6.
Londýn, Whitechapelský hřbitov, 19.března 2023
James zaparkoval před kovovou bránou a s povzdechem vystoupil z auta. Občas se sem zašel podívat, ale rozhodně nepatřil mezi časté návštěvníky hřbitova. Jeho rodiče byli stále naživu a prarodiče zemřeli v Americe, kde také byli pohřbeni. Nepociťoval potřebu navštěvovat své předchozí příbuzné, přestože by to od něj nejspíše bylo vhodné. Ani dnes nepřijel kvůli rodině, ale kvůli Nathanovi. Od oné noci, kterou strávil v přítomnosti Kim Namjoona se jeho stav nevyvíjel zrovna nejlépe. Pořád byl duchem, jenomže stále častěji se stávalo, že se nečekaně zhmotnila část jeho těla. V soukromí to nevadilo, ale na veřejnosti to byl docela problém.
Ať se to Jamesovi líbilo nebo ne, byl detektiv a v žilách mu kolovala krev jeho slavných policejních předků, takže dokázal odhalit spoustu věcí, které ostatním unikaly. Například Nathanovy lži. Často někam mizel a vždy se vymluvil, že se jen tak někde procházel, jenomže to nebyla pravda. James ho dokázal vidět nejen v reálném životě, ale také na fotkách a videích. Proto věděl, že duchovy procházky byly ve skutečnosti návštěvy BTS. Nathan tvrdil, že tu noc v hotelu pouze Namjoona pozoroval, ale jeho chování vypovídalo o něčem jiném. Když se tenkrát ráno objevil v Jamesově kanceláři zářil štěstím. Nedlouho poté se však začal stále více mračit a býval v myšlenkách někde hodně daleko. Zprvu se detektiv domníval, že za to může zvláštní stav jeho těla, ale po čase si uvědomil, že za tím je něco mnohem vážnějšího. Proto byl zde. Věděl, že Nathan šel na hřbitov a chtěl z něj dostat odpovědi.
Procházel mezi hroby a bedlivě se rozhlížel, kde svého přítele uvidí. U hrobu Elizabeth nebyl a nenašel ho ani u jeho rodičů a bratra. Nebyl ani u místa Edmundova posledního odpočinku, takže zbývalo už jen jediné místo – hrob Nathana Wrighta. Byl pohřben daleko od své rodiny, na druhém konci hřbitova. Jako vrah neměl nárok spočívat vedle svých blízkých.
Když ho spatřil, zaplavila ho lítost. Nathan seděl před svým vlastním hrobem. Jak hrozný pocit to musel být? Dívat se na údaje o své vlastní smrti, to byla věc, kterou si nikdo živý nedokázal představit. James odolal nutkání otočit se a nechat ducha o samotě a došel až k němu.
„Hledal jsem tě u Elizabeth a Edmunda,“ pronesl tiše, když se u něj zastavil.
„Ti už musí mít mých návštěv dost,“ uchechtl se nevesele Nathan a dál nepřítomně hleděl na vlastní náhrobek.
„Nad čím přemýšlíš?“ zeptal se James a posadil se vedle ducha.
„To není ten důvod, proč jsi mě vyhledal, Jamesi,“ povzdechl si Nathan. „Znám tě a bylo mi jasné, že ti nebudu moct lhát donekonečna.“
„Máš pravdu, ale stejně bych rád věděl, co se ti honí hlavou, Nathe,“ odvětil detektiv a pozorně si ducha prohlédl. Měl pocit, že jeho rysy byly ostřejší než dřív a snad i viděl barvu v jeho obličeji.
„Přemýšlím nad Satanem, Bohem a Namjoonem. Stále mezi nimi hledám spojitost, ale nemůžu na nic přijít. A to, co mě napadá a co by mohla být pravda mě příliš děsí.“
„Děsí? Nepamatuji se, že by ses kdy něčeho bál. A vlastně jsi k tomu ani neměl důvod.“
„Přesně tak, neměl jsem důvod se čehokoliv bát. Jsem duch, nemůže se mi nic stát, jenomže stále častěji přemýšlím nad slovy, která tenkrát Satan pronesl a nemohu se zbavit pocitu, že se Bůh začal plést do Satanových věcí a odnáším to zatím jen já.“
„Myslel jsem, že tě pouze poslal zpět s mocí, abys škodil lidem? Říkal ti něco dalšího? Něco, co by mohlo mít spojitost s tvou aktuální situací?“ vyptával se James a přemýšlel, zda některý z jeho předků znal podrobnosti rozhovoru Nathana a Satana.
„ ,Nestává se mi příliš často, že by mi k branám přišla čistá duše, která spáchala smrtelný hřích. Ovšem v tobě vidím potenciál stát se trnem v Božím oku. Jsi přesně ta duše, kterou Bůh bude chtít spasit láskou a bude záležet jen na mě, zda mu to dovolím. Vrátíš se zpět a budeš si moci dělat, co se ti zlíbí. Jsou Vánoce, proto od teď budeš Duch Vánoc. Používej svou novou moc jak uznáš za vhodné, ale pamatuj, že to já rozhodnu, kdy dojdeš klidu. A ani Bůh s mým rozhodnutím nic neudělá.‘ Přesně tohle byla jeho slova a já si říkám, jestli náhodou nenastala ta situace, kdy se Bůh rozhodl spasit mou duši a Satan se mu v tom snaží zabránit,“ podal Nathan vysvětlení, kterému však detektiv příliš nerozuměl. Nebo spíše nerozuměl souvislostem.
