"Ne!" Vykřiknu a bodnu nůž těsně vedle jejího krku. Hahahaha! Začnu se psychopaticky uchechtávat, až se rozesměju. Hahahaha hahah ahahahahaha! Položím si dlaň na obličej a skrz zkroucené prsty se na tu děvku svrchu podívám. Znovu se pouze uchechtávám a ve tváři se mi zračí šílenství. "Přece tě nemůžu jen zabít. To by byla taková škoda~..." Zavrním nadrženě z představ, co jí právě teď můžu udělat. Sundám si ruku z obličeje a podívám se na mého milovaného. Jen tam tak vyděšeně seděl a všechno sledoval. Byl paralyzován vlastním strachem. A byl tak rozkošný. Jen jsem se na něj usmál, ačkoliv z jeho pohledu to musel být úsměv naplněn šílenstvím, a dál se věnoval dámě. Dámy mají přeci přednost.