Na obrázku je Jennis.

Dnes je sobota dne 2.1.2016 a já se vezu autem na Lhotku. Asi za deset minutek tam s holkama máme sraz. Auto kličkuje zatáčkami.

Konečně taťka zastaví u chatky. Je překrásná. Vypádá jakoby byla z jiné doby. Rozloučím se s taťkou a popadnu batoh.

Chalupa má tak jedno patro a je celá ze dřeva ( teda až na střechu ;-D). Ke dveřím vede dlážděný chodník který z obou stran drží trávník. Sníh už moc není. Zbyly tu z něj jen blátivé louže.

Přejdu k vchodovým dveřím a zazvoním. Vrznou dveře a na mě se usměje Jennis. ,,Čauky Ví! Co tě tak zdrželo?" Zeptala se. ,,Ále nákupy, mám dva pytlíky brambůrků, nějaké zbylé cukroví a magnesiu red, tu zbožňuju!" Společně jsme se zahihňaly. Ani jedna z nás moc nemusela colu. Ne že bychom ji nějak odstrkovaly a tak, ale já raději nějaké to ovocné pití.

,,Super mikina! Tu jsi dostala k Vánocům?" Poukázala jsem na její rudou mikinu s bílými rukávy (viz obrázek). ,,Jo! Že je super? I holkám se líbila. Tak jdem?" Přikývla jsem a s úsměvem na tváři jsem vešla dovnitř. Hned naproti mě bylo postaveno dřevěné schodiště do prvního patra. Ze schodů seběhla Amy. Svoje vlasy měla stažené do miniculíčku. Na sobě měla dlouhou volnou oranžovou blůzku, která by se dala považovat za minišatečky. Pod nimi měla rudé legíny.

,,Čau Vio! Doufám že se těšíš. Počkej až budeme hrát flašku. Máte se na co těšit princezničky. Mám nový super otázky." Zašklebila se a vyplázla jazyk. Zaksichtila jsem se na ni. ,,Hele kde budeme spát?" Amy zakoulela očima a ukázala nahoru po schodišti. Potom odkráčela do jiného pokoje.

Místnost byla vymalována broskvovou barvou a naproti dveřím bylo jedno plastové okno. No moc se to do takové chatky nehodí, ale proč ne, pomyslela jsem si. Po levé straně byly dřevěné dveře, zjevně do koupelny, zrcadlo, skříň a malovaná truhla.Po pravé straně pokoje stály dvě patrovky a u každé z nich byly dva noční stolky. Na jedné z postelí seděla Staphanie a psala si něco do deníku. Na sobě měla žluté načechrané šatičky a silonky. Vlasy měla vyčesané do culíku.

Když zaslechla že přicházím, vzhlédla. ,,Ahoj Vio, kde jsi tak dlouho?" ,,Nákupy, byla fronta." Odpověděla jsem pohotově. Nic na to neřekla. ,,Nevadí ti ležet nahoře, že ne? Dole si to zamluvila Amy a Jenn." Zakroutila jsem hlavou. ,,Samozřejmě že mi to nevadí, navíc spím nahoře raději."  Steph si skousla ret jakoby o něčem přemýšlela, pak jen naškrábala cosi na stránku knížečky v duhových deskách a zaklapla ji. ,,Jdeme dolů za holkama?" Mrkla na mě. ,,Já si ještě musím vybalit, teda moc toho nemám ale... Mám si vzít už něco slušnějšího?" Poukázala jsem na svoji bundu. Zahihňala se a odpověděla jen stroze: ,,Jo." A poté vyplula z pokoje.

Z batohu jsem si vytáhla moje rudé šaty a balerínky se třpytivými kamínky. Nakoukla jsem do dveří a zjistila jsem že mé tušení bylo správné. Ano, nacházela se zde koupelna s vanou, umyvadlem, zrcadly a záchod. Místnost byla obložena tmavě modrými kachličkami s černými vzory květin.

Převlékla jsem se a sešla do dolního pokoje za holkama. Místnost byla velka a zařízená jako obyvák a kuchyň dohromady. Amy pobíhala kolem kuchyňské linky zatímco Steph a Jenn seděly na gauči. Sedla jsem si za něma a zaposlouchala se do rozhovoru.

