Hermiona:

Posadila jsem se s otřesnou bolestí hlavy.

" Slečno Grangerová ležte, co Vás to popadlo?! ", přiběhla ustaraná Poppy.

" Co tu vlastně dělám a co se mi stalo? "

" Vy si nepamatujete? ", divila se.

Zkoušela si vzpomenout, ale marně. Nevzpomínala si.
" Ne nepamatuji. ", špitla.

" Byla jste včera dlouho na dešti a ležela jste v kaluži. A někdo Vás sem přivedl, byla jste v bezvědomí. Celou noc jste sebou házela a měla jste horečky. "

Pomalu už si vzpomínala, ale byla by raději, kdyby si nevzpomněla, tohle ji akorát vrátilo do reality, která se jí nezamlouvala.

" Ležte a já Vám přinesu čaj. ", poté hned odběhla.

Přikývla a tiše řekla, " Děkuju. "
Přemýšlela kdo jí sem na ošetřovnu donesl. Třeba Harry nebo Ron? Nebo že by někdo jiný? Ale nikdo jiný jí bohužel nenapadal. Když jí napadlo, že by jí sem dovedl Snape, tak to ihned vyvrátila.
Poppy to netrvalo dlouho a už se vracela i s čajem za Hermionou.
" Vypijte to pokud je to teplé. "

Opět přikývla. Připadalo jí divné, že jí vyká. Jenom přeci byla o mnohem mladší než madam Pomfreyová.

" Madam? ", začala.

" Ano? "

" Mohla by jste mi tykat? ", byla to spíše prosba než-li otázka.

Poppy byla mile překvapená. Jen tak někdo jí nenabízel, aby mu tykala.
" Jistě, jestli si to přeje-š?

Souhlasně přikývla a obdarovala jí úsměvem.

" Smím-li se zeptat, kdo mne přinesl na ošetřovnu? ", zeptala se na otázku, která jí více než dost zajímala. Chtěla svému zachránci poděkovat.

Poppy posmutněla, " Obávám se, že ne. Mám to zakázaný. "

Mia smutně sklopila oči. Takže Harry nebo Ron, to nejsou. Rozhodla se tím už nezabývat. Usrkla si ovocného čaje a lehla si zpátky na lůžko. Přemýšlela o Severusovi.

Třebaže nebrečela, ale bolelo jí to a stále bolí. Možná to neřekne, ale chybí jí moc. Třeba to neukazuje, ale mrzí jí to.

Nechtěla začínat znova od začátku. Přišlo jí to teď mnohem těžší ho dostat zpátky, obzvlášť když je tak tvrdohlavý.
Byla tak zadumaná do svých myšlenek, že pomalu zavírala oči.

Objevila se na pláži, nikdo nikde nebyl..jen tiše šuměla voda. Šla podél břehu, dívala se pod nohy. Uviděla černé boty, podívala se před sebe a tam stál Severus. Chytil ji okolo pasu a řekl ji " Hermiono, miluju tě. Podívej se na to moře jak je velké a nekonečné, taková je má láska k tobě ". Hermioně vytryskly slzy. Objala ho a políbila. Najednou se jí ztrácel z jejího objetí. Šel pomalými krůčky směrem od ní. Čím rychleji šla, tím rychleji se ztrácel. Začala utíkat a tak i on se ztrácel mnohem rychleji. Zastavila se. On se zastavil též, otočil se na ní. Stál a hleděl ji do očí. Najednou se rozběhl směrem k ní. Hermiona se celá zachvěla. Srdce ji tlouklo jak o život. Běžela k němu a on k ní . Když byli skoro u sebe zmizel. Naopak se objevil Brumbál. Přistoupil k ní. Byl od ní tak metr. " Láska je ze všech vášní nejsilnější, neboť útočí současně na hlavu, srdce i tělo. ", odříkal verš od Williama Shakespeara. Brumbál zmizel. Objevil se její tatínek David.
" Nejosamělejším člověkem je ten, který ztratil lásku. ", poté i on zmizel.
Stála před ní její maminka. Přistoupila k ní a pohladila jí po tváři. " Láska je pro člověka složitější než matematika, mnohdy s nevyřešitelnými příklady. Pokud miluješ zjistíš. ", usmála se láskyplně na svou dceru a jako každý také zmizela.
Znova se objevil Severus, přistoupil k ní a s tichým sbohem zmizel.

Probudila se slzy v očích, ale jak se jí rychle vydraly na povrch rychle je i zahnala do hlubin moře.

