Kelly Lorens unaveně odhodí propisku s logem jejích oblíbených křupinek a zavře složku naplněnou dokumenty. Zastrčí si za uši krátké prameny blonďatých vlasů sestříhaných do mikáda kousek nad ramena a obrátí svou pozornost k muži sedícímu o kousek dál, který zamyšleně listuje v hustě popsaných papírech a zadůmaně krčí čelo, prsty si občas zajede do vlasů černých jako havraní křídla.
„Už mám vážně dost, tohle nemá konce," odfrkne si Kelly.
„To řekni Brownovi, je úplně posedlej reorganizací celýho oddělení," zareaguje Greg Canton, její dlouholetý spolupracovník a taky kamarád.
Detektivové  se už několik dní přehrabují ve spisech  o starých případech, protože nový šéf se snaží napravit chyby toho předešlého.
Náhlý nedostatek akce a vzrušení přiměje Kelly zamyslet se nad tím, jestli má její práce vůbec smysl. Neustále jí v hlavě zní slova matky, která pořád opakuje to, že by se měla konečně  usadit a začít plánovat rodinu než se honit za zloduchy velkoměsta, kterých je až příliš. Jak povzbudivé.
Jenže ona se na to necítí, nikdy nebyla mateřský typ, který by po něčem takovém toužil.

„Ať tě to ani nenapadne, chápu, rád bych kolem tebe viděl běhat malý caparty, ale počkej s tím třeba do tý doby, než bude mít Tess parťáka!"  řekl jí jednou večer u piva Greg, když se mu svěřila se svými pocity.
Všichni věděli, jak by to dopadlo. Její spolupracovník by skončil s Tess, která je na oddělení proslulá svou nedochvilností a nešikovností. Oba tiše doufali, že brzy zasedne za pult na recepci a ne za stůl na kriminálním oddělení.

Teď si na ten večer mladá policistka vzpomněla.
Usměje se na Grega s nabídkou, že mu z automatu donese kávu a společně se vrhnou do dalších složek nakupených na jednom z mnoha stolů v kanceláři. Ale doba, kdy mají jet oba domů, bude za pár minut.  Greg zavrtí hlavou, v jeho bytě, v centru New Yorku, na něj totiž čeká přítelkyně, letuška, se kterou se snaží udržet vztah víceméně na dálku. Kelly ho nepřemlouvá, přestože v ní samota, okupující její byt, vyvolává úzkost. Sbalí si svých pár švestek a nechá kolegu, aby oddělení zamknul.
Blondýnka vyjde ze skleněných dveří do chladné noci. Šedé oči jí přeskakují z jednoho světelného billboardu na druhý, sklopí je a zamíří na nedaleké parkoviště, kde nasedne do svého malého tmavěmodrého brouka. Chvílí v něm jen tak sedí a civí před sebe, rukama objímá volant. Z této nesmysluplné činnosti ji vytrhne zvuk salsi, která v tom tichu zní přímo nemístně. Popadne kabelku, kterou odložila na sedadlo spolujezdce a začne v ní s nadávkami hledat telefon.
„Kel, už jsi odjela?" zeptá se Greg. Nadšení v jeho hlase nesedí k tomu, že ještě před deseti minutami jí s zíváním přál dobrou noc.
„Ne. Sedím na parkovišti a přemýšlím, jestli mám jet ještě do McDonalda," odpoví zatímco si hraje se svým přívěskem na klíčích v zapalování.
„Hranolky budou muset počkat, máme výjezd," informuje ji.
„Cože?" málem jí zaskočí.
„Slyšela si správně. Vražda. Přímo v našem okrsku."
Chudák letuška. Pomyslí si Kelly a vezme z přihrádky zpátky svůj odznak, který tam před chvílí odhodila.

_____________
(pozn. autorky)
Ahojte, jsem velký fanda kriminálních příběhů. Tak jsem si řekla, proč nezkusit jeden napsat? Doufám, že si tato kapitola zaslouží váš vote or comment.
Do komentů mi napište kdo je stejně jako já fanouškem detektivek a jakou máte oblíbenou.
Na konci každé kapitoly uvedu vždy jména, jelikož mně osobně dělají vždy problém
a často se v nich ztrácím.

Kelly Anna Lorens - detektivka
Gregory Canton- detektiv

Díky moc!
A.