,,Mami, mám na tebe jednu dost choulostivou otázku." ,,Ano drahoušku?" Zavolala máma od sporáku. Před chvílí jsem se vrátila od Thomase.

,,Mami prosím, sedni si." Řekla jsem potichu. Maminka se na mě s překvapenou tváří otočila. ,,No dobrá." Souhlasila a posadila se ke stolu naproti mě. ,,Tak co se děje Violet?" Zeptal se mě nervózně. ,,Mami víš, nevím jak to říci no, jsem opravdu tátova dcera?" ,,Cože?! Violet kdo ti to proboha řekl?" Vyděsila se matka. Cukla jsem sebou, matčina reakce mě udivila.

,,Mami klídek! Jen bych to chtěla vědět. Nic se tím nezmění, veř mi prosím!" Pokusila jsem se maminku uklidnit. Lehce si oddychla a potom zakroutila hlavou.,,Ano Vio, tvé tušení je správné. Je mi to moc líto zlatíčko. Já nevím co ti mám na to jiného říci..." Zašeptala maminka do ticha a v očích se jí zaleskly slzy.

,,Ale mami! Co se děje! To je v pořádku, já to chápu. Vůbec si z toho nedělej hlavu já-" ,,Ale Violet ty vůbec nemáš tušení o co tu jde! Já a no ehm tatínek jsme Jeremyho tajemství hlídali, nikdo o tom nevěděl. Domluvili jsme se, že ti to povím, až na to budeš připravená. A myslím, že teď je ten čas. Pojďme si promluvit raději do knihovny. Řeknu ještě taťkovi, aby odvedl Klárku do školy." Mlčky jsem přikývla a vyběhla po schodech do knihovny.

Knihovna byla asi moje druhé nejoblíbenější místo v domě, hned po mém pokojíku. Všude postávaly vysoké skříně nebo poličky. Uprostřed stál dlouhý stůl a několik židlí. Na jednu jsem se posadila a začala civět vyjeveně z okna.

,,Tak jsem tu Ví. Tak asi už čekáš na odpovědi, že ano? " Matka se roztřeseně zasmála. Obešla stůl a přišla k jedné poličce odkud vytáhla knihu v hnědých deskách. Začala v ní listovat, až našla to co hledala.

Maminka mi do ruky strčila fotku. Na ní byla mladá krásná a hlavně šťastná blondýnka, která držela za ruku vysokého mladého tmavovlasého muže. Oba měli na hlavách slaměné klobouky. Dívka byla oblečena do jiskřivě zeleného tílka a bílých šortek. Muž měl na sobě bílé triko a tmavě modré kraťasy.

,,To jsi ty a... a?" ,,A Jeremy." Dořekla za mě mamka. Potom se zhluboka nadechla a zavřela oči.
,,Byla jsem do něj zamilovaná již od první třídy. Byla to taková ta láska na první pohled. Časem se z nás stali velmi dobří přátelé. No a někdy na konci deváté třídy, jsme se rozhodli, že půjdeme na stejnou školu. Šli jsme na gympl, kupodivu do stejné třídy. A když nám bylo asi patnáct let, začali jsme spolu chodit. To byly ty nejkrásnější chvíle. Společně jsme zdolali gympl a poté jsme se dostali na konzervatoř. A tehdy mi to pověděl. Své největší tajemství. Tehdy se mi svěřil s tím, že je čaroděj." Dodala maminka roztřeseně.

Moje očekávání se splnilo. Přesně jak jsem očekávala. Netušila jsem jak bych na to měla zareagovat. Mám jí povědět, že to vím? Možná by to bylo nejlepší. Třeba by mi mohla poradit. Třeba dokonce i něco ví. Seděla jsem s kamenným výrazem a vyčkávala.

,,Víš, mami, říkal ti Jeremy, že by to mohli, jeho potomci, podědit?"
Maminka se otřásla. ,,Proto ti to říkám, zlato. Ty bys to měla podědit." ,,A to se taky stalo." Dodala jsem opatrně. ,,Cože?!" Zděsila se maminka. Nevím co jí poděsilo víc. Jestli to, že jsem taky čarodějka nebo to, že mi to pověděla a já o tom již věděla své.

,,Ano mami, slyšela jsi dobře, já jsem čarodějka." Zopakovala jsem. ,,Violet, kdo ti to řekl?" Neměla jsem chuť si něco vymýšlet a tak jsem jí to sdělila rovnou. ,,Thomas a jeho rodina jsou taky čarodějové." ,,Ach můj bože, tak se to děje!" Zašeptala maminka. ,,Co, co se děje mami?"
Zeptala jsem se. ,,Než mi Jeremy zemřel v náručí, řekl mi několik vět. Tehdy mi přišly nesrozumitelné. V té době jsme tě čekala teprve asi tři měsíce! Moc si toho nepamatuji. Vím jen, že mi řekl, že to poznám, až si tě začnou všímat ostatní čarodějové. V té době příjde syn Nejmocnějšího, aby si vzal dívku z rodu Nejmocnější."

,,Jaké Nejmocnější, mami? Co to znamená?" ,,Na začátku byly dva rody. Začalo to první rodinou čarodějnic bratrem a sestrou ti dva byli ze všech svých sourozenců nejsilnější. Ty jsi potomek té dcery. Nejmocnější. Jeremy mi říkal, že ostatní čarodějnice jsou potomky jejich sourozenců." Dopověděla mi matka.

,,Takže mami, abych to pochopila, můj otec byl čaroděj." Začala jsem se ujišovat. ,,Ano Violet." Přikývla.
,,Zemřel před mým narozením, že?" ,,Přesně tak."
,,Já jsem potomek Nejmocnější, nebo-li první čarodějky." ,,Ano zlatíčko."
,,A až se o mě začnou zajímat ostatní mojí rasy, příjde za mnou potomek Nejmocnějšího, abych se stala jeho ženou." ,,Violet já-"
,,Krucinál!"  ,,Violet!" Okřikla mě matka.

,,Klídek mami, jen mi něco došlo."
,,Neboj se holčičko všechno bude v pořádku. My tě nedáme." Vážím si toho mami, ale nijak extra mě to neuklidnilo. Mohl by být on ten potomek? Že se ptáš ty huso! Jistěže ano!

Ahoj lidičky!
Moc vám děkuji za 1K přečtení. Jste úžasní. Mocinky díky! ;-D
Nell24a