,,Nene!" Hádala se Jenn. ,,Ale joo!" Dodávala Stephanie. ,,Co se děje?" Zeptala jsem se zvědavě. ,,Ále, víš jak bude v únoru zase ten školní ples že? Tak uvažuju o tom že tam Jennis pozve Vojta!" Vysvětlí mi Steph a já vybuchnu smíchy. Jennis se na mě zašklebí.  ,,Jen se směj uvidíme kdo pozve tebe!" Zahihňala se. Ups...co jí mám na to říct? Naštěstí promluvila Steph, ale né tak jak bych to očekávala. ,,Jennis! Co tě nemá vždyť je úplně jasné že Ví pozve Thomas!" Zrudla jsem a skousla si ret. Jennis se lehce pohihňávala zatímco Steph se tvářila naprosto vážně. Naštěstí v tu chvíli k nám přispěchala Amy, aby nás nalíčila. Potom se sama šla převléci do sytě růžových volánkových šatů, a dovolila Jennis, aby ji namalovala.

Po dlouhém focení selfíček jsme se odebraly k Amyině snad nejoblíbenější hře, flašce. Amy a Jennis si přesedly na druhý gauč a hra začala. Ano, přesně jak jsem očekávala nás Amy zasypávala poněkud nepříjemnými otázkami.

,,To mám ale kliku! Už se zase na něco ptám Vii!" Usmála se na mě Amy. Protočila jsem panenky a jako obvykla jsem si vybrala otázku. ,,Ok, jo už vím co ti dám. Líbí se ti Thomas?" Nejprve jsem vybuchla smíchy stejně jako Steph. Potom jsem, ale zrudla a odvětila stroze:,,Asi celkem jo." Zahihňala jsem se znovu. Amy pozvedla obočí. Lstivě se usmála a já roztočila petku po stole. ,,Amy! Jaká náhodička!" Vyhrkla jsem když se láhev zastavila směrem Amy. Kupodivu si vybrala pravdu. To bych teda neočekávala ale tedy budiž. ,,Byla jsi někdy zakoukaná do Thomase? Prostě jen zakoukaná?" Zeptala jsem se. Amyin obličej zbělal, potom dostal mrtvolný nádech, ale nakonec nehorázně zrudla. ,,Dobrá, ale skus si to někde ceknout. Má odpověď zní ano. Líbil se mi, zaujal mě. Byl novej tak co?" Prskla na mě a hra pokračovala. Hodně dlouho.

V deset jsme šly na omegle. Amy vždy, ale chodila na text. Bylo to mnohem záhadnější. Už se takhle skamarádila s pěti klukama, který má v přátelích na Fb. Strašně jsme se nachechtaly. Jednou jsme plácaly úplný kraviny, pak jsme zase mluvili pravdu, jindy jsme se chovaly jako dokonale spisovné a vychované dány a tak.

Kolem 12 už odpadla Jennis, tak jsme se vrátily k postelím. Brzo po ní usnula Amy. Obě byly děsně unavené z probdělého Silvestra. Já a Steph jsme si sedly vedle sebe a začaly hrát The sims 3. Já řídila a Steph to komentovala. Udělaly jsme si postavičky podle sebe a hledaly kluky.

Kolem druhé mi Steph sdělila že jí sny lákají víc než The sims. Zahihňala jsem se jí a hru jsem uložila. Tak zítra...

Lehla jsem si do postele. Měla jsem obyčejně bílou peřinu. Achjo. Nemám ráda bílou! Proč by nemohla být třeba růžová? Já chci aby byla růžová! Chovám se jak rozmazlenej spratek, ale konec konců jsem čarodějka! Změna barvy by nemusela být zas až tak těžká ne? Co musím udělat? No asi se soustředit. Haha dobrý no. Představa! To je obo musím si představit růžovou peřinu. No tak to není těžký. Co zas nějakou tu frázi? Já chci růžovou peřinu, já chci růžovou peřinu, já chci...

Ozvalo se lehké blafnutí když peřina změnila barvu. Já jsem to zvládla! Yes! Jsem trapná, jo já vim. To, ale nebylo jediné co se stalo...

Ahojky tak další kapitolka za námi. Chtěla bych vám poděkovat za všechny hvězdičky a komenty. V tomto případě bych chtěla poděkovat Barca123T  za podporu.
Také bych byla velmi ráda kdybyste mi doporučili nějakou dobrou knihu. Klidně i Váš příběh. Všem moc díky.
Nell24a