Chào các bạn! Vì nhiều lý do từ nay Truyen2U chính thức đổi tên là Truyen247.Pro. Mong các bạn tiếp tục ủng hộ truy cập tên miền mới này nhé! Mãi yêu... ♥

13.

Londýn, Whitechapelský hřbitov, 24.prosince 2028

Pokud by se počasí řídilo Nathanovou náladou, z nebe by nejspíše padaly trakaře. Už rok byl uvězněn na hřbitově a nesměl ho opustit. Nejhorší bylo vědomí, že by mohl odejít, ale tím by nesplnil zkoušku, kterou dostal a nadobro by zmizel. A aby toho nebylo málo, nikdo nesměl přijít uctít jeho památku. Párkrát přišel James a Nathan trnul hrůzou, ale naštěstí ho nikdy nenapadlo, že by mu měl na hrob dát květiny a zapálit svíčku. Jakmile by to kdokoliv z jeho přátel udělal, pominuly by důvody k jeho návratu mezi živé a už nikdy by se neobjevil.

Celá staletí přemýšlel, proč byl za života takový smolař a proč pak dostal možnost komunikovat s Reidovými a nikdy nic nezjistil. Hledal informace u různých zdrojů, ale žádný případ podobný tomu svému nenalezl. Ani nemohl, protože byl jediný, koho si Bůh a Satan vybrali. Dnes by se mu říkalo pokusný králík.

Bůh a Satan, dvě protikladné bytosti o kterých se toho ani po tolika letech moc nevědělo. Vždy se tradovalo, že Bůh je ten dobrý a Satan ten zlý, ale ve světě neexistuje jen bílá a černá a jak Nathan zjistil, ti dva nestojí vždy proti sobě. Tam, kde je světlo je i stín a jeden bez druhého nemohou existovat. A Nathan se stal důkazem jejich spolupráce a zkoušek.

Když se narodil byl příliš malý a nemocný, neměl šanci přežít. Jeho rodiče se každý den modlili a prosili Boha, aby zachránil jejich dítě. Ovšem nebyl to Bůh, kdo se smiloval, ale Satan. Domníval se, že by z dítěte mohl vyrůst dobrý našeptávač zla. Jakmile to Bůh zjistil, rozhodl se Nathana neustále zkoušet, aby dokázal zlo odhalit už v zárodku. Jenomže k jeho údivu a Satanově zklamání si Nathan stále zachovával svou víru v Boha. Satan se tedy s Bohem domluvil, že by mohli opět vyzkoušet lidskou víru a zjistit, jak moc se zlo dokáže rozšířit z jednoho člověka na ostatní. Bůh souhlasil a tak si z Nathana udělali druhého Jóba. Společně mu dávali rány, ale Nathan stále nepolevoval. Bůh byl spokojen, ale Satan pořád nevěřil, že by někdo mohl zůstat čistou duší i přes všechna úskalí, kterým je vystavován. Hodlal Nathanovi udělit poslední, osudnou ránu. Bůh souhlasil, ale měl podmínku. Pokud se z Nathana nestane zlý člověk a ani po své smrti nepropadne zlu, dá mu Bůh druhou šanci na život a Satan neochotně souhlasil. Jenomže Nathanův osud se jim vymkl z rukou.

Nathan spáchal smrtelný hřích, přesto se před branami pekelnými objevil s čistou duší, protože svého činu hluboce litoval. Proklel sice Boha, ale někde uvnitř v srdci mu stále věřil. Nebyl hříšníkem, který by směl vkročit do pekla. Nemohl do nebe a nemohl do pekla, takže jediná cesta byla zpět mezi živé. Satan věřil, že se konečně projeví zlo, které v Nathanovi dřímá, ale nic takového se nestalo. Naopak, mladík se snažil se svou mocí konat dobro a považoval svůj pobyt na zemi za trest, který si musel řádně odpykat.

Ani všemocný Bůh a ani pán pekel nečekali, že se objeví člověk, který bude s Nathanem moci komunikovat. Jak se ukázalo, Reidovy v sobě měli andělskou krev, která jim umožňovala vidět vše nadpřirozené. Bůh za to byl rád, ale Satan se zlobil. Jeho vytoužený našeptávač zla zklamal. Přesto Satan stále odmítal, aby Nathan dostal druhou šanci na život. Neustále oddaloval jeho návrat, protože jednoduše nechtěl s Bohem opět prohrát.