„A Namjoon? Co ten s tím má společného? Není ani Bůh ani Satan.“
„Doba ve které jsem žil, byla bohatá na různé příběhy o nebi, pekle, bloudících duších a jiných nadpřirozených jevech. Říkalo se, že duše nikdy neumírá, že se jen přesouvá z mrtvých do živých stále dokola. Já sám nejsem duší v pravém slova smyslu. Jakmile člověk zemře, jeho duše vstoupí do posmrtného života, kde po nějaké době ztratí vzpomínky na předchozí život a zůstává jen otisk vlastností, které ho charakterizovaly. Těch dobrých i špatných. Jakmile je duše prostá všech vazeb na život, je vyslána zpět do novorozeného lidského těla. Nedostal jsem se do posmrtného života, proto mám stále podobu i vzpomínky a dokáži myslet a jednat. Nestal jsem se nemyslící loutkou, která se za čas reinkarnuje. Po letech strávených v této podobě už vím, že velká část těch historek byla pravdivá,“ mluvil tiše Nathan a James ho nepřerušoval. Znal ho a věděl, že jistě míří k jádru věci a on odpověď na svou otázku dostane. „To, že mám emoce jako živý člověk mě zpočátku strašně štvalo. Nechtěl jsem cítit, abych se zbavil bolesti a viny, která mě sužovala, ale časem jsem si zvykl a dokonce jsem za emoce byl rád. Na některé emoce jsem ale zapomněl, protože jsem je za celá staletí nepocítil a když se najednou objevily, trvalo mi docela dlouho zjistit, o co se jedná. A všechno tohle, co tady teď říkám, vede právě k Namjoonovi. Stalo se ti někdy, že jsi někoho zrovna poznal, ale měl jsi pocit, že se znáte už dlouhou dobu?“
„Jednou nebo dvakrát,“ odpověděl James.
„Pravděpodobně se jednalo o duši se kterou se tvá duše někdy dřív setkala. To je takové poznávací znamení. A totéž jsem zažil s Namjoonem. Máš v sobě Edmundovu krev, musel jsi poznat, že jsem tam jen nestál a nepozoroval spícího Namjoona. Povídali jsme si. Celou noc až do rána a já se v tu chvíli cítil neskutečně šťastný a především živý. Takový pocit jsem od své smrti nikdy neměl. Kdykoliv jsem na Namjoona pomyslel, srdce mi bilo jako splašené a měl jsem pocit, že hořím. Už jsem ani nezkoumal, proč cítím fyzické projevy těla, které bych neměl mít. Zajímalo mě, co ty pocity znamenají. Věděl jsem, že jsem už někdy zažil, ale nedokázal jsem si vzpomenout kdy. Taky jsem věděl, že se musí jednat o někoho, koho jsem znal já nebo má duše v některém z předchozích životů. Byl jsem naštvaný, protože jsem si byl jistý, že odpověď mám přímo před nosem, jen ji nevidím. Pak agentura BTS oznámila, že kluci půjdou na vojnu a mě zachvátil hrozný smutek a strach. Ano, slyšíš správně, strach. Bál jsem se, aniž bych věděl čeho. Začal jsem se za BTS a především za Namjoonem přesouvat. A všechno to, co jsem cítil se spojilo a vytvořilo jeden extrémně silný pocit. Když jsem pak navštívil Elizabethin hrob, konečně jsem vše pochopil. V mém životě přece existoval člověk, se kterým jsem dokázal dlouhé hodiny mluvit a se kterým jsem byl nesmírně šťastný. Elizabeth. Její duše na rozdíl od té mé procházela reinkarnací a já jsem si téměř jistý, že právě teď sídlí v Namjoonovi, protože on je stejně milý, laskavý a rozumný člověk jako byla ona. A já udělal totéž, co před lety.“
James si v mysli znovu zopakoval vše, co mu Nathan sdělil a následně vytřeštil oči.
„To ses do něho zamiloval?!“ vyhrkl šokovaně.
„Ano. A tím se dostáváme na začátek mé cesty. Šance na to, abych potkal Elizabethinu reinkarnaci je mizivá, takže se musí jednat o práci Boha. Ale co Satan? Bůh mě možná chce spasit a Satan mě odmítá nechat jít. Možná proto si mé tělo dělá co chce.“
„Počkej a co teď budeš dělat?“
„Nic, vůbec nic, Jamesi. Tohle není něco, co bych mohl ovlivnit. Musím jen čekat, jak to dopadne,“ pousmál se Nathan.
„A co Namjoon? Vždyť ani neví, že ses do něho zamiloval!“
„Jamesi, jsem duch a Namjoon je živý člověk. Předpokládám, že už dávno vytěsnil z mysli, že si povídal s duchem a tak je to správně. Živí a mrtví spolu nemohou být.“
„Jenomže pokud je reinkarnací Elizabeth, neměl by se cítit podobně jako ty?“
„Doufám, že ne. Živí by měli hledat štěstí mezi živými. Já jsem Duch Vánoc, ten kterému jsou přisuzovány všechny nevyřešené vraždy a záhady v Anglii. Za života jsem nosil neštěstí, nechci aby se něco podobného znovu stalo.“
Detektiv si Nathana prohlížel. Nechápal, jak mohl být tak v klidu. Pokud ze všech věcí něčemu rozuměl, pak to byla neopětovaná láska. Věděl, jak velká bolest ji provází a jak těžké je zapomenout. A Nathan byl duch, on nezapomene tak rychle.
„Ty se budeš trápit,“ konstatoval tiše.
„To nevadí, hlavně když lidé v mém okolí budou v pořádku.“
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro