Dnes hráli v mudlovském hokeji Češi proti Rusku. Já, jediná ze smrtijedů, jsem se na to vypjatě dívala a ve třetí třetině jsem truchlila a zuřila nad tím pravděpodobně podplaceným rozhodčím. Pak mi ruply nervy!

Já jsem se teleportovala do Kolína nad Rýnem a našla ten stadión. Nechtěli jste vidět můj vztek.

Teleportovala jsem se do budovy a vyhledala toho rozhodčího. Jemně jsem ho zmučila a řekla mu že jestli ještě jednou pískne tak ho zabiju. Prostě jemná výhružka.

Sledovala jsem ten zápas a levitovala nad hlavou obří českou vlajkou. A když říkám velkou, tak myslím obrovskou. Byla asi 5x7m. Dost veliký na vlajku.

A pak neuvěříte co se stalo! Ten pitomec písknul náš ''faul''. Co jsem měla dělat? Prostě jsem ho zabila, ale to nám stejně nepomohlo a prohráli jsme.

Začala hrát ruská hymna a od stropu pomalu sjížděla ruská vlajka. To jsem nemohla takto nechat!

Mojí obří vlajkou jsem přestínila tu ruskou. Češi mi radostně tleskali a rusáci na mě nesouhlasně křičeli nadávky.

Pak mě odtáhla ochranka. Slyšela jsem čechy jak na mě křičeli pochvaly jako 'Hrdina' nebo 'To je alespoň vlastenec!'. Pak mi ti debilové z ochranky vytrhli z ruky hůlku a tak přerušili kouzlo co drželo obří vlajku ve vzduchu. Ta spadla na ruský tým a oni se do ní celý zamotali. Než mě stačili odtáhnout pryč začala jsem hulákat ''Kde domov můj?'' a nejdřív hokejisti a pak i ostatní češi zacali zpívat taky.

Vyhodili mě ze stadionu a já čekala před nějakým východem. Najednou z něj vyšel celý český tým a radostně mě vyhazovali do vzduchu. Pak mi dali čepici podepsanou všemi z nich.

Já se zase teleportovala domů a sepsala tento neuvěřitelný zážitek.

Měj se mrtvě!

------------------------------------------------------------

Já vím že je tato kapitola krátká, ale mě tak rozhodil výsledek dnešního zápasu....