Jižní Korea, Soul, 29.června 2027

„Pane Bangu, proč mám dojem, že vy přesně víte, co nám chce RM sdělit?“ zeptal se Jungkook podezřívavě. Všichni si o Namjoona dělali starosti. Nejprve byl neustále zamračený a duchem nepřítomný a pak se jeho chování obrátilo o třista šedesát stupňů. Snad nikdy dříve ho neviděli tak šťastného jako poslední měsíce. Napadlo je, že by v tom mohla být láska, jenomže Namjoon nikam nechodil a veškerý volný čas trávil doma nebo s nimi.

„Máš pravdu, vím, o čem bude Namjoon mluvit. A taky vím, že to pro všechny bude pěkný šok, ale za čas si zvyknete, stejně jako já,“ usmál se Bang Si Hyuk a přešel do pokoje, kde se posadil do křesla. Jungkook se otočil na Jimina, který stál vedle něj.

„Chápeš to?“ 

„Ne, ale začínám se docela bát,“ odpověděl Jimin a stejně jako Bang se šel usadit.

Zatímco v obývacím pokoji se členové BTS předháněli v teoriích o tom, co jim chce jejich leader říct, v pracovně RM odpočíval před svým oznámením.

„Jsi si vážně jistý, že to je dobrý nápad? Ne, že bych měl něco proti, ale nevím jestli to tví přátelé vezmou tak v klidu jako Bang,“ pronesl Nathan, zatímco pozoroval Namjoona jak listoval knihou.

„Já si jistý jsem a ty?“ odvětil Namjoon a zvedl zrak od knihy.

„Já? Hele, já můžu vždycky zmizet,“ zasmál se duch. „To ty jim budeš čelit bez možnosti úniku.“

„Nemůžu to už odkládat, Nathe. Jsou jako moje rodina a jsou pěkně podezřívaví. A já už nemám nervy na výmluvy. Budou se s tím muset smířit.“

Nathan se postavil a protáhl se. Jeho klouby hlasitě zapraskaly a Namjoon pobaveně nadzvedl obočí.

„No co, každému někdy praskají kosti, ne?“

„Ještě pořád jsi duch, Nathe, neměly by ti praskat kosti. Je to směšné.“

„Zatím, Namjoone, zatím. Jsem duch, který se už dokáže libovolně zhmotňovat a postupně se stává zpátky člověkem. Což mi připomíná, chceš jim říct všechno?“

„Všechno?“ zamyslel se Namjoon. „Ne, myslím, že jim to budu dávkovat. Nerad bych řešil infarkt nebo nějaký jiný život ohrožující stav,“ odvětil Namjoon a postavil se. „Půjdeme?“

„Jasně,“ řekl Nathan a zmizel. Pro ostatní se stal neviditelný, ale Namjoon ho stále viděl. Připadalo mu, jako kdyby to bylo teprve včera, kdy se s Nathanem setkal poprvé. Ale už uplynula dlouhá doba a Namjoon každý den děkoval osudu, že je svedl dohromady.

Vešel do obývacího pokoje a všichni utichli. Pozorovali ho s vážnými výrazy ve tvářích a Bang lehce nadskočil, když mu Nathan, který se na okamžik zhmotnil, promluvil do ucha. Namjoon se ušklíbl, tohle bude ještě zábavné. Dlouho přemýšlel, jak svým přátelům oznámit, že už není sám a že jeho osudovou láskou je duch. S ředitelem to ve své podstatě bylo nejjednodušší, protože ho nachytal zrovna když s Nathanem mluvil. Stačilo, aby se mladík ukázal a společně mu vše vysvětlili. Pro kluky to nejspíše bude mnohem těžší. Viděl, že čekají, kdy promluví, ale ještě nebyli všichni. Namjoon požádal i Jamese, zda by se nemohl Nathanova odhalení zúčastnit.

Konečně se ozval zvonek a členové BTS se udiveně dívali na muže, který vešel dovnitř, aniž by mu Namjoon šel otevřít. Chudáci netušili, že ho pustil Nathan.

„Dobrý večer,“ pozdravil s úsměvem detektiv a Namjoon ho hned představil.

„Tohle je James Arthur Reid, detektiv ze Scotland Yardu a můj kamarád. Požádal jsem ho, aby se našeho dnešního setkání taky účastnil.“

Začalo povinné kolečko představování, kdy pro mladíky bylo překvapením, že Bang Jamese znal. Všem se v hlavě promítla stejná myšlenka, jen Hobi ji pronesl nahlas: „Už vím, co nám chceš říct! James je tvůj přítel!“

K jejich překvapení se James začal smát. Namjoon moc dobře věděl, že za to mohl především Nathan, který seděl vedle Jamese a nezřízeně se chechtal.

„Musím tě zklamat, Hobi, ale James není můj přítel,“ pronesl s úsměvem Namjoon. Měl docela problém nezačít se taky smát, protože Nathanův chechot byl vážně nakažlivý.

„To se mi ulevilo,“ oddechl si J-Hope. „Pracovalo by se mi dost špatně, když by se kolem tebe motal takový fešák.“

RM to raději nijak nekomentoval a posadil se. Jamesův příchod je sice překvapil, ale to nejlepší mělo teprve přijít.

