„Na stole máte zajímavý obsah koše z kanceláře Paula Felingtona, přístupová hesla na jeho e-mail, výpis volání a stav bankovního účtu," houkne na detektivy Tess.
„Díky moc!"
Oba zkroušeně pohlédnout na hromady materiálu, který budou muset projít a roztřídit.
Greg se jako první vrhne na výpis volání.
„Na jedno číslo volal velmi často, pak je tu další, ale na to volal jen každý pátek," řekne a začne zvýrazňovačem označovat dané řádky.
Kelly se ujme prohlížení telefonu, který technici vložili do uzaviratelného sáčku. Nechá ho v něm, aby na display nepřidala své otisky. Zapne zařízení, to hned naskočí, po naťukaní pinu, ktarý je vložen na papírku v sáčku, se konečně dostane do mobilu.
Poslední odeslaná zpráva je pro nějakou Molly a je velmi stručná, jde jen o žádost, aby se dostavila v určitou hodinu do Felingtonovi kanceláře.
„Jak se tak dívám, Molly bude nějaká hodně dobrá známá," zkonstatuje Greg, když zjistí, že její číslo patří hned po manželce k nejčastěji volaným.
„Tajemná Molly s Felingtonem mluvila jen pár hodin před jeho smrtí, měli bychom zjistit o koho jde," navhrne detektiv  a připíše jméno na bílou tabuli hned vedle fotky z místa činu.
„Já vlastně tuším, kdo by to mohl být," řekne zamyšleně Kelly a v paměti se vrátí do dnešního rána.
„Tak mi pověz, na co si přišla a zapomněla říct?" vyčte jí parťák, protože to není poprvé.
„Ráda bych si promluvila s Candice Felington a její nejlepší kamarádkou," odpoví mu jednoduše.
//
„Děkuji, že jste přišly," promluví Kelly směrem k dívkám, které nesměle poposedávají ve vestibulu stanice, kde je kromě automatu na sladkosti i pár plastových židlí pro příchozí. Candicina zář, která ji ještě dnes ráno obklopovala, je pryč. Teď tu sedí s nepřítomným výrazem ve tváři a polorozcuchaným účesem.
„Je mi to opravdu líto," stiskne jí lehce detektivka rameno.
„Matka se po vašem odchodu zhroutila, proto nemohla přijít," odpoví zatímco si papírovým kapesníčkem suší tvář.
„To chápu, normálně bychom počkali, ale máme pár otázek, na které bychom  potřebovali odpověď hned."
Kelly si nenápadně prohlédne Jeanu, která se zdá být nervóznější než ráno. Všimne si detektivčiných bystrých očí a ty své sklopí k zemi.
„Proč tu jsem já? Candicina tátu jsem sotva znala," zeptá se tiše.
„Buďte klidná, jen základní postupy," odvětí jí Greg zatímco jim svalnatou rukou ukáže k vyslíchací místnosti.
„Slečno Felingtonová pojďte se mnou," požádá hned na to dceru zesnulého.
Potom, co zmizí, zůstane Kelly s Jeanou sama. Přesně tak si to s Gregem domluvili.
„Nemáš žízeň?"
Dívka zavrtí hlavou až se jí rozhoupou velké třpytivé náušnice.
„Pojďme do mé kanceláře."
Zasednou k jejímu pracovnímu stolu, Kelly odsune stranou všechny prázdné kelímky od kávy, propisky a papíry, aby před sebe mohla položit poznámkový blok. Nervózně zabubnuje prsty do stolu, protože se chystá k odvažnému tahu.
„Pěkná manikúra." Ukáže na dívčiny ruce.
„Děkuji, jen dlouho nevydrží." Jeana zvedne do výšky prst s ulomeným nehtem, který zalepila náplastí. Kelly se rozhodne neotálet a přejde rovnou k věci.
„Pan Felington byl nalezen mrtvý ve své kanceláři v pátek, tedy před dvěma dny. Mluvila, nebo viděla si ho v den vraždy?"
Detektivka se zadívá do dívčiných tmavých očí, které po chvíli uhnou.
„Ne, skoro ho neznám. Potkávala jsem ho jen když na náštěvě u Candice," odpoví jistě.
Kelly otevře šuplík u svého stolu a hodí před Jeanu průhledný pytlík s něčím, co je její.
„Pak tedy vysvětli proč bylo tohle na místě činu," požádá ji už přísnějším hlasem.
Dívka sebou trhne a rázem zbledne, jakoby viděla ducha.
„Vím, že jsi to neudělala, ale vyšetřujeme tu vraždu otce tvé nejlepší kamarádky."
