"Ahoj Hermiono" ,řekl nervózně Ron.
"Ahoj? Ahoj?!! Jak se opovažuješ po tom všem jen tak přijít a říct mi "Ahoj" Ronalde!?!", vyprskla po něm.
" Promiň nechtěl jsem to tak, ale stalo se a já to nedokázal, nedokázal jsem zastavit k Levanduli city"
"Já tě milovala Ronalde, já to s tebou myslela vážně a ty? ", měla zase slzy v očích.
"Já to stebou myslel vážně taky, miloval jsem tě, udělal, zvoral jsem všechno, bude ti líp beze mě, nejdřív to bude bolet a pak přijde ten, se kterým zůstaneš navždy, já ti za smutek nestojím. Omlouvám se je konec. ", odešel a nechal jí tam stát. Stála tam ještě nějakých pár minut. Pak se odebrala do svého pokoje. Celý večer nespala.
Chtěla brečet, ale nešlo jí to, za to uvnitř to v ní  brečelo, srdce se jí smutkem svíralo. Chtěla umřít. Nechtěla se už nikdy probudit. Bez něj to nemělo cenu.

Ráno vstala, šla do koupelny, byla bledší a měla větší kruhy pod očima.
Na obličej si zase nanesla make-up.
Dnes měla pouze tři hodiny. První hodinu měla jasnovidectví. Tenhle předmět neměla v lásce. Hodinu vůbec nevnímala. Nemohla pořád uvěřit, že jí Ron nechal. Co je na Levanduli a na ní ne? Proč dal přednost jí a ne mě? Jsem snad ošklivá? Nudná? Nebo snad tlustá?Kladla si několik otázek pro sebe.
Když hodina skončila mířila si to na další hodinu.

Další hodinu měli lektvary a tu další také. Druhou hodinu měli dělat ve dvojici nápoj lásky. Hermiona byla s Harrym a Ron jak jinak s Levandulí.
"Než začneme kdo mi řekne k čemu slouží? " nikdo se nehlásil. Dokonce ani slečna Grangerová. Velmi se podivil, ale nedal to znát, pořád měl tak chladnou tvář jako za starých časů. "Slecno Grangerová vysvětlíte nám k čemu slouží nápoj lásky. " , byla to spíše oznamovací věta než-li otázka.
"Ano pane profesore.
Je to lektvar, který navodí falešnou náklonnost k vybrané osobě. Každému
voní jinak-podle toho co má člověk rád"
odříkala to jako vždy básničku.
"Správně slečno" odpověděl jí. "Teď budete ve dvojici tento nápoj vařit.
Dejte se do práce. Na konci hodiny jsem dostala s Harrym za jedna.

Další hodinu nám profesor Snape diktoval poznámky. Levandule seděla s Ronem. Otočila jsem se na ně, nepsali poznámky, měli oči jen pro sebe a ruce měli pod lavicí propletené. Do oči se mi zase hrnuli slzy. Je možné abych byla tak zranitelná?, zanadávala si.

Severus Snape
Nadiktoval jsem jim předposlední větu a rozhlédl jsem se po třídě. Mé oči se zastavili na Grangerové. Plakala. Stoupnul jsem si, abych jí viděl do sešitu. Mé tušení, že ve svých poznámkách bude mít velkou černou skvrnu se nepletlo. Bylo mi jí líto. Byl to zvláštní pocit. Vždy mi bylo jedno jak se studenti a ostatní cítí. Naposledy jsem měl starost o Lily. Nadiktoval jsem jim poslední větu a ukončil hodinu. "Slečno Grangerová počkejte tu. "
_______________________________________
Sklidila si učebnice do tašky byla zvědavá co jí bude Snape chtít, co když jí zkontroluje poznámky a uvidí tu černou skvrnu?! Když se naklaněla snažila, se nenápadně utřít si obličej.
_______________________________________
Když ke mě přistoupila, všiml jsem si šmouh na jejím obličeji. Měla zarudlé oči od pláče. A pod očima kruhy jako pytle, jakoby nespala týdny. "Co jste potřeboval pane profesore? ", zeptala se mě. Dnes v osm večer se dostavte do mého kabinetu, nadiktuji Vám poznámky z této hodiny. Můžete jít. " dořekl jsem. "Děkuji. Nashledanou." a odešla. Díval jsem se za mizíci postavou a řekl: "Nashledanou."

Hermiona
Co to mělo být?! On neměl žádné narážky na mě a ani mi nestrhl body??Byla velmi překvapená a zmatená. Proč by to dělal? No nic mužů být jedině ráda, že to tak dopadllo. Mířila si to do pokoje. Šla si opláchnout obličej. Všude měla šmouhy a zarudlé oči. Řekla si, že si dá sprchu. Když vyšla ze sprchy vzala si tepláky a crop-top a šla do knihovny. Do "její" milovaný knihovny.