V nejbližší době jsem nic nového neplánovala, ale vzhledem k tomu, že v poslední době čtu knihy a povídky převážně v angličtině, ztenčuje se mi slovní zásoba a to není moc dobré pro mou autorskou tvorbu, tak se potřebuji trochu rozcvičit 👀. Momentálně také čtu mého milovaného Poea, takže jsem spíše v náladě pro něco melancholického, berte to jako menší varování. Také se zde nachází malý spoiler k Frozen II. 💙

Teď už si užijte čtení a nechte mi váš názor v komentáři! 💙

A ještě obrovské poděkování ShiroLaufeyson za přenádherný cover!

Pepper přehodila poslední palačinku na talíř a vypnula sporák. Bylo půl sedmé ráno, což znamenalo, že má ještě asi půl hodiny sama pro sebe, než se Morgan vzbudí. Napila se ze svého hrnku kávy a zahleděla se z okna ven. Slunce dnes hřálo ve své plné síle již takhle po ránu a Pepper věděla, že teploty se dnes zase vyšplhají nechutně vysoko. Štěstí pro ně, že bydleli u jezera a mohli si kdykoliv dopřát pohlazení chladu vody. Teplota jezerní vody nikdy nebyla vysoká, takže to bylo skvělé osvěžení v těchto letních dnech. 

„To je opravdu hodně palačinek," promluvil mužský hlas a Pepper odtrhla svůj pohled od okna. 

„Mám dnes videokonferenci a Peter si přijde hrát s Morgan. A víš jaký je... Jsem si jistá, že po palačinkách ještě půjde vyplenit lednici," řekla a zahleděla do jeho tmavě hnědých očí. 

„Řekneš mu o mně?" zeptal se a Pepper uhnula pohledem. Cítila jak ji v očích začínají tlačit slzy. 

„Ne," odpověděla pevným hlasem a rychlým pohybem ruky si setřela neposedné slzy, které se už stihly dostat ven. 

„Proč ne?" 

„Protože nemůžu."

„Proč ne?" zopakoval svou otázku, tentokrát s větší naléhavostí a Pepper se na něj znovu podívala.

„Nemůžu, ty víš, že nemůžu! Myslí si, že jsi mrtvý," zamumlala nakřáplým hlasem. Tohle probírali už několikrát a i přes to se na to Tony vždycky zeptal. 

„Pepper, musíš si to zapamatovat, ano? Je to důležité. Já jsem mrtvý. Prosím, pro tvé vlastní dobro. Tohle není skutečné," řekl zlomeně a Pepper se zadrhl dech v hrdle. Vložila si obličej do dlaní a snažila se uklidnit tlukot svého srdce, které nyní bilo až nepřirozeně rychle. „Jsem mrtvý, Pepper. Podívej se na mě," naléhal, ale Pepper se ani nepohnula. Proč jí tohle říkal? Proč by k ní byl její vlastní manžel takhle krutý? Copak neviděl, jak jeho slovy trpí?

„Nejsem tady. Jsi si toho vědoma, že ano?" zeptal se znovu, když Pepper nevydala ani hlásku. Chtěla mu říct, ať jí přestane lhát, že jí jen způsobuje bolest, ale dřív než vůbec otevřela pusu, slyšela dupot malých nožkou po schodech a Tony byl pryč. 

„Dobré ráno, mami!" pozdravila ji s úsměvem Morgan a Pepper jí věnovala jeden ze svých nejrozzářenějších úsměvů, i když jí do smíchu nebylo ani trochu. Na hrudi měla tíživý pocit, jako by ji něco bránilo se nadechnout. Jako by na ni spadla budova a ustavičně bez přestání ji drtila. A tahle budova ji začala drtit v momentě, kdy pohlédla do napůl vyhaslých očí své životní lásky. 

„Dobré ráno, beruško," opětovala jí pozdrav a nějak se jí podařilo si u toho udržet pevný hlas. Jenže taková už Pepper prostě byla. Dokázala bez sebemenšího zaváhání fungovat tak dlouho, dokud byl někdo ve stejné místnosti jako ona, ale jakmile se ocitla sama...

„Kdy přijde Petey?" 

„Až za dvě hodiny, víš, že není velký příznivec ranního vstávání," odpověděla a položila před ní talíř s palačinkami, které byly ozdobeny čerstvým ovocem. „Hezky si to sněz a já zatím donesu snídani i Geraldovi, ano?" řekla a když Morgan přikývla, vzala do ruky misku plnou zelené píce a do druhé svůj hrnek kávy. 

