O příhodě s tím chlapcem jsem zatím nikomu neřekla. Nechtělo se mi to s nikým rozebírat a nechat je vytvářet hloupé teorie.

Ráno mi jako obvykle v 7 zazvonil budík. Zívla jsem a vylezla z postele. Naštěstí jsem měla už vlastní pokoj. Dřív jsem měla pokoj dohromady s mojí sestřičkou. Nerespektovala vůbec můj osobní prostor! Prohledala mi celý stolek když hladala svoje pastelky a bylo jí naprosto fuk že jsem měla sešity na úhledných hromádkách. Klárka prostě byla taková.
Takhle mě naši mučili do 12 let kdy mi k narozeninám dali tenhle pokojík.

Pokojík mám vymalován sytě oranžovou barvou a na zemi mi leží rudý koberec s černými ornamenty. Na pravé straně pokoje mám postel a hned u dveří které jsou tak dva metry od noh postele mám pověšené zrcadlo. Po levé straně pokoje naproti posteli mám stát svůj stolek s kresbami, příběhy a písničkami které jsem sepsala. No a naproti dveřím mám velmi rozsáhlou knihovnu a svoji skříň se spoustou oblečení.

Dnes je 7.prosince. Venku stále ještě nesněžilo ale zima už se pomalu chystala na svůj příchod. Proto jsem se raději teple oblékla. Natáhla jsem si černé legíny s kožešinou vespod, bílé tričko s nápisem COOL a na to sytě růžovou mikinku. Své po pás dlouhé tmavě hnědé a mírně vlnité vlasy jsem si spletla do copu na bok. Pusu jsem si přejela lehkou růžovounkou rťenkou a vyrazila dolů na snídani.

V kuchyni už byla moje máma a mladší sestra která pomalu žvýkala chleba s marmeládou.

,, Á Violet tak tady jsi už jsem se bála že jsi zaspala." ,, Ale no ták! Copak už jsem někdy zaspala mami?",, Ale ano dvakrát! A nedělej že sito nepamatuješ." ,,Mami! Klid prosím tě ano?" Matka se mile usmála. ,,Ale jistě zlato promiň, tak pojď na tady máš čokoládové lupínky naber si kolik chceš a tady máš mléko ano?" Začínala mi z toho jít hlava kolem. ,,Jasně." Protáhla jsem otráveně. Přišla jsem ke Klárce a pocuchala jí blonďaté vlásky.

Do školy jsem odchazela ve třičtvrtě na osm jako normálně přes zahradu. Klárka šla se mnou a držela mě za ruku.

V šatně 9.C už na mě čekaly moje dvě nejlepší kamarádky Stephanie a Amy.

Stephanie měla jako obvykle nějaký vysoký spletený drdol. Jen dva pramínky světle hnědých vlasů jí čouhaly za ušima. Oblékla se do dlouhého tmavě modrého svetru který díky své délce mohl být považován za minišaty a k tomu měla černé legíny.

Amy měla černé krátké vlasy které jí vždy trčely na všechny strany a v nich měla růžovou mašli. Stejnou barvu měly i Amyiny šatičky.

,,Ahojky Violet!" Vykřikly obě. ,,Čauky holky!",,Normálně Violet tomu neuvěříš." ,, A jéjé tenhlecten tón vždy předvídá novinku že jo Amy? Tak o co jde?" ,, Máme ve třídě nového kluka jmenuje se chmm myslim že Thomas a je úplně nádhernej!",, Aha jasně to je bezva. Teď je čeština?" Stephanie jen tiše přikývla. ,,Tak pojďme ne?" Řekla Amy. ,, Ať toho hezounka ukážeme Violet." Dodala s úsměvem.

Našly jsme svoji třídu a posadily se tak jako obvykle. Steph zamávala na Jennis. Jennis je Stephiina a Amyina kámoška. Jedna z holek sedí s Jennis a druhá se mnou. Jennis má špinavě blond vlasy, které má většinou rozpuštěné. Dnes si oblékla červený svetr s mimoňem a riflové legíny.

,,Ahojky Jennis tak jak sis užila víkend?" Zeptala jsem se mile.,,Bylo fajnky. Jeli jsme k máminé sestřenici do Prahy." Jennis se usmála a začala nám povídat o tetiném kotěti.

Najednou se ke mně přitočila Amy a chytila mě za ruku. ,,To je on." Špitla. Do třídy vešel ten kluk kterého jsem včera poznala. ,,Thomasi! Pojď sem!" Křikla na něj Amy. Thomas k nám přišel a upřel na mě své hnědavé oči. Poznal mě, o tom nebylo pochyb.

,,Thome tak tohle, je ta naše kámoška o které jsem ti říkala. Takže Violet Thomas. Thomasi Violet." Zahihňala se Amy. ,,Ehmm ahoj Thomasi." Usmála jsem se. ,,Ahoj Violet jsem rád, že tě konečně poznávám." Řekl ten kluk a posadil se do lavice za mě a Amy.