Severus:
Celou noc nezhamhouřil oči. Myslel na tu otravnou šprtku. Co to s tebou je? Nikdy ses o nikoho nezajímal, jen o Lily, kterou si miloval a stále miluješ. Žádná už nemá v tvém srdci místo a ani šanci. Jen máš prostě černé svědomí. Nic víc v tom není. Jen musím zjistit jak na tom je.
S tím vstal. Místo, aby ho nohy vedly do Velké síně, tak ho nesly na ošetrovnu.
Hledal jí očima. Ležela na konci místnosti u okna. Pomalu se rozešel k ní. Když zjistil, že spí, sednul si k ní na stoličku. Pozoroval jí nemalou chvíli. Když sebou zničeho nic začala házet a potit se. Jako reflex, mu vystřelila ruka k její. Pomalu jí palcem přejížděl hřbet ruky. Přestala sebou házet, naopak slzy jí tekly v proudech jako jindy. Jeho oči sjeli k jeho ruce, která teď byla, spojená s tou její. Nechápal co to do něho vjelo. Spěšně její ruku pustil a co nejrychleji odešel z ošetřovny. Byl na sebe naštvaný.

Hermiona:

Vzbudila jsem se celá zpocená, s rudýma očima. Posadila jsem se a snažila si vybavit celý sen.
Shakespearovo slova, co jí pověděl Brumbál znala. Pak otcova a matčina slova. Všechno dávalo smysl.
Nejosamělejším člověkem je ten, který ztratil lásku. Přemýšlela nad těmito slovy. A pak jí to napadlo. Ona lásku, tak úplně neztratila, ona jí v srdci pro něj chová, ale ten kdo jí ztratil doslova je Severus. Bylo jí to líto. On za to nemohl. Už včera hledala hned ráno v knihovně, čím by to mohlo být. Lektvarem zřejmě ne, nebo aspoň nenašla žádnou knihu. Jediný co z toho vyplívá, že někdo na něj použil kouzlo Obliviate. Byla z toho velmi špatná.

Poppy jí šla náhodou zkontrolovat. Přešla k jejímu lůžku a sáhla ji na čelo.
" U Merlina Hermiono! Vždyť ty úplně hoříš! ", jak k ní rychle došla, tak i odešla.

Až teď si Hermiona uvědomila, jak jí je hrozně.

Poppy to netrvalo vůbec dlouho a už k ní běžela s lektvary. Nejprve jí dala lektvar proti horečce, potom životabudič a nakonec lektvar na bezesný spánek.

Mia opět ulehla a usla. Tentokrát bez snů.

Severus:

Byl pořád naštvaný. Ne na ní, ale na sebe. To už překročil hranice! Nejprve se o ní bojí a nespí, ale to je zřejmě vyloučené. Že by kvůli ní? Ne. A ještě dnes to gesto...!!! Byl z toho tak zmatený, nechtěl dopustit, aby o ní měl nějakou tu starost a už vůbec nechtěl, aby mu byla nějak bližší než jen otravná, nesnesitelná šprtka. A co víc! Studentka!! No což, bude se jí všemožně vyhýbat. Usmál se pro sebe a došel ke skříňce a vyndal z ní svojí oblíbenou whisky.

Byla půlnoc a alkohol už mu stoupal na mozek. V jednu chvíli se chtěl rozběhnout za Grangerovou a ujistit se jestli je v pořádku. A však s touto myšlenkou, hned vystřízlivěl.

Ulehl do své postele a snažil se zahnat myšlenky na Grangerovou.
Zavřel oči...

Objevil se na pláži, hledíc na klidné moře. Po chvíli před ním stál Brumbál. Přistoupil k němu a řekl, " Život bez lásky je jako pramen, který vysychá v poušti, protože nenašel cestu k moři."
Poté mu poklepal na rameno a zmizel. A on se objevil na poušti.
Stála tam tatáž dívka, o které se mu už jednou zdálo. Tentokrát si jí prohlížel více. Přistoupila k němu.
" Bát se lásky znamená bát se života. A kdo se života bojí, je již ze tří čtvrtin mrtvý. "
Zmizela.....

🖤Ahojkyy!!
🖤Tak a je tu další kapitola
🖤 Snad se Vám líbí
🖤Omlouvám se za neaktivitu, co se 🖤týče psaní... Já to sice píši nanečisto
🖤 do sešitu a pak to vždy přepíši, ale 🖤mám toho hodně... Nejraději bych 🖤psala celé dny a noci... Napsala
🖤třeba na jednou za den pět kapitol,🖤 ale nemám tolik času, já napíšu
🖤sotva jednu kapitolu natož pět za 🖤 jeden den. Vím, že by se to četlo
🖤lépe, kdyby byl už příběh konečně 🖤dokončený,... Já když čtu příběhy,
🖤 které právě autoři (Vy) píší a
🖤přidávají kapitolu jednou, dvakrát
🖤 týdně, tak si to musím vždy přečíst 🖤od začátku, aby ta kapitola
🖤zapadala a já jí lépe pochopila.

🌹Budu ráda za hlasy a komentáře.
🌹Moc si vážím Vaší podpory, moc mě 🌹to těší!!!

Hi_ there _uwu 🖤 má skvělý příběh
Midnight Rose!!!!!!!!!!!!

Miluju snamioneeee🖤🖤🖤🖤🖤🖤🖤