Byla sobota. Konečně víkend. Ráno Hermiona sešla dolů, do síně na snídani. Po chvíli se k ní přidal Harry a Ginny. Pozdravili se. "Mio mohla by si odpoledne za mnou přijít do mého pokoje? Už dlouho jsme spolu moc nemluvili", řekla Ginny. "Ráda", odpověděla Mia s úsměvem.
Pak se vydala do svého pokoje.

Udělala si všechny úkoly a naučila se vše napřed. Když měla hotovo šla si udělat čaj a usedla zpátky do gauče a vzala knihu Pýcha a předsudek. Četla jí už tak milionkrát. Byla její oblíbená, když jí dočetla, odnesla hrnek , umyla ho a vzpomněla si na Snapa. Měla by mu poděkovat, ale až po návštěvě u Ginny.

Zaklepala na dveře Ginny. Otevřela jí a sedli si na její postel. " Tak co nového Mio? ", zeptala se jí kamarádka.
Mia jí řekla o všem co se událo za předešlých měsíců. To s Ronem a Snapem, zkráceně ovšem. " No Mio ty se nezdáš a jak se červenáš", provokovala jí Ginny. " Ále"odsekla jí Mia. "Víš, že se bude konat vánoční ples? " zeptala se Ginny." To jsem opravdu nevěděla. Jak ses to dozvěděla?", zeptala se. " Tys to neviděla na nástěnce? Mluví o tom celá škola", řekla jí. " Tho viš já nejsem ty a od společnosti se straním jak víš.", odpověděla jí Mia s úšklebkem.
" Ale, ale slečna všechno vím něco neví? ", provokovala jí. Hermiona jen protocila oči.

Vrátila se zpátky do svého pokoje. Oblékla si upnuté černé kalhoty a modrou halenku. Vlasy si učesala. Snažila se vypadat dobře. Když byla hotová vydala se do sklepení nebo-li do kabinetu jejího oblíbeného profesora.
Když stála před jeho dveřmi, nadechla se a vydechla. A zaklepala. Jako vždy ihned otevřel, v tu chvíli jako by úplně zapoměla co chtěla říct. Koukali si do očí dlouho, jakoby to byla celá věčnost.
"Dobrý večer slečno. Co potřebujete? " probudil jí z tranzu Snape. " Eh... Dobrý večer... omlouvám se. ",, To je v pořádku nemusíte se omlouvat. " ,ujistil jí Snape. " Jsem tu pane profesore, protože jsem Vám, chtěla poděkovat za to minule. Děkuji.", měla to za sebou.
" To jste nemusela, rádo se stalo", usmál se na ní. Úsměv mu opětovala." Když mě slečno omluvíte mám práci " omluvil se. " Jistě pane profesore, nechtěla jsem Vás zdržet. Dobrou noc " odpověděla Mia. " To je v pořádku. Dobrou noc slečno." Ještě než zavřel, daroval jí krásný úsměv. Stála před nima ještě nějakou dobu jako by jí někdo zamrazil.
Nemohla tomu uvěřit. Při hodinách měl vždy na sobě tu chladnou masku, ale když byl v blízkosti jí, projevil ji emoce a mohla v nich číst. Vůbec to nechápala. Dva týdny se k ní chová jinak, mile jinak. Vždyť jí nesnášel, byla pro něj nesnesitelná šprtka, otravně zvědavá puberťačka.Trvalo ještě dlouho než se vzpamatovala a zamířila do velké síně na večeři. Na večeři se k ní jako vždy přidali její přátelé. Rozhlédla se po nebelvírském stole a uviděla samotnou sedící a plačící Levanduli.
Bylo jí ji líto.
Vstala a přešla k ní. Zeptala se jí " Co se ti stalo. ", Odpověděla jí, že se pohádala s Ronem, kvůli tomu, že strašně žárlí a taky, protože jí Dean pozval na ples.
Nevěděla jsem co jí odpovědět. " Aha to mě mrzí, neboj ono ho to přejde a sám za tebou doleze. ", snažila se ji utěšit.
" Myslíš Hermiono? ",chtěla se přesvědčit. " Nemyslím vím",
odpověděla jí. " Děkuji Hermiono, jsi moc hodná. "
" Nemáš za co", a usmála se na ní. Poté se Hermiona vydala zpátky ke svým přátelům. Rozhlédla se, ale učitele zase neviděla. Posmutněla.
Celou večeři své přátele nevnímala a myslela na svého prince Severuse Snapa až teď si uvědomila, že ke Snapovi něco cítí a to něco je láska. Ona Hermiona Jean Grangerová se zamilovala do Severuse Snapa!! Celkem jí to děsilo.