Venku hned pocítila na své pokožce hřejivé paprsky slunce. To jí jen více přesvědčilo v tom, že dnes bude jeden z těch nesnesitelně horkých dnů. V dnech jako tyto záviděla Peterovi, že se neuměl po pavoučím kousnutí termoregulovat, takže ho tyhle letní dny příliš neovlivnily. 

„Jak se máš, hochu?" zeptala se alpaky, když k ní došla a přidržela jí misku s její oblíbenou mňamulkou. Gerald se s chutí pustil do zeleného listí, které tolik miloval.

„Pěkně nám ta naše alpaka vyrostla," dostalo se jí odpovědi, ale od někoho jiného.

„Pořád je to rozhodně tvoje alpaka," odfrkla si Pepper a položila již prázdnou misku na zem. „Proč jsi tady?" 

„To je otázka, kterou bych měl spíše já klást tobě, Pep," zamumlal a ona se zhluboka nadechla. Nevěděla jak moc dlouho to ještě bude schopna vydržet. Ta ustavičná bolest. Nemohla se jí zbavit ani na milisekundu. A večer, když se konečně uplakala ke spánku, probudila se za pár hodin z nočních můr, které ji trápily každičkou noc. Nedostalo se jí chvilky odpočinku a ona dělala, co mohla, ale docházely jí síly. 

„Chybíš mi, tak hrozně moc," vzlykla a ihned si rukou zakryla ústa. Nechtěla, aby ji Morgan slyšela. Byla sice na zahradě, ale Morgan občas slyšela úplně všechno, když chtěla. Někdy si říkala, jestli její dcera nemá vylepšený sluch stejně jako Peter.

„Ty mě taky, Pep, ale musíš mě nechat jít. Jinak to nejde."

„Já nemůžu, Tony. A víš co je nejhorší? Nejsmutnější? Už nikdy nepřijde lepší období. Nemyslím si, že budu někdy v pořádku. Už nikdy nespravím své srdce, protože si do něj udělal moc velkou díru. A já ti to nemůžu ani vyčítat. Nemůžu na tebe být ani naštvaná!"

„Mami?! Nesnědl Gerald s tou snídaní i tebe?" křikla Morgan od dveří a Pepper se na tváři objevil malý úsměv. Morgan byla její kotva, která ji vždy vrátila zpět do reality. Byla unavená, ale kvůli jejich dceři musí bojovat dál. 

„Jen jsem se zamyslela," odpověděla a sebrala ze země misku, než se vrátila zpátky dovnitř.

Peter si přečetl zprávu od May, ve které mu psala, že skončila v práci a je na cestě za nimi na piknik, který s Morgan ráno naplánovali hned po jeho příchodu. Nastražil uši, aby zjistil, jestli Pepper stále pracuje a obočí se mu stáhlo v zamračení, když slyšel Pepper mluvit, ale už neslyšel druhý hlas, který by jí odpověděl.

„Půjdu zjistit, jak je na tom tvá mamka, ano?" řekl a vstal z gauče, ale neudělal ani krok, než dala Morgan najevo svůj protest. 

„Ale Petey! Přijdeš o to nejnapínavější," zalapala po dechu a Peter se musel zasmát nad její dramatičností. Tu bez pochyby zdědila po jejím otci. Někdy si přál, aby byl ve stejném věku jako ona. 

„Chceš slyšet tajemství, ty malá ďáblice? Jsem si jistý, že Elsa rozmrzne a opět zachrání Arendelle před potopou. Stejně jako to udělala pětkrát za sebou pokaždé, kdy jsme na to koukali," řekl a Morgan nad tím protočila oči, než se vrátila ke sledování její oblíbené pohádky. 

Peter si pořád nebyl úplně jistý tím, co tady dělá. Ale věděl, že Pepper musí pomoc se vším s čím bude moci. S panem Starkem svou šanci promrhali a on si slíbil, že to samé neudělá s malou Morgan. A také si slíbil, že bude jejich anděl strážný. Někdo na ně musel dávat pozor, když byl pan Stark pryč. 

