V knihovně si vybrala kupu knih a dala se do čtení. Měla čas, zatímco ostatní nebo spíš většina studentů si vyšla na procházku, ona všechen volný čas věnovala studiu. Někdo by se odreagoval sportem, nebo něčím jiným, než je studium, knihy a knihy. Nikdo jí nechápal a to ani její nejlepší kamarádi. Po nějaké době co četla, ucítila na sobě pohled. Zvedla hlavu. Stál tam Draco. "Ehm.. Ahoj Hermiono" "Ahoj", odpověděla mu. "Chtěl jsem s tebou mluvit... Víš už týdny se mi nezdáš, vypadáš dost unaveně a tak nějak nemocně", shrnul to. "Ach tak, nic si z toho Draco nedělej, jsem v pořádku" , než stačila cokoliv říci, skočil jí do řeči Draco. "Jde o Rona že jo. "
" Ano Draco, když tě to uklidní a budeš se starat pak o sebe a ne o mě", Draco to ignoroval.
"Ty víš Hermiono, že máš na lepší než je on. Ty si chytrá a on je vymetenej.
Vím, že to bolí, ale ty si zasloužíš někoho mnohem lepšího, kdo tě bude stejně milovat jako ty jeho.", zasmál se.
" Čemu se směješ. "
" Promiň Hermiono jen Pansy ráda píše citáty a já jsem je jednou četl a vzpomněl jsem si na jeden citát, psalo tam: Když se chceš pomstít ženě, která ti ho přebrala, tak jí ho nech, protože věrný kluk by se přebrat nenechal.
" To dává smysl", řekla zamyšleně.
"No to teda, Pansy se umí dobře mstít, nebo aspoň dřív to dobře ovládala. Draco byl úžasný kamarád.
Sice naše dětství co se týče mezi mnou a Dracem bylo plné nenávisti, tak teď je plné pochopení a lásky je mi něco jako bratr. Draco se mi po válce omlouval snad tisíckrát. Zlepšil mi náladu. Pomalu jsem došla k němu a obejmula ho. "Děkuju moc, zlepšil si mi náladu. " "Není za co Hermiono, od toho tady jsem." Rozloučili se. Hermiona se koukla kolik je hodin, za deset minut se měla dostavit do kabinetu Snapa. Šla tedy do pokoje a vhodně se oblékla. Vzala si džíny a halenku. Vlasy si sepnula sponkou. Vzala si sešit, brk a inkoust. A pomalu vyrazila do kabinetu. Popravdě tam ještě nikdy nebyla, byla zvědavá jestli to tam bude vypadat tak, jak ji to Harry popsal.

Zaklepala jsem na dveře. Netrvalo to ani tři sekundy a Snape mi otevřel. "Dobrý večer pane profesore. ",, Dobrý večer slečno. " odpověděl mi a pokynul abych vstoupila dál. Měl tam velký stůl, dvě židle. Poličky na kterých byli knihy a pak poličky s různými lektvary. Pak tam měl velkou skříň, koberec a zdi byli tmavě modré jako obloha v noci, až na to , že na nich chyběly hvězdy. "Líbí se Vám tu?", zeptal se, se sdviženým obočím, a tak ji vyrušil. " Ach ano, je to tu pěkné. "
"Děkuji", poděkoval. On jí poděkoval? To je snad poprvé, pomyslela si.
" Tak tedy slečno Grangerová posaďte se. Sedla jsem si, otevřela sešit a čekala po chvilce mi Snape začal diktovat poznámky netrvalo to ani dvacet minut a já to měla hotové. "Děkuju pane profesore, moc si toho vážím. "
"Nemáte zač slečno. Chtěl bych se Vás zeptat. Co se Vám stalo, že jste při mé hodině plakala. " Opravdu to chcete vědět? ", tenhle učitel se jí nezdál a neustále ji dnes překvapoval. " Ano rád bych to věděl", odpověděl. "Tak tedy dobře, jistě víte, že za války jsem se dala dohromady s Ronaldem Weaslym. Přikývl. Pokračovala dál, "Koncem měsíce co jsem s ním chodila se začal chovat více odtažitě. Jezdila jsem za ním o prázdninách, ale nikdy nebyl doma. První den školy mi kamarádka řekla, že mě podvadí s Levandulí Brownovou. "

Severus Snape

Dovyprávěla mi to a mě ji bylo upřímně líto. Nezasloužila si to. Přesto, že to byla nesnesitelná šprtka,tak toto si nezasloužila. Nevěděl co ji na to má říct. Neměl s tím žádné zkušenosti. Nějakou chvilku si koukali jen do očí.
Měla krásné oříškové oči, divné, že si toho nikdy nevšiml. To bylo asi tím, že nikdy nebyli ani ne metr od sebe.
Připadala mu jiná. Hezčí? To ne vždycky byla krásná, nikdy to nepřiznal, ale teď to musel uznat. Už mu nepřipadala jako puberťačka, ale jako dospělá žena. Z myšlenek ho vyrušila Hermiona. "Pane profesore moc Vám děkuji, že jste mi naslouchal, moc mi to pomohlo. Můžu už jít? "
Nechápal proč mu děkuje, vždyť místo, aby ji povzbudil na ni jen civěl. "Slečno nebojte on se někdo najde", při té myšlence se v něm něco uvnitř sevřelo,
ten pocit neznal. Jako kdyby mu to vadilo. Severusi je tvoje studentka nemůžeš takto přemýšlet! vynadal sobě. "Děkuji pane profesore, dobrou noc. " "Dobrou noc slečno. " popřál.
A celou noc nezamhouřil oči. Přemýšlel o ní. Stále si vybavoval její uplakané oči. Bolelo ho to.

Hermiona
Odebrala jsem se do svého pokoje, vzala jsem si pyžamo a konečně po dlouhé době jsem spokojeně usnula.