„Nicméně máš pravdu v tom, že vám chci někoho představit. Už nějakou dobu s někým chodím a je to duch.“

V místnosti nastalo příšerné ticho, které narušil James, když tiše vyjekl a začal si mnout ucho. Vyčítavě se podíval na Namjoona: „Právě jsi způsobil, že jsem na jedno ucho hluchý.“

„Promiň,“ omluvně pokrčil rameny a snažil se ignorovat Nathana, který započal další kolo chechotu.

„Hele, Joonie, chápeme, že nám nechceš svou drahou polovičku představit, ale dělat z ní ducha je přece jen trochu přehnané, nemyslíš?“ ozval se Yoongi, který se jako první vzpamatoval ze šoku. 

„Počkat!“ vyhrkl nečekaně Jungkook a obrátil pozornost k Bang Si Hyukovi. „Vy jste přece říkal, že víte, co nám Namjoon chce říct! Tohle je nesmysl, že jo?“

Bang se pousmál a odvětil: „Chlapci, rád bych vám řekl, že si z vás RM utahuje, ale říká pravdu. Jeho přítel se jmenuje Nathan a zemřel v 15.století. A J-Hope bude mít nejspíše problém s prací, protože to je ještě větší fešák než pan Reid.“

„Takže jste to na nás ušili společně,“ povzdechl si Taehyung. „To bych do vás neřekl, pane řediteli.“

„Vím, že to zní neuvěřitelně, ale je to tak. Ovšem je pravděpodobné, že Nathan nezůstane duchem napořád a brzy nejspíše bude stejný jako my. Jsme rodina, proto jsem se rozhodl to před vámi déle netajit,“ znovu promluvil Namjoon. „Všichni jste byli zvědaví, co se se mnou děje a teď to víte.“

„Promiň, Joonie, ale fakt bych nechtěl být tvým přítelem. Asi bych se cítil zklamaný, že o mě mluvíš jako o duchovi,“ ozval se nejstarší člen, Jin. „Neočekáváš, že ti to spolkneme, že ne?“

„Nevím, jestli tohle byl ten nejlepší způsob, jak jim Nathana představit, Namjoone,“ konstatoval James a přitáhl na sebe pozornost veškerého osazenstva.

„Jste detektiv, ne? Přece nevěříte na duchařinu?“ zeptal se zmateně Jimin.

„Jsem detektiv a mým nejlepším přítelem je duch. Stejně jako u všech mých předků už od doby, kdy řádil Jack Rozparovač. A řeknu vám, že lepšího kamaráda bych nikde nenašel.“

Teď už se nedívali jako na blázna jen na Namjoona, ale i na Jamese.

„Nathe, mohl bys?“ pousmál se Namjoon k prázdnému místu vedle Jamese. Vzápětí se pokojem ozval Jiminův výkřik a mladý muž  vyskočil ze svého místa, aby se skryl za Jungkookem. Důvod byl prostý. Vedle Jamese se objevil vysmátý Nathan.

„Nemám pocit, že bys jim to dávkoval, Namjoone, jednoduše jsi to na ně vybalil,“ uchechtl se duch a obrátil svou pozornost k BTS. „Dovolte mi, abych se představil. Mé jméno je Nathan Wright, ale v Anglii jsem svého času byl znám jako Duch Vánoc. Mimochodem, to je poprvé, kdy se přede mnou někdo schovává,“ mrkl na Jimina.“

„Duch Vánoc? Je červen, tak co tu děláš?“ zeptal se Yoongi nepříjemně a Namjoon se rozesmál.

„Proč mám pocit déjà vu?“ povzdechl si Nathan a podíval se na Sugu, který, jak se zdálo, nebyl z jeho přítomnosti vůbec nervózní. „Duchem Vánoc jsem byl nazván podle období, kdy jsem se duchem stal a v určitém období mi byly připisovány všechny nevysvětlitelné katastrofy, které se v Anglii děly. Kdybych zemřel na jaře, nejspíše by mě pojmenovali jako Jarního ducha.“

„Byly připisovány? A jak můžeme vědět, že to nebylo právem?“

„Počkej, Yoongi,“ pronesl Jin, „nemyslíš, že je mnohem důležitější fakt, že se před námi zjevil duch? Jak se jmenuje a jak se mu říká je nepodstatné, protože mě osobně zajímá spíše to, jak sakra může začít duch randit s člověkem!“

„Myslím, že v téhle části se do toho vložím já,“ řekl James. „Nejprve Min Yoongiho otázka. V naší rodině se dědí deníky, které si psal každý, kdo měl s Nathanem co do činění a všechny vyvrací to, že by Nathan měl na svědomí byť jen jedinou věc, která mu byla připsána. Právě naopak. Uvedu vám případ, který je známý po celém světě, tedy i tady. Jack Rozparovač. Vyšetřováním tohohle případu byl pověřen můj předek a protože v té době nebyla žádná DNA ani jiné moderní metody vyšetřování, nedokázali Jacka Rozparovače chytit. Velmi rychle se mezi policisty i místními začala šířit historka o tom, že Jack Rozparovač je ve skutečnosti Duch Vánoc. Jenomže Nathan nevraždil, ale snažil se naopak pomoct Edmundovi s dopadením vraha. A vlastně to i dokázal. Našel vraha, ale nedokázali nalézt žádný důkaz, který by ho usvědčil. Ne tenkrát. Podařilo se to až díky DNA v roce 2019, na čemž se Nathan podílel. Tolik k pravdivosti toho, co se o Nathovi vykládalo. Teď k vaší otázce,“ otočil se k Jinovi a Namjoon ho zarazil.

