Londýn, čtvrť Westminster, budova Scotland Yardu, 2.června 2019

„Ale no ták, Jamesi! Jsi tou prací úplně posedlej,“ rozhodil rukama Nathan a zatočil se na židli. „Nejspíše se bude jednat o nějakou genetickou vadu Reidů, jinak to není možné! Bylo docela jasný, že byl prací posedlej Edmund, vždyť hledal sériovýho vraha, ale ty si nechceš odpočinout ani když už známe pachatele a čekáme jenom na zatykač. Pojď tam se mnou, prosím!“

„Nathane, jsi duch, proč bys měl chodit na koncert? A proč bych tam sakra měl jít s tebou já?“ zvedl zrak detektiv a prohlédl si nestárnoucího muže před sebou. Duch Vánoc se stal dědictvím jejich rodiny od chvíle, kdy ho jejich předek Edmund dokázal vidět a začal s ním spolupracovat. Měl ho rád, většinou. Pak byly taky chvíle, kdy by ho nejraději zabil, jako třeba dnes.

„To, že jsem duch neznamená, že nemám rád hudbu. A jsou to BTS! Chápeš?! Jejich písničky trhají rekordy!“

„A uši taky,“ odsekl James, čímž Nathana naštval.

„Ještě jsi žádnou jejich písničku neslyšel, tak jak to můžeš říct? Taky neříkám, že tvoje žena vaří špatně, aniž bych ochutnal její jídlo.“

„Až na to, že žádnou ženu nemám. Poslední dva roky si jejich písničky pořád zpíváš. Jestli jsou v reálu tak uhejkaní jako ty v autě, tak děkuju, nechci to slyšet. Když tak strašně toužíš jít na jejich koncert, tak běž, ale beze mě,“ odvětil James a znovu se ponořil do spisu.

„Ale já tam chci jít s tebou,“ ozval se znovu duch a tvářil se jako dítě, kterému odmítli koupit hračku. Chybělo už jen dupnutí nohou.

„Ne!“

James v duchu prosil Satana, aby si toho blázna vzal zpátky. Aspoň na týden. Byl rád, když si spolu povídali a když mu Nathan pomohl nalézt zločince nebo vyřešit záhadu, ale nenáviděl, když se přepnul do tohohle umíněného módu.

„Když myslíš,“ povzdechl si nestárnoucí mladík a detektiv zbystřil. Vzdal se příliš brzy, to nebylo dobré znamení.

„Nathane,“ zavrčel výhružně, „co zase plánuješ?“

„Co myslíš? Konečně budu bez tvého dozoru, tak si můžu hrát. Bude tam hódně lidí,“ protáhl s úsměvem a v očích se mu zákeřně zablesklo.

„Ať tě to ani nenapadne!“ zvýšil na něj hlas James. „O tvých posledních hrách si ještě dlouho psaly všechny noviny v Británii i v zahraničí.“

„Ale když tam budu sám, tak se budu nudit, to přece víš. A já nesnáším nudu!“

„Fajn! Ať je po tvým, půjdu s tebou, ale budeš se chovat slušně, jasný?“ rezignoval James sklesle. Měl v živé paměti, jak to dopadlo, když nechal Nathana jít samotného do kina. Všichni diváci nakonec utekli s křikem, že tam straší a dlouhou dobu se o tom psalo úplně všude.

„Já věděl, že přece jen půjdeš,“ zajásal Nathan. „V šuplíku máš dva lístky, dovolil jsem si je koupit s předstihem.“

„Koupit? Kolik mě ta sranda stála?“ zamračil se James a okamžitě lístky vytáhl. „To myslíš vážně? Sto deset liber jeden?!“

„Jsou to BTS, ti nemůžou být levní!“

„Kdybys nebyl duch, tak tě zabiju!“ vztekle se vstupenkami mrskl na stůl. „Ty opravdu zkoušíš mou trpělivost!“

„Taky jsem ti koupil lightstick, jen si musíš do telefonu stáhnout aplikaci,“ usmál se Nathan a způsobil detektivovi menší infarkt.

„Budeš se muset hodně snažit, aby sis tuhle šaškárnu odpracoval a modli se, ať se mi to aspoň trochu líbí!“

„Věř mi, že nechceš, abych se modlil, Jamesi. Dokud jsem se modlil umírali lidé, na to nezapomínej,“ odpověděl Nathan a po jeho dobré náladě nezůstala ani stopa. James se zarazil. Úplně zapomněl na to, jak je duch citlivý na cokoliv spojeného s Bohem a modlením. On sám v Boha nevěřil, i když od Nathana věděl, že takový Satan existuje. Kdyby však byl i Bůh, pak by se právě teď nechystal na koncert BTS s Duchem Vánoc.

„Jo, já vím, promiň. Víš, že se to jen tak říká.“

„Říká…,“ povzdechl si Nathan a přešel k oknu. Celé ty roky se držel u Reidů a dalo by se říct, že mu nic nechybělo, ale ani na vteřinu nezapomněl na to, proč se z něj stal duch. A neustále se snažil přijít na způsob, jak jednoduše zmizet. Zemřít a zbavit se všech těch dotěrných vzpomínek. Pomáhal chytat zločince, tu a tam vykonal nějaký dobrý skutek, ale stále to nestačilo. Stále byl obávaným Duchem Vánoc, dnes už téměř zapomenutou historkou.

„V kolik musíme vyrazit?“ zeptal se James mírně a jeho původní vztek byl pryč. Neuměl si představit, jak musel Nathan trpět, když měl celé roky na mysli všechny o které přišel a i ty, které sám zabil.

Duch náhle opět ožil a dobrá nálada byla zpět. Usmíval se od ucha k uchu a Jamese napadlo, že kdyby měl tělo z masa a kostí, stály by na něj nápadnice fronty.

„Začíná to v sedm, takže minimálně o půl šesté abychom tam byli,“ odpověděl nadšeně Nathan.

„Tak brzo? Proč, když máme vstupenky?“

„Jamesi, BTS jsou fenomén. Bude tam tlačenice, takže je nutné dorazit brzy. Věř mi, vím, co říkám.“

„Víš, co mě udivuje?“ povzdechl si James, zatímco se připravoval na cestu.

„Co?“

„Jak to s tebou mí předci tak dlouho vydrželi? Nikdo z nich se nezbláznil ani neutekl, to je neuvěřitelné.“

„Hm,“ zamyslel se duch, „to vážně nevím.“

„Třeba to jednou zjistím. A teď pojď, chceš tam přece být včas, ne?“

Nathan okamžitě vyběhl ze dveří nebo jimi spíše proběhl a zamířil k výtahu. James jen zakroutil hlavou a následoval ho.