Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

S vánoční tématikou

Někoho jsem viděla. Stál ve stínu a držel svíčku. ,,Haló? Kdo jsi?" Zašeptala jsem do ticha.,, jsem ten kterému patříš." On? Pomyslela jsem si. ,,Ukaž se." Poručila jsem mu. ,,Proč?" Zasmál se ale otočil se. Měl kapuci přes kterou mu nebylo vidět do obličeje.,,Mohu?" Špitla jsem a poukázala na kapuci. ,,Jen si posluž." Řekl a já mu ji strhla.

Ze snů mě probudilo cinkání budíku. Vstala jsem a típla ho. Přešla jsem k zrcadlu. Vypadala jsem nó- přesně jako čarodějka. Své vlasy jsem měla pocuchané a kruhy pod očima. Zazívala jsem si a protřela oči. Na make-up který by skryl ty kruhy asi zatím kašlu. O můj vzhled se postará Amy. Vzala jsem si sváteční růžové triko a legíny se sukní. Rozčísla jsem si vlasy a seběhla jsem na snídani. Mamka ráno někam jela tak jsem dělala snídani já. Jednoduše jsem připravila toasty a šla ťuknout na Klárku. ,,Kláry? Jsi vzhůru? Snídaně je hotová!" Křikla jsem.,,Jojo hned jsem tam." Křikla mi nazpět. Sešla jsem tedy znovu do kuchyně. Nudila jsem se a tak jsem si vzala noviny a začala jsem jimi listovat. Za chvilku později moje sestřička vběhla do kuchyně. Začala kolem tancovat. Na sobě měla nadýchané žluté šatičky s bílým bolerkem a bílé punčocháče. Poskakovala a točila se kolem stolu. ,,Tak se konečně posaď ty větrná smršť." Poručula jsem jí. Vyplázla na mě jazyk ale sedla si. ,,Líbí se ti ty šatičky? Ty mi dala včera Viktorie. Však víš ne? Dneska odjíždí na hory. Tak jsme si dárky dávaly včera." Se žvýkáním jsem přikývla. ,,Máš všechny ostatní dárky již připravené?" Zeptalal jsem se jí. Přikývla a zachichotala se. ,,Co je?" Zeptala jsem se jí. ,,Hele co dáš Thomasovi?" Chvíli jsem na ni zírala. Co jí na tom přišlo směšné? ,,Proč?" Znovu se zahihňala a pokrčila ramínky. Měla jsem pro něj jednu tu pistoli od nerf. Nic jiného mě prostě nenapadlo. Jakmile dojedla toast sebrala jsem jí talíř zpod ruky a odnesla ho do dřezu na umytí. Jakmile jsem vše uklidila odešla jsem si sbalit balíčky a o 5 minut později jsme již odcházeli do školy. Klárka mi povídala o tom jak si celý den budou jenom hrát zatímco já budu muset věnovat svoji pozornost při třetí vyučovací hodině matematice. Alespoň že ty první dvě hodiny máme volno. U nás v šatně na mě čekaly Steph a Jennis. Amy tu ještě nebyla. ,,Čauky holky. Steph včera jsi tančila úplně jako víla, vážně!" Řekla jsem jí. Steph se mírně začervenala a vyhrkla ,,Díky." ,,Ahojky holky!" Křikla na nás přicházející Amy. ,,Ahoj Amy." Odpověděly jsme jí s úsměvem. ,,Super čepka." Poznamenala Jennis a poukázala na Amyinu novou medvědí růžovou čepici s ušima.,, no." Souhlasily jsme se Steph. ,,Díky." Ušklíbka se Amy. Přišla ke mně a chytila mě za ruce. ,,, bych se ti chtěla omluvit za ten včerejšek. Bylo to ode velmi ošklivé. Promineš mi to prosím?" Zamrkala na mě a omluvně se usmála.,,Jasně že jo. Naštvala si ale nedokážu se na tebe zlobit ani hodinu. Na žádnou z vás!" Vyhrkla jsem a chytila jsem Steph a Jennis za ruku. ,,Jste moje nejlepší kámošky a navždy jimi zůstanete." Prohlásila jsem se slzami v očích a postupně každou z nich obejmula. Poslední jsem nechala Amy a dodala jsem. ,,A Amy ty jsi prostě originální. Jsi dokonalej cvok ale je s tebou velká sranda. Jsi prostě moje nejlepší kámoška.",,Jen se nám tu nerozbreč." Zasmála se Jennis. ,,Promiňte nevím co to do vjelo. Tak jdeme do třídy?" ,,Jasně." Vyhrkly jsme všechny zároveň a rozesmály jsme se.

Vzadu v naší třídě již stál stromek ozdobený zlatými a rudými vánočními řeťezy. Ke stromku všichni nosili svoje dárky. Došla jsem ke sromku, klekla si a vyskládala dárky na zem. Potom jsem se vrátila na svoje místo a hodila svůj batoh na stůl. Otočila jsem se abych si sedla a uviděla jsem na svém stolu balíček. Byl jemný růžový se zlatou stuhou a stálo na něm stroze Violet. Nikde nestálo od koho. Že by hloupý vtip od kluků? Nezdálo se. Opatrně jsem balíček vzala a rozbalila ho. Byl to překrásný dárek. Diamantový náhrdelník. Kdo mi ten dárek mohl dát? Je to překrásné ale, smím ho příjmout? Rozhlédla jsem se po třídě. Nikdo si mě nevšímal a tak jsem si ho vzala. Právě se od stromku vracela Steph. ,,Wow krásný náhrdeník. Kdo ti ho dal?" Já si ale jen povzdechla. ,,Kéž bych to věděla." Přikývla a zeptala se.,,Chceš ho nasadit?" Jen jsem přikývla a chytila jsem si neposedné vlasy. Připnula mi ho a já se na něj podívala. ,,Vypadá tak zvláštně tajemně." Usmála se na mě a dlouze zazívala. Sebrala jsem balící papír a zamířila jsem s ním ke koši. Chtěla jsem ho přetrhnout ale nešlo to,protože tam byl ještě nějaký přeložený papír. Vytáhla jsem jej a rozložila ho. Text byl krátký a psaný na počítači. Stálo tam: Doufám že se Ti dárek bude líbit. Hodně štěstí do nového roku. se ti daří kouzla a doufám že se v nedaleké budoucnosti shledáme mezi čtyřma očima.
Nemusel se podepisovat, bylo to jasné. On o sobě chtěl dát vědět.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro