Nic jsem neviděla. Byla tma ale i přes ni jsem slyšela hlasy. Byli to oni ti co tvrdili že jsem...Ne, nechci být, nemůžu být.

,,Co s ní uděláme, nemůžeme ji tu takhle nechat." ,, Mohli bychom jí zanést do auta." ,,Dobrej nápad brácho." Někdo mě pevně chytil a odnášel pryč. ,,Téda řeknu vám že jsem čekal spíš to že se nám tu rozbrečí, nebo uteče, ale že omdlí, to mě ani ve snu nenapadlo." ,,Hele nechte toho kluci, představte si že jste na mejdanu a najednou na vás kupa kluků vychrlí že jste čarodějka!" Vysvětlil jim moji situaci Thomas. ,,No nevím jak vy ale já bych se rozesmál, ale věřil bych."Poznamenal Reed, jeho hlas a Thomasův jsem si pamatovala dokonale. Slyšela jsem cinkání klíčů a za chvíli mě někdo položil na měkké sedadlo. ,,Snad se brzy probudí." Povzdechnul si Thomas a zavřel dveře auta.

Amy
Byla jsem v obývacím pokoji a zrovna jsem tančila s Tylerem. Byl to takový ňouma, nechápu jak jsem s ním někdy mohla chodit. Kde je k sakru ta Violet? Po našem velmi malém vystoupení zmizela zatímco mě chytili kluci ze školy a já musela tančit s každým z nich.

Píseň skončila a já se svému ex vytrhla a odkráčela jsem hledat Violet. Tyler za mnou jenom hloupě civěl. Cestou ven jsem se srazila s partou kluků mezi nimiž kráčel i Thomas. Nejdřív jsem je chtěla okřiknout jestli vůbec mají pozvánky ale pak jsem se na to vykašlala. Podívala jsem se Thomasovi zpříma do očí. ,,Hele neviděl jsi někde Ví?"Na Thomasovi bylo jasně vidět že je nějaký mimo. ,,No víš udělalo se jí špatně a odešla domů.",,What?!" Vyhrkla jsem. ,,A proč se jí udělalo špatně?! Jakto že mi to neřekla?" Thomas pokrčil rameny a šel po schodech do druhého patra. ,,Hej, hej? To je jako vše?To mi ani neřekneš třeba čau?" ,,Hele promiň Amy jsi moje dobrá kámoška, ale já teď nemám čas musíme za chvilku jít že jo kluci?" Naštvaně jsem se podívala na ostatní kluky kteří horlivě přikyvovali. ,,A vy si o sobě myslíte jako co? No no? Ty Thomasi proč se o mě vůbec nezajímáš? To tě vůbec nezajímají moje city?",,Cože?" Vyhrkl vyděšeně. ,,Běž někam Thomasi ty, ty, ty..."
Došly mi slova a ani jsem moc neviděla přes slzy které se mi řinuly z očí. Prudce jsem se otočila na podpatku a nechala jsem ho tam vykuleně stát. ,,Hej Amy prosím počkej,nechoď pryč, no tak Amy."Ale i přesto jsem odkráčela pryč.

Violet
Probudila jsem se. Bylo mi vedro. V autě bylo dusno i když na okno auta bubnoval déšť. Kde to krucinál jsem? Chytila jsem se za hlavu, bylo mi špatně. V hlavě se mi pořád opakovalo to co mi zen blonďák před chvílí řekl. Uslyšela jsem ze zadu kroky. Prudce jsem se otočila a zadním oknem jsem zahlédla Thomase a Reeda. Proč pořád ten Reed?
Otevřeli auto a nervózně se usmáli. ,,Tak co andílku jsme vzhůru?"Zašklebil se ten protiva Reed. ,,Když se na tebe koukám a mluvím tak jsem už asi vzhůru." Odsekla jsem mu nevrle. ,,Ale, ale tak my jsme zlobivá holčička jo?" ,,Nech ji na pokoji Reede." Okřiknul ho Thom. Sedl si za mnou na zadní sedadlo a obejmul mě kolem ramen. Reed si sednul za volant, nastartoval a vyjeli jsme. ,,Hele kam mě to vezete?" Vyděsila jsem se. ,,Neboj jen na chvíli, jedeme k Reedovi domů, měli bychom si promluvit.",,Dobře tedy, ano máš pravdu musíme si promluvit." Souhlasila jsem. Stiskl mě pevněji a přivinul mě k sobě. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se mě starostlivě. ,,Příjde na to." Odvětila jsem mu.

Zastavili jsme před vysokým jasně žlutým domkem. Thomas mi přes ramena přehodil svůj plášť s kterým šel za čaroděje, abych nezmokla. Vešli jsme dovnitř a prošli chodbou. Podle všeho byl Reedův pokoj byl až na půdě. Vyšli jsme po dvou schodištích a zastavili před hnědorudými dveřmi. Vešla jsem dovnitř.
Pokoj byl vymalován hnědorudě stejně jako dveře. Vzadu stál pohodlný rudý gauč a naproti němu byla postavena veliká plazmová televize . Po levé strně spočívala černomodrá postel. Na druhé straně pokoje byla skříň a psací stůl s notebookem. U stolu byla pohozena stolní taška a na stole bylo mnoho DVD a her. Přešla jsem pokoj a sedla si na gauč směrem ke dveřím.

,,Tak prosím, objasněte mi to čerodějnictví."