 let- což je o dívce, která se dostane do budoucnosti

b)  Oběť - což je o malé holčičce, která si prožije trauma ve starém domě.

Pokud byste měli zájem, můžete si přečíst.

Jinak se omlouvám za chybky a chtěla bych poděkovat za hvězdičky a komenty. Díky!

Tak zase příště
Vaše Nell24a