V médiích je Lydie, jinak hezké počteníčko :-D

Z pohledu Lydie

Dneska je 28.dubna, čtvrtek. Čas ubíhal hrozně rychle. Podle toho co mi vykládala mamka dělá Violet obrovské pokroky. Není pochyb o tom, že by nebyla potomkem Nejmocnější. Každý kdo ji viděl alespoň jedinkrát čarovat, věděl hned, že to není ledajaká čarodějka. Já osobně jsem si jistá, že nás Via jednou předčí úplně všechny.

Právě teď jsem v kuchyni a čekám na svého bratříčka. Má mi totiž přivést Violetinu sestřičku na hlídání. Ach, jak tu malou holčičku zbožňuju! Je strašně moc šikovná. Poslední dobou se o její hlídání sama hlásím. Hned jakmile se vrátím z gymnázia, stavím se k Violet domů. Zajímalo by mě jestli byla Violet jako malá stejná, jako Kláruška, nebo jestli ty dvě jsou úplně rozdílné.

Zaslechla jsem otevření dveří. Vstala jsem a rychlým krokem jsem vyrazila k Thomasovi a ke Klárince.

Klárka byla oblečená v růžovounkých šatičkách na ramínkách a přes ramena měla přehozený bílý šátek. Vlásky měla spletené do dvou copíků.

,,Ahoj beruško." Zacukrovala jsem na malou blondýnku. Na obličeji se jí vykouzlil úsměv od ucha k uchu a rozeběhla se ke mně. Jak se zdálo, nijak zvlášť jí nevadilo, že se k ní stále chovám jako k malému dítěti. Přece jenom jí bylo osm, ale vzhledem k mému věku byla stále ještě malá.

------------------------------------------------------

,,Tak, které ty pastelky chceš Kiki? Ty tlustší, nebo tady ty, nebo bys radši chtěla fixi?" Zeptala jsem se Klárky, která seděla u stolku v mém pokoji. Před sebou měla položený papír. Milovala kreslení. No a taky jí to vážně šlo.
Klidně by mohla být nakonec malířkou.

,,Ty tlustý pastelky." Rozhodla se holčička. Okamžitě jsem jí je podala. Uculila se na mě a začala se věnovat kreslení. ,,Jen si kresli, donesu z lednice ten pudink,ano?"
,,Jo, ale pak taky něco nakreslíš!" Poručila mi. Se smíchem jsem přikývla a vyšla z pokoje.

V kuchyni jsem z lednice vytáhla dvě červené plastové misky a zase jsem vyrazila nahorů po schodech.

,,Tak co Kiki? Už je tvoje veledílo hotové?" Zeptala jsem se kreslící dívenky. ,,Skoro." Odpověděla mi. Přišla jsem blíž a podívala jsem se malé přes rameno. Na obrázku byla černá postava v plášti s kapucí a v náručí držela malou blonďatou holčičku.

Lžičky, které jsem držela ruce mi vypadly a se zařinčením dopadly na zem. Klárka sebou škubla a prudce se na mě otočila. ,,Lydy, co se děje?" Vyjekla holčička. ,,Já jen...No to je jedno. Jen kdopak to je? Kdo jsou ti lidi na tom obrázku, Kiki?" Vyhrkla jsem. Zakoulela očima a ukázala na toho v plášti.

,,Tohle je jeden takový pán. Nemá jméno, já ho oslovuju normálně on a tady ta postavička, to jsem já." Vysvětlila mi. ,,On jakože existuje?" Zděsila jsem se.
,,Jistěže. Chová se velmi zvláštně. Povídá prapodivné věci, ale příjde mi, že je moudrý. Vídám ho ve snech, potkávám ho v lese, dokonce mě i častokrát doprovází ze školy, nebo do zušky." Rozcvrlikala se Klárka. Rozklepala jsem se. Co po ní chce? Proč to ten bastard dělá?

,,Haló Lydie, jsi v pořádku?" Starala se blondýnka. ,,Ano, vše je v pořádku Kiki, neboj. Já jen musím zavolat kamarádce. Dál si kresli." Roztřeseně jsem se usmála a pohladila Klárku po rameni. Přikývla a pokračovala dál v dokreslování obrázku.

Rychle jsem seběhla do kuchyně a vytočila Violetino číslo.

,,Haló? Lydie? Co se děje?"  Ozval se Viin hlas.
,,Vio, měla bys něco vědět. Jde o Klárku."

Ahojky,
moc se omlouvám, že jste na tuto kapču museli tak dlouho čekat, ale kapku jsem nestíhala. Učitelé ve škole se nějak pomátli a my snad skoro každou hodinu píšem nějakou prověrku. No a já se musím snažit, jelikož mám plno nerozhodných známek.

Jinak, chtěla bych se vás zeptat, kterou dvojici byste v příběhu měli radši (prosím vyberte a napište do komentů):

- Violet+Thomas
          nebo
-Violet+Reed

Jinak díky, díky, díky,....tisíckrát díky.
Jste naprosto super čtenáři. Díky za hvězdičky, komenty, follow,...

Omlouvám se za chybky :-P
Vaše Nell24a