Další den vstala zase brzy. Kdyby jí takhle brzo ráno viděli její přátelé a ostatní, tak by si mysleli, že snad spadla na hlavu a, že je blázen a kdo ví, co ještě. Oblékla si džíny, mikinu a vzala si bundu, jelikož se rozhodla jít na Astronomickou věž. Nebyla tam už dlouho.

Vyšla schody a sotva popadala dech. Jenom přeci bylo období zimy a ona většinou seděla nebo ležela, takže vyšla z kondice. Chyběli jí dobrodružství. Přistoupila k zábradlí a rozhlížela se po zasněžené krajině. Dokud nezahlédla dvě postavy. Jedna postava byl muž a druhá žena. Muž měl černé dlouhé vlasy nad ramena a bílou pleť jako sníh. Byl to Snape toho by poznala i na míle daleko. Ale tu ženu nepoznala. Něco se v ní sevřelo, že bych žárlila? Blbost. Koukala se na dvě osoby co o něčem diskutovali. Pak však, Snape ženu obejmul a dal jí pusu na čelo. A žena odešla. Hermioně se chtělo brečet.
Jak jsem mohla být tak hloupá a naivní?! Vždyť je mi 17 a jsem pro něj jen puberťačka a jeho studentka!Nic víc!, nadávala si. A slzy jí opět tekly v proudech po tváři. Sedla si na zem a opřela se o zeď. Byla jí zima, ale v tu chvíli jí to bylo jedno." Tady si Hermiono hledal jsem tě " řekl Draco. Když viděl Miu jak brečí, ustaraně k ní přešel, sednul si k ní a zeptal se" Co se děje Mio? "a hladil jí po vlasech.
" N-nic"řekla mezi vzlyky a utřela si uslzenou tvář. Vstala a s ní vstal i Draco. Šla do pokoje převlékla se a poté s Dracem šli na snídani.

Jídla se ani nedotkla, jen se v něm nimrala. Neměla hlad. Stále měla před očima, jak Snape objímá tu ženu a jeho rty se dotýkají jejího čela. Při té myšlence se jí nahrnuly zase do očí slzy. Vstala a co nejrychleji odešla z velké síně.

Vešla do svého pokoje a zabouchla dveře. Někdo zaklepal. "Kdo to je" zeptala se Mia a snažila se, aby to neznělo roztřeseně od pláče. Povedlo se. " To jsem přeci já Mio", ozvala se Ginny. Hermiona si ihned utřela obličej. Běžela do koupelny a opláchla si
ho, aby Ginny nic nepoznala, ikdyž to byla malá pravděpodobnost, že by to Ginny nepoznala. Utřela si ho ručníkem a běžela ke dveřím. Otevřela je a co nejzářivěji se na kamarádku usmála "Ahoj Ginny" řekla s širokým úsměvem a doufala, že nic nepozná. " Ahoj Hermiono", odpověděla jí kamarádka.
Ginny se Mia nezdála, měla pocit, že je něco v nepořádku, ale hodila to za hlavu. Vstoupili dál a posadili se na Mii postel. " Chtěla jsem se tě zeptat jestli by si se mnou dnes nezašla koupit šaty na ples a nepomohla mi nějaký vybrat. ", poprosila Miu. " Ráda ti pomůžu", řekla tentokrát s upřímným úsměvem. "Dobře. A co ty už máš šaty na ples? " zeptala se Mii.
"Ehm... ne nemám", a nechtěla se o tom bavit. " Doufám, že tam jdeš Hermiono, protože jestli ty ne, tak ani já ne a nevím jak to budeš vysvětlovat Harrymu. " Ginny věděla jak má jít na Hermionu, jenom přece jí znala nejlépe. " Tak tedy dobře ", vzdala se.

V obchodě strávili několik hodin.
Ginny si nakonec vybrala rudě červené dlouhé šaty, které pod prsy mají průstřih a zavazují se kolem krku. Moc ji slušeli. Vypadala nádherně. Hermiona si také vybrala a šli zpátky na hrad.

Severus Snape
Dnes na snídani se mi Hermiona zdála ňáká smutná, bylo mi jí líto. Lámalo mu srdce, když jí takto viděl. Rozhodl se jí znova vyslyšet, chtěl vědět proč je smutná a tentokrát na ní nebude jen civět bude se jí snažit utěšit a rozveselit. Vzal si pergamen a začal psát. Pergamen pak sruloval a dal ho své sově.Poprosil jí, aby letěla k Hermioně. Sova pochopila a odletěla.

Hermiona
Vydala jsem se do svého pokoje. Převlékla se do pohodlného oblečení a šla si udělat čaj. Někdo zaťukal na okno. Otočila jsem se a uviděla sovu. Měla v zobáku pergamen. Byl asi pro ní, pomyslela si. Otevřela okno a vyndala sově ten pergamen ze zobáku. Poděkovala a sova odletěla. Zavřela okno a přešla zpátky k lince. Zalila si čaj a sedla si ke stolu. Rozevřela pergamen.

Psalo tam:

Dobrý den slečno Grangerová,
byl bych rád kdyby jste se dnes v osm hodin, dostavila do mého kabinetu.
Potřebuji s Vámi mluvit.

Děkuji
S. S.

Měla radost, že ho uvidí, ale zároveň se bála toho o čem by s ní chtěl mluvit.
Zbývali jí ještě tři hodiny do osmi. Oběd s Ginny zmeškala. Zakručelo jí v břiše.
Rozhodla se, že zavolá skřítku Týnku.
"Dobrý den má paní, co si přejete? " zeptala se jí skřítka a uklonila se Mie.
" Týnko, ihned se mi přestaň klanět.", přikázala jí "
" Ano slečno omlouvám se" omluvila se skřítka. " V pořádku Týnko. Mohla by si mi přinést něco k snědku? ", zeptala se Mia a znova jí zakručelo v břiše. " Jistě má paní. ", luskla prsty a zmizela. Po chvilce jí skřítka nesla jídlo. Přinesla jí toho tolik, že by to mohla mít na další týden k snídani, obědu i večeři.
"Děkuji Týnko. " poděkovala s úsměvem Mia. " Nemáte za co má paní. ", a s tím zase zmizela. Mia se dala do jídla.

Pak si Mia šla číst, ale nic z toho co četla si nepamatovala byla nervózní. Už zbývalo jen třicet minut.

Pro představu:
Ginny šaty

Doufám, že se Vám to zatím líbí.
Je to můj první příběh. Omlouvám se za gramatické chyby jestli tam jsou😅
Byla bych moc ráda za každý hlas ❤