Jeane na umělý nehet chvíli jen hledí, rozmyšlí, jestli má něco říct a zničit tak dokonalé představy, které o svém otci Candice má. Zároveň se Jean uleví, že už to nemusí držet v sobě a po tváři se jí skutálí horká slza, kterou rychle utře hranou dlaně.
„Já nevím, jak začít," vzdychne zničeně.
Detektivka Jeanu pobvzbudí, aby řekla vše, co souvisí s panem Felingtonem.
„Když se Can jednou zdržela ve fitku řekla mi, abych na ní počkala u nich doma. Ochranka mě pustila dále, dům byl prázdný, ale za chvíli přijel Paul. Nabídl mi kávu a moc dobře jsme si popovídali. Byl tak milý, zajímal se o to, jak se mám."
Začátek katastrofy. Dívka toužící po pozornosti a muž, který jí  je ochotný pozornost dát. Zdá se, jakoby najednou padaly všechny zábrany. Kelly by najednou ráda věděla, co se Paulovi honilo hlavou, když si dceřinu nejlepší kamarádku obmotával kolem prstu.
Třeba měl Jeanu opravdu rád. Šeptá hlásek v její hlavě, ale při pohledu na neobyčejně krásnou dívku, která přímo vyzařuje svoji naivitu, ho zatlačí za starost co si dnes koupí k večeři. Ale už se zase zamotala do svých úvah, poklepe lehce do stolu, aby se vrátila do přítomnosti.
„Jak je to dlouho?" zeptá se Kelly.
„Půl roku. Od našeho prvního setkání mě několikrát pozval ven. Nejdříve na kávu, později na firemní večírky do zahraničí, cítila jsem se kvůli němu výjimečná," řekne zasněně, ale zároveň provinile.
„Candice ani její matka nic nepoznaly?" neudrží detektivka na uzdě své překvapení, že tak neobvyklý poměr se podařilo ututlat.
„Paul to vždy dokázal nějak zařídit, zaplatil jí pobyt v lázních, nebo jinde, aby si nevšimla, že jsem pryč. Candice je tanečnice, takže to nikomu nepřišlo divné, potřebuje hodně odpočívat," odpoví.
Kelly se před očima začíná rýsovat profil Paula Feligntona jako pohledného manipulativního muže, které byl až příliš vychytralý, ale i velmi opatrný.
„Claire podle mě začala něco tušit," ozve se nesměle Jean.
„Paní Felingtonová? Z čeho usuzuješ?" Kelly na ni dlouze pohlédne, protože jí odpověď opravdu zajímá.
„Pokaždé, když vejdu do jejich domu mám pocit, že má v očích nenávist," řekne jednoduše.
Otázkou je, jestli to není dívčina paranoia způsobená špatným svědomím vůči manželce muže, který je zároveň otcem její nejlepší kamarádky. Kelly raději stočí řeč jinam.
„Jaký se ti zdál v poslední době?"
„Většinou spokojený, obchody šly, jen nějaký Colinson mu dělal problémy. "
Jean to jméno vysloví trochu nejistě. Není to poprvé, co o ho detektivka slyší, nejdříve ho zmínila Claire Felingtonová. Což jen utvrdí Kellyn dojem, že by se konkurenční firmě měli co nejdříve podívat na zoubek.
„Napadá tě někdo, kdo by mu mohl chtít ublížit?"
Jean jistě zavrtí hlavou, je si jistá, že nikdo neměl důvod.
„Co jsi dělala v pátek řekněme od devíti hodin?" položí unaveně poslední otázku.
Dívka chvíli přemýšlí, očima těká po místnosti.
„Candice u mě spala, dívaly jsme se na filmy," pokrčí rameny.
Kelly se postaví a natáhne k ní dlaň, která oproti dívčině působí velmi bledě.
„Řeknete jí to?" zeptá se zlomeně.
„Vše, co tu zaznělo, je mezi mnou, detektivy a tebou," uklidní ji.
Jean přikývne, s vnitřním bojem zda se kamarádce svěřit nebo ne, potřese Kelly rukou, nabídne svou pomoc při vyšetřováním a vyjde ven. Exotický oheň, který kolem ní plál, jí najednou pálil zaživa. Kelly nad ní zakroutí hlavou, stiskne tlačítko na diktafonu a usedne zpět do své pohodlné židle. Nestihne si ani oddechnout, když Greg strčí dovnitř svou rozcuchanou hlavu.
„Copak Sherlocku?" pozdraví ji čile.
„Právě jsem vyhrabala první špínu na našeho svatouška," oznámí mu Kelly výsledek skoro dvouhodinového výslechu.
"To je moc pěkný, ale dole v recepci tě čeká tvoje máma," uchechtne se a pocuchá své parťačce ofinu. Kelly několikrát zamrká.
„Cože?!"
„Slyšelas dobře. Tak šup šup," pobídne ji.