Pepper skončila videokonferenci, ale zůstala sedět za svým stolem. Nechtěla se ještě vrátit tam dolů a čelit dvou dětem, pro které musela být silná. Tak zůstala sedět ve své pracovně a prohlížela si zarámované fotografie, které jí ležely na stole. Měla zde jednu z jejich svatby, kde byli jen oni dva, a pak jednu rodinnou, kterou pořídili, když byl Morgan jeden rok. Nedávno sem také přemístila fotografii Tonyho s Peterem, která před tím měla své místo v kuchyni na poličce. Možná by dnes měla vyfotit Petera s Morgan, aby měla zarámovanou i jejich společnou fotku. 

„Kéž bys tu byl se mnou," zamumlala, když její pohled skončil na fotografii, kterou Happy pořídil ihned na to, co byli prohlášeni za novomanžele.

„Řekni mu to."

„Já to ale nedokážu! S tebou mé srdce drží ještě malinko pohromadě. Když ti řeknu sbohem, rozpadne se na miliony kousků a já budu vědět, že už to nikdy nebude stejné. Už tě nikdy neuvidím."

„Tak to přece není, Pep. Vždycky budu s tebou. Budu ve tvém srdci. Prosím, Pepper, řekni mu to. Tímhle si ubližuješ jen sama sobě. Víš, že jsem tě miloval, že ano? Nechci abys si myslela, že jsem odešel, protože mi na vás nezáleželo."

„Samozřejmě, že to vím. Budeme v pořádku, jen to chce prostě čas."

„Víš, co proto musíš udělat," řekl se smutnýma očima a Pepper mu chtěla odporovat, ale než tak mohla udělat, ozvalo se zaklepání na dveře a následně se v její kanceláři objevil Peter.

„Nerad tě ruším, jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno v pořádku," zamumlal Peter. Musel říct, že jej trochu znepokojovalo to, že Pepper mluví sama se sebou, ale kdo to občas nedělal?

„Ach, vše je v pořádku. Před chvíli jsem skončila," řekla a věnovala mu pohled, který pak na pár sekund sklouzl zpět k rohu, kde Tony stál. Peterovi to neuniklo a i on se podíval do rohu, ale v jeho očích to byl pouze prázdný kout. 

„Řekni mu to."

„Myslel jsem, že bychom mohli začít připravovat věci na piknik."

„To je dobrý nápad. Můžete klidně začít a já se k vám hned přidám."

„Řekni mu to," naléhal dál Tony a Pepper mu věnoval pohled, který jasně říkal, ať zmlkne. Peter byl teď opravdu na pochybách. Něco se určitě dělo.

„Jsi si jistá, že je všechno v pořádku?" zeptal se starostlivě a Pepper se jej chystala odbýt s odpovědí, že je všechno více než v pořádku, ale pak se jejich pohledy semkly a uvnitř Pepper se něco zlomilo. Peter měl stejné oči jako Tony i přes fakt, že nebyli příbuzní. Pepper najednou měla pocit, že poslední pilíře, které nad ní držely budovu, se zlomily a budova ji kompletně zasypala. 

„Já- já ho mám stále před očima," zašeptala se slzami v očích. Peter jí chtěl říct, že je to normální. On ho také stále někde viděl. Jenže měl takové tušení, že Pepper nemyslí to samé, co on. 

„Pepper, mluvila jsi o tom s někým? Stalo se toho hrozně moc a ty se ani na sekundu nezastavíš. Pořád jen něco děláš. Měla jsi vůbec čas sama pro sebe?" zeptal se jemně. Pepper byla vždy silná žena a hodně toho vydržela, koneckonců žila s Tonym Starkem. Ale tenhle pohled na ni jej opravdu zasáhl. Nechápal, že na to nepomyslel dříve. 

„Já... Je tolik práce, která musí být hotová," zamumlala a odkašlala si. Co to proboha dělala? Měla být pro ně ta silná. „Panebože, omlouvám se. Nedělej si o mě starosti, prosím," řekla a snažila se mu věnovat malý úsměv, ale byl to opravdu chabý pokus a oba to moc dobře věděli. 

„Nic takového, Pepper. Měla jsi vůbec prostor truchlit?" zeptal se, ale žádné odpovědi se mu nedostalo. I když, žádná odpověď, taky odpověď. „Musíš to nechat jít. Nedrž to v sobě, nebo tě to zničí."

„Nemůžu. Je tolik věcí, o které se musím postarat."

„Nech to na ostatních. Já s May můžeme dohlédnout na Morgan a společnost to bez tebe snad chvíli vydrží. Pepper, zemřel ti manžel. Máš právo na to držet smutek. Nikdo po tobě přece nechce, abys netruchlila," vysvětlil s povzdechnutím. Byla stejně paličatá jako Tony a stejně jako ona se ponořila do práce, když se s něčím nechtěla vypořádávat. „May tu za chvíli bude, tak co kdybychom je tady nechaly osamotě a udělali si výlet?" navrhl a Pepper mu věnovala zmatený pohled.

