Ráno se Mia probudila dříve. Koukla se vedle sebe, ale po Severusovi ani známka. Nevěděla jestli se tu může pohybovat jen tak bez dovolení, ale nutně se potřebovala osprchovat. Hygiena byla její každodenní ranní rutina a ta pro ní byla velmi důležitá.
Prohlédla si pokoj pozorněji a svýma očima se zastavila u neznámých dveří, které včera nezaregistrovala. Byla zvědavá a tak přešla ke dveřím, vzala za kliku a otevřela je. Zírala, doslova zírala na luxusní koupelnu. Chvíli se po koupelně rozhlížela s otevřenou pusou a pak ani nezaváhala, zavřela za sebou, svlékla se a vlezla si už do napuštěné bublinkové koupele. Po koupeli se šla převléct. Vzala si na sebe vínovou dlouhou, nařasenou sukni. Do sukně si zastrčila černé tričko s dlouhým rukávem. Své vlasy svázala do povoleného culíku s pěšinkou uprostřed a vlnitými pramínky navolno.

Sešla schody a doufala, že uslyší někoho hlas, aby se po něm mohla vydat a tak najít kde jsou. Bylo to tu tak velké. Panství Malfoy Manor je luxusní. Pomyslela si. Má dvě patra a nahoru vedou dlouhé schody, pokryté smaragdovým kobercem. Na stropě visí diamantové lustry... prostě krása až přechází zrak. Rozhlížela se všude kolem sebe než do někoho narazila.
" Tohle se může stát jen tobě ", zasmál se Draco. " Promiň, jen to tu máte opravdu moc krásné ", znova se rozhlédla. " Měl jsem tě jít vzbudit a dovést tě na snídani, ale aspoň si mi zkrátila cestu ", usmál se. " Není za co ", ušklíbla se. " Já ti neděkoval ", řekl rozpustile. Mia pokývala hlavou ze strany na stranu. Přičemž se Draco usmál ještě více. Zavedl jí do velice prostorné síně. Na stole bylo tolik jídla, že by to nesnědl ani Ron. U stolu seděl už i Severus a pán a paní Malfoyovi.
" Dobré ráno ", popřála jim všem.
" Dobré ráno Mio ", usmála se. Měla jsem Narcissu teď mnohem rači. Byla jiná, dost se změnila. Teď ještě zjistit jestli ten bídák Lucius. Sedla si vedle Draca. Nevěděla co si má vzít. Koukla se tedy na Severusovo talíř, na kterým byla slanina a vajíčka. Nevypadalo to věruzle. Vzala si totéž, načež se Severus ušklíbl. " Tak tedy já se s Vámi už budu muset rozloučit, práce na mě v Bradavicích čeká. ", řekl když dojedl. Nasadil výraz, při kterém by ani Sherlock nenašel jedinou emoci. " Ale Severusi, práce počká ", řekl Lucius. " Ano Lucius má pravdu, do Bradavic můžeš odjet až po obědě. ", řekla tentokrát Narcissa. Severus se rozmýšlel. Mia zvedla hlavu a udělala na něj nenápadně psí oči. " No tak dobře ", dělal jakej je to vopruz, ale v hloubce duše byl rád, že tu ještě s Miou nějakou dobu může být. Po jídle, pomohla Narcisse s talíři. Divila se, když mohla zavolat jednoduše skřítka.
" Mio nepomohla by si mi dnes uvařit? Víš já jsem ještě nikdy nevařila a přijde mi, že ty stím máš zkušenosti a mohla by si mě něčemu přiučit. ", řekla prosebně." Ale jistě moc ráda Vám pomohu. Takže vy jste to myslela vážně stím spřátelením s paní
Weaslyovou? ", vyzvídala." Ano, přijde mi jako sympatická žena. "
" Ano to vskutku je.
" Tak co mne jako první naučíš? ", zeptala se Narcissa. " Tak jako začáteční jídlo by jsme mohli udělat kuřecí řízky s kaší"
"To zní chutně. "
" Ano to také je ", usmála se. Mia diktovala Narcisse všechny potřebné ingredience a poté jí začala diktovat postup a občas jí přitom i opravila.
Vše měli hotové za pouhých čtyřicet pět minut. " Páni to vypadá krásně ", řekla Narcissa celá radostí bezsebe, že dokázala uvařit. Sice za pomoci, ale dokázala.
" Ano jste skvělá kuchařka ", usmála se na ni Mia. " Mohli by jsme si popovídat? Jen tak. ", ujasnila to Mie. " Ano. "

