Začal couvat, aby se ode mě dostal dál. Uchechtnu se a vrhací nůž mu proletí těsně kolem ucha. "Neriskuj můj nejdražší. Ty nechceš zemřít, že?" Zasměji se vyšinutě a chytnu jej za kotník. Je větší i silnější, ale nebrání se. Znovu se uchechtnu a kotník mu olíznu. Dotýkám se jej. Cítím jeho vůni. Jsem mu tak blízko. Pomalu mu po kotníku přejedu špičkou nožíku. "Neboj se. Tvé krásné nožky budou v pořádku. Musím tě nechat dobře utíkat." Zasměji se a rukou mu přes lýtko a koleno přejedu až na vnitřní stranu stehen. "Ale ten zbytek..." Zašeptám nadrženě a zkousnu si spodní ret. Dívám se na něj pohledem lačnícím po krvi. "... ten zbytek mohu rozřezat..." Dořeknu větu a napřáhnu se.