„Výlet?" 

„Věř mi. Potřebuješ to."

„Proč jsme tady?" zeptala se Pepper, když zastavili před hřbitovem.

„Občas si chodím povídat s rodiči nebo s Benem. Docela to pomáhá, myslím, že by to mohlo pomoc i tobě," odpověděl a otevřel jí bránu. Pepper na chvíli váhala. Aby pravdu řekla, moc se jí tam nechtělo.

„Nevím, jestli je to dobrý nápad."

„Nebudu tě nutit, ale měla bys to zkusit," řekl se slabým úsměvem Peter. 

„Tak ať už to máme za sebou," zamumlala a rychle vkročila na pozemky hřbitova, než se to rozmyslí. 

„Dám ti trochu času osamotě," řekl a zůstal stát u brány. Sám se chystal pana Starka navštívit, ale to mohlo ještě chvíli počkat. Věděl z vlastní zkušenosti, že nebylo příjemné mít za sebou něčí stín, když se chcete rozloučit s osobou dříve vám tak blízkou. 

Pepper přikývla a pak se pomalým krokem vydala k místu, kde by se měl nacházet Tonyho náhrobek. Pocit viny se jí rozlil po celém těle, když si uvědomila, že tady byla jen jednou.  

„Nevyčítám ti to. Nikdo nechodí rád na hřbitovy," promluvil Tony, který náhle stál vedle ní. Pepper se zhluboka nadechla, ale nesnažila zabránit slzám. Moc dobře věděla, že by to byla jen marná snaha.

„Jsem hrozný člověk?" zeptala se s roztřeseným hlasem. Uvědomila se, že Peter měl pravdu. Tolik se upnula na věci kolem sebe a nedopřála si čas k tolik potřebnému truchlení. Jistě, každý den si poplakala, ale nikdy si nedovolila ztratit nad sebou kontrolu. Vždycky větší část emocí držela v sobě.

„Pepper, jsi ledacos, ale hrozný člověk rozhodně nejsi."

Společně se zastavili před náhrobním kamenem, na kterém bylo vyryto Anthony Edward Stark. Slzy zanechávaly mokré stopy na její tváři, ale to ji teď vůbec netrápilo. Jen tam tak stála a sledovala náhrobek. Její slabé vzlyky prolínaly ticho, které na hřbitově panovalo. 

„Musím tě nechat jít," zamumlala nakřáplým hlasem po chvíli. Byla to bolestivá pravda, kterou se jí Tony snažil ukázat, ale ona ji celou tu dobu odmítala.

„Já vím, ale to je v pořádku. Víš proč? Protože já vždycky budu s tebou. Už jsem ti to dnes jednou říkal, i když mě neuvidíš, budu tady," řekl a ukázal na místo, kde měla srdce, „vždycky budu ve tvém srdci."

„Ale stačí to?" zeptala se a snažila svůj pláč udržet na takové úrovni, aby vůbec dokázala promluvit. 

„Pepper, jestli to někdo dokáže jsi to ty. Jak jsme si to řekli na naší svatbě? Když přísaha naše srdce spojí, my navždy zůstaneme svoji, Ty moje a já Tvůj až do smrti. Navždy svoji, Pepper. Miluju tě, a musíš vědět, že vždycky když usínám myslím na tebe. Vždycky jsi to ty. Nebylo to jinak ani když jsem odešel odpočívat na věčnost," řekl Tony láskyplně a Pepper si musela dát chvilku na to, aby se uklidnila. Bolest nyní byla opravdu nesnesitelná, ale i tak se cítila trošičku svobodněji. 

„Miluju tě, Tony. Teď už můžeš odpočívat, a tentokrát to myslím vážně. Navždy svoji," řekla a neodvážila se při tom pohledět na Tonyho. Políbila konečky prstů, kterými pak přejela po jeho jméně vyrytém v kameni.

A když opět zvedla hlavu, Tony byl pryč. Tíživý pocit na její hrudi nezmizel, ale značně polevil. Cítila, jak se může konečně nadechnout. Všichni před sebou měli ještě dlouho cestu, ale budou v pořádku.

Nakonec budou. A Tony mohl konečně odpočívat.