„Jamesi, raději bych to nepřeháněl. Zatím ještě nevstřebali šok z Nathanova zjevení.“

„Neboj se, v tomhle ohledu to se slovy umím lépe než ty,“ odpověděl James a Nathan si zoufale promnul obličej a dodal: „Jestli se vám někdy zdálo Namjoonovo vysvětlování nekonečné, tak James je ještě horší. Stihnete si i zdřímnout.“

„Všiml sis toho, že za tebe oroduji a jsem na tvé straně?“ odsekl James a duch se ušklíbl, ale odpustil si další poznámky. „Výborně, s Namjoonem dokonce získáváš i trochu normálnější chování.“

„Tím bych si nebyl tak jistý,“ konstatoval leader a pokynul Jamesovi, aby pokračoval. Sám byl zvědav, jakým způsobem odpoví na Jinovu otázku, protože jeho samotného nenapadalo, jak zaobalit pravdu tak, aby to dávalo smysl.

„Nejsem takový fanatický fanoušek vaší skupiny jako Nathan, takže neznám podrobnosti o každém z vás, proto doufám, že se nikoho nedotknu, když budu mluvit o Bohu. Existuje nebe a existuje peklo, stejně jako existuje Bůh i Satan. Vím to, protože chodící připomínku těchto dvou mám od narození na očích, přesto v Boha nevěřím. Přesněji řečeno, vím, že existuje, ale nemodlím se k němu a ani ho neuctívám. Nemám k tomu důvod, když dnes a denně vidím, kolik zla je na světě a Bůh s tím nic nedělá. To ovšem neznamená, že bych měl něco proti věřícím. Jedná se o můj názor a na rozdíl od běžných nevěřících já vím, že se nemodlí k něčemu neexistujícímu. Protože jsou tyhle dvě nadpřirozené bytosti reálné, tak jsou reálné i další věci o kterých lidé mluví, ale na které nemají žádné důkazy. Jednou z takových nadpřirozených věcí je osud. Lidé o něm často mluví, aniž by věděli, že opravdu existuje něco, co určuje směr jejich života. Samozřejmě nic není zadarmo. Například vy. Abyste se mohli stát slavnými, bylo potřeba ohromné vůle a dřiny, bez toho byste to nikam nedotáhli. Ovšem vaším osudem bylo, že se vám všechna ta práce vyplatí a splníte si své sny. A osud se plete i do takových věcí, jako je láska. Někdy potkáte někoho u koho cítíte, že s ním musíte být za každou cenu, ale musíte překonávat překážky. Bylo dílem osudu, že Namjoon jako jediný člověk na světě mimo mou rodinu, měl schopnost Nathana vidět a slyšet. Tak jako je dílem osudu, že se do Nathana postupně vrací život. A stejně jako kdokoliv jiný i oni musí překonávat překážky. A oproti nám ostatním, oni jich mají mnohem více a jsou daleko náročnější. Takže na otázku, jak může začít randit duch s živým člověkem je docela jednoduchá odpověď. Duch má city jako každý jiný a pokud společně překonávají překážky, jak je vidět, mohou spolu klidně chodit. Vím, že jste z toho všichni v šoku a nedivím se vám, přece jen ducha nevidíte každý den, ale znám Nathana opravdu perfektně a Namjoon si nemohl vybrat lépe. Kdybych mohl, vybral bych si stejně.“

„Taky jsi mohl vyzdvihnout nějaké mé dobré vlastnosti, jako například znalost dějin, nadpřirozené schopnosti, zábavnou povahu, zálibu ve čtení a co především, tak mé kuchařské umění!“ vyhrkl Nathan dotčeně. „Ale ty jsi místo toho probíral Boha a osud. A s tebou já trávím čas, jo?“

Místností se ozval hlasitý smích. J-Hope se svíjel na pohovce a Namjoon začal mít obavy, že toho na jeho kamaráda bylo přece jen trochu moc.
„Promiňte, jsem v pořádku! Au, moje břicho, uf. Jen mě napadlo, že tohle napsat jako knihu, tak by to byl fakt trhák! Tohle je tak šílený!“ vyrazil ze sebe s obtížemi Hobi.

Jeho upřímný smích byl natolik nakažlivý, že se postupně rozesmáli úplně všichni včetně Jimina, který se stále skrýval za Jungkookem. Namjoonovi spadl kámen ze srdce. Věřil, že jeho přátelé se s Nathanovou existencí smíří a všichni budou šťastní.