Otočila se k odchodu. Běžela známou cestou. Musela se ujistit, jestli tohle není jen sen.

************************************

Zastavila se těsně před jeho dveřma.
Zaťukala několikrát, ale on stále neotvíral. Po chvíli ucítila něčí přítomnost za jejími zády.

" Strhávám Nebelvíru dvacet bodů Grangerová. ", usmíval se škodolibě.

" A to jako za co, prosimtě?! "

" Umm... Tak vy se ptáte za co? Tak já budu tak hodný a řeknu Vám za co! "

" Jo to bys byl opravdu hodný. ", řekla klidně.

" Nebuďte drzá! Za ten Váš stupidní a naivní dopis, co jste mi poslala. Odkdy se profesorovi týká?! Já si to nedovolím natož nějaký pošetilí student! A vy jste překročila hranici, myslel jsem si, že Vy na tu svojí chytrou hlavičku, by jste se nikdy nepřipojila do této hry s Vašimi kamarádičky! "

" Jak do hry?! Nikdo nic nehraje! Nemůžeme za to, že jste na všechno zapomněl! Ale věř mi, však já se jen tak nevzdám a nedám ti pokoj dokud si na vše zase nevzpomeneš. ", ztrácela nervy.

" Tak to je vrchol! Tak vy mi budete ještě vyhrožovat?! Dalších dvacet bodů dolů. ", měl chuť jí proklít. Co si to dovoluje?!

" Jakto, že si nic nepamatuješ. ", prohrábla si vlasy. Vždyť jsme spolu měli tolik zážitků, tolik vzpomínek, milování, dopisy, prstýnek od tebe. To si nepamatuješ ani jak si mě požádal o ruku o Vánocích? ", byla zoufalá.
Dopisy!!! , vzpomněla si. Mám dopisy, co jsi mi psal.

" Grangerová, nezahrávejte si! " Budete mi vykat jasný?! "

" Ano. ", poklesla jí ramena, cítila se bezradně v této situaci, nevěděla jak ho přesvědčit.

" A ty dopisy, mi přineste zítra. ", a bouchl dveřmi přímo před jejím nosem.

Mia tam stála jako přikovaná. Neschopna absolutního pohybu. Nechtěla brečet, chtěla řvát, jak je to nefér vůči ní. Vždyť nic špatného neudělala.

Profesor, otevřel znova dveře, aby se ujistil, že jeho studentka už odešla a však jak sám zjistil. Stála tam jako socha. " Sakra Grangerová, ohluchla jste snad?! ", zařval.

" Ohluchnu teprve, když na mě bude-te řvát! ", vyštěkla po něm, už toho měla dost. Otočila se a pomalu šla chodbou. Nechtěla zpátky do svých komnat, potřebovala na vzduch.

Vyběhla na školní pozemky, venku příjemně pršelo. Někdo by jí řekl, že je blázen, když na létě miluje nejvíce déšť.
Procházela se sem a tam. Déšť pomalu spouštěl slzu za slzou a ty spadali na její oblečení, vlasy a všude možně. Kapky jí připomínaly pláč zrazeného a smutného srdce. Byla to její velká sprcha vzpomínek, která se na ní sesypala celou váhou. Déšť brzy houstnul a vítr se rychle zvedal. Nešla se schovat, ba naopak stála tam jako solný sloup a užívala si ten pocit. Začínala jí být zima, ale nebrala na to ohled. Nechtělo se jí zpátky do hradu. Nechce tam, kde jí před chvilkou její snoubenec zavrhl, sice ne úmyslně, ale bolelo to stejně.
Nevinný déšť se náhle změnil v prudký liják. Dýchalo se jí čím dál více hůře. Byla promočená skrz na skrz. Bylo jí to jedno, brala to jako trest. Kdyby jenom přece přišla dříve, mohla tomu zabránit a měla by stále jejího Severuse. Únavně si lehla na zem a schoulila se do klubíčka. Klepala se jak ratlík. Zavřela oči a doufala, že se zítra probudí z tohohle zlého snu.

Severus:
Grangerová ho vytočila natolik, že po prvním pro co se natáhl ihned jak zavřel dveře, byla ohnivá whisky.
Mluvila tak sebejistě. Jen blázen, by mu říkal, že je s ním zasnoubený. Ať už pro něj byla jakkoliv nesnesitelná, byla nejchytřejší čarodějkou těchto dob a nepřistoupila by na jejich pošetilou hru.
Co když ta holka má pravdu?! Co když, opravdu zapomněl? Jenom přeci je ta holka podobná Lily, má stejné zájmy jako on, miluje knihy, má k ním stejnou vášeň jako on, je velmi chytrá, ráda se učí, má nádherné oříškové oči, sladké rty... A to víš jak ty blázne?!! , okřikl se.

Přemýšlel o ní dlouho a ani nezaregistroval ťukání na dveře.
" Bum! ", vytrhlo ho z myšlenek.
Vzal si hůlku, pro všechny případy a přešel ke dveřím. Otevřel. Stála tam Weaslyová. " Neumíte klepat?! A co tu pohledáváte v tuto noční hodinu? Zapomněla jste snad, že je po večerce? Strhává- "

" Jde o Hermionu. ", přerušila ho.

" Aha tak to jste si spletla dveře. ", řekl lhostejně a už chtěl zavřít dveře.

" Ale pane! Naposledy byla u Vás a na hradě jí nikde nemůžu najít. Co když je venku?! ", byla zoufalá, bála se o svou nejlepší kamarádku.

" Tak se šla projít a co s tím? Je přeci prefektka. ", pokrčil rameny.

" Vždyť venku je liják, doprdele! ", trvalo jí chvilku než si uvědomila co řekla.

" Já, já omlouvám se. "

" Jděte! ", musel jít najít Grangerovou.

" Ale pane - "

" Půjdu jí najít a teď jděte! ", přerušil jí.

Venku byla hustá mlha a liják také nebyl pozadu. Byl tak silný, že sotva popadal dech.

Šel přes mlhu dál a dál. Neviděl přes ní nic, byl zoufalý. Po nějaké době, co už byl také promočený skrz na skrz o něco zakopl. Ani ne po minutě zjistil, že zakopl o něčí tělo. Grangerová tam ležela schoulená do klubíčka celá promočená v kaluži. Sakra, je normální!? Vzal jí do náruče a běžel s ní rovnou na ošetřovnu. Předal jí madam Pomfreyové, která ze studentky byla nemile zaskočená, měla o ní starost.
" Neříkejte jí prosím, že jsem jí na ošetřovnu vzal já. " Ač Poppy nevěděla, proč nechce, aby o tom Hermiona věděla, přikývla. Nechtěl, aby za ním lezla, to by mu ještě scházelo. A však zapomněl, že její nejlepší kamarádka Ginny o něm ví.

Nemohl v noci spát, jeho černé svědomí mu to nedovolovalo. Cítil se provinile vůči Grangerové.

Ahoj!!
Tak coo! Líbí se Vám další kapitola?
Už pracuji na další 😁😁😁😁😁😁😁😁
Budu ráda za hlasy a samozřejmě i za ten komentář ❤

Děkuju, že čtete moji Snamione
*******************************
Jste lásky
---------&-------
Moeeeee

Mimochodem čekám na další kapitolu Midnight Rose🌹

Taky doufáte, že mu jí strhne? 😎🖤

Luw uu❣❣❣