Sedli si na pohovku. " Draco mi o tobě hodně říkával, už když jste byli v pátém ročníku. Je to asi divné, ale Draco se mi vůbec nesvěřuje a už vůbec když se to týká vztahu ", v tom ji Mia přerušila.
" Jestli si myslíte, že já a Draco... tak opravdu ne. On má jinou. "
" A koho? "
"To nevím jestli Vám můžu povědět, ráda bych, ale nejde to. To Vám musí říci Draco sám. Ale jestli chcete pomoci tak ho k tomu můžu dokopat. ", tím paní Malfoyovou pobavila. " To bys byla velice hodná ", usmála se. " Maličkost "
" No a máš nějakého chlapce? Ten prstýnek na tvém prsteníčku, tam není určitě jen tak. ", uculila se na ní. Mia znervózněla a nevěděla co říci. " Ehm... no ano dostala jsem ho od svého
ctitele ", nic jiného ji nenapadlo. Ale Narcissa ji přišla tak sympatická a tak jiná, že ji vůbec nechtěla lhát a cítila se provinile a chtěla to napravit. Zamyslela se natolik, že tu chvilku vůbec Narcissu nevnímala.
" Hermiono! ", probrala ji.
" Eh.. ano? Omlouvám se zamyslela jsem se. "
" To nevadí. Říkala jsem, že ti přeju hodně štěstí, aby si ho našla. "
" No...., odmlčela se nachvilku,, Víte j-já se Vám musím přiznat. Neměla bych to říkat a nechci, aby to věděl Váš manžel.", smutně se usmála." Nemusíš mi to říkat, jelikož vím kdo je ten ctitel stejně jako to víš ty. Jen jsem si nebyla tak jistá. Myslela jsem, že by to mohl být Draco, ale ty si mé první mínění zavrhla, takže to musí být to druhé ", sklonila se k Mie a pošeptala, " Viděla jsem ty psí oči, dnes u snídaně ", odtáhla se a šibalsky se na Miu usmála. Mia lehce zčervenala. Po chvilce přišli do místnosti chlapci nebo-li spíše muži." Byli jsme na projížďce a co Vy tu? ", zeptal se Lucius.
" Povídáme si ", mrkla Narcissa na Miu.
" A můžeme se přidat? ", usmál se na ně Draco. Tentokrát odpověděla Mia,
" Myslím, že jsme domluvili.", ušklíbla se na něj. Draco jí úšklebek vrátil.
" Je už oběd mám hlad jako vlk ", zakručelo Luciusovi v břiše. Narcissa nad tím pouze protočila oči. " Neurážej Remuse, jakoby byl nenažranej přitom ty toho sníš více než on ", pokroutila hlavou. Lucius se pouze ušklíbl. " To nebylo myšleno na něj. ", ohradil se.
" Jo? A to mám vědět jak, když si na něm minulé mluvil nehezky. "
Severus vše s pobavením pozoroval.
" Co je Severusi je ti snad něco k smíchu? A odkdy se vůbec usmíváš? ", ptal se Lucius. " Ano je k smíchu, jak ženy mají vždy poslední slovo. Vadí ti snad, že se usmívám? "
" Nevadí mi, že se usmíváš, jen je to neobvyklé, že Narcisso?"
" Nepřijde mi to neobvyklé. Aspoň vidíme, že je na tom psychicky dobře. ", usmála se na oba. " Tak co kdyby jsme se odebrali do té kuchyně ", navrhl. Mie připomínal Rona. Ty by si rozuměli, pomyslela si.

Oběd všem moc chutnal. " Páni Narcisso, nevěděl jsem, že umíš vařit, býval bych tě miloval ještě více, ale to už asi nejde. ", usmál se na ni láskyplně. Na tohle Narcissa čekala dlouho. Od doby co se stal smrtijedem, ji nevyznal ani špetku lásky. A teď? Jí vyznal jak moc ji miluje. Třebaže to bylo tím jídlem? Ale stejně to od něj bylo hezké. Narcisse se do očí vrhly slzy. Oči se jí leskli štěstím.
Severus vstal a zvednul skleničku. Poté si stoupli i ostatní. " Na Luciuse a Narcissu ", všichni si s úsměvem na tváři přiťukli. Přitom Severus a Mia na, sebe pohlédli. Jejich pohled mluvil za vše "A na nás ", pomysleli si oba.

Doufám, že se Vám další kapitola líbí.
Jestli ano, byla bych ráda za hlasy. ❤
Omlouvám se za chyby, to klávesnice😂(ještě, že to mám na co svést.) Ještě jednou omlouvám se. 🙈🍀