Pak Satanovi svitla naděje. Tehdy, když se Nathan nudil v kině a strašil ostatní návštěvníky. Byl si jistý, že se mladík konečně přiklání na stranu zla, ale opět se mýlil. Nathan neměl zlé úmysly, jen se prostě bavil. A nakonec se Bůh se Satanem dostali do rozepře. Bůh už nechtěl dále Nathana trápit, ale Satan se odmítal vzdát. Jenomže jejich rozepře skončila, když se Nathan setkal s Namjoonem. Bůh nikdy neplánoval, že by se Nathan střetl s Elizabethinou duší. Přece byli od sebe tak vzdálení! Přesto se to stalo a Satan pochopil, že prohrál. Tentokrát to však byl Bůh, kdo se rozhodl posečkat s Nathanovým návratem. Chtěl zjistit, jak dopadne střet dvou spřízněných duší, když jedna již nebyla součástí živého světa.

Tohle všechno Nathan zjistil, když si ho k sobě Bůh povolal. Uznal totiž, že Nathanova snaha překonat vlastní strach a slavit s přáteli Štědrý den byla jasnou ukázkou jeho čistoty. Zároveň však chtěl, aby duch prošel poslední zkouškou. A Nathan s vidinou šťastného života po Namjoonově boku, souhlasil.

Namjoon…nebyla hodina, kdy by na něj nemyslel. Věděl naprosto přesně, jak se leader skupiny cítil a on pro něj nemohl nic udělat. Pokušení odejít ze hřbitova bylo obrovské, ale naděje na normální život byla mnohem silnější. Tedy téměř normální život. Moc, kterou měl, mu daroval Satan stejně jako život a Bůh mu ji nemohl vzít, což bylo něco, čemu Nathan nerozuměl. Co ovšem Bůh mohl, bylo darování lidského těla. Nathan bude moci žít jako kdokoliv jiný. Bude stárnout jako všichni kolem něj a nakonec zemře a jeho duše vstoupí do posmrtného života.

Byl to přesně rok, kdy se náhle objevil před Bohem a dozvěděl se pravdu o svém životě, smrti a všem, co následovalo po ní. Od té doby trávil všechen čas na hřbitově. Tu a tam zapálil svíce a uklidil popadané listy z hrobů jeho blízkých, ale po letech strávených s Reidovými mu ticho začínalo lézt na nervy. A chyběl mu Namjoon. Neměl nic jiného než vzpomínky, které si neustále přehrával v mysli. Každý každičký okamžik, který s Namjoonem strávil mu dodával sílu vydržet. Namjoon se pro něj stal vším a nejen on. Všichni jeho přátelé byli důležití a chyběli mu. Měl takovou radost, když se díky Namjoonovi dokázal zhmotnit a ukázat se jim. Byl to úžasný pocit být viděn a slyšen. Ale nejsilnější vzpomínky měl s Namjoonem. Úplně cítil, jak mu šťastně bušilo srdce.

Cítil…Nathan vyskočil na nohy. Během celého roka ani jednou nezažil žádný z fyzických pocitů!

„Neříkej mi, že je tady!“ vyhrkl zděšeně a okamžitě se vydal zkontrolovat hřbitov. Namjoon ho nesměl navštívit! V žádném případě se nesměl dostat k jeho hrobu!

Procházel hřbitovem a spatřil je. Přišli za ním všichni a mířili přímo k jeho hrobu. Použil svou moc a vyvolal vítr, ale dal si záležet, aby aspoň James poznal, že se nejedná jen o rozmar počasí. Během těch několika minut, kdy se je snažil dostat pryč z hřbitova měl neskutečný strach. Pokud by nepochopili jeho náznaky, všechno by bylo ztraceno.

Jakmile se otočili k odchodu, Nathanovi se ulevilo, ale něco s ním bylo špatně. Jeho zrak se horšil až nakonec úplně zmizel. Nic neviděl, nic neslyšel, nic necítil. Netušil, co se s ním dělo, protože tohle ještě nikdy nezažil. Nevěděl, jak dlouho v tomhle stavu setrval, ale když se mu konečně jeho smysly vrátily, byla už hluboká noc. A Nathan si uvědomil podstatnou věc. Byla mu zima.

Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro