A už je to tu zas. Mistrovství v hokeji se tentokrát uskutečnilo v Kodani. Zápas CZ-USA. 3. třetina. Skóre 3:2 pro USA. Ideální čas zakročit.

Jak už bylo zvykem přemístění se mi povedlo na výbornou. Až na to, že jsem se objevila v Kodani, kde se hrál zrovna zápas Kanada-Rusko.

''Jaaaj, vždyť ono se hraje v Herningu.'' plácla jsem se do čela a přemístila se přímo na správný stadión. Asi osm minut do konce.

Co bych tak mohla udělat letos? Zamyslela jsem se tak hluboce, že jsem myslí byla pod zemí. A najednou, nápad! Co takhle něco provést trenérům? Fandění v minulých letech jen zdržovalo. Je čas jít přímo do akce.

Nenápadně, pod rouškou světla reflektorů, jsem se proplížila k střídačce američanů. Porozhlédla jsem se přes plexisklo po lavičkách a bingo! Jejich tabulka s plánem na tuto třetinu.

Nebylo těžké si ji pomocí Accia na chvíli půjčit a přepsat pár věcí. Třeba takové nepodstatné věci jako přesunutí obrany do útoku, odvolání brankáře a to aby se už Kane nedostal na led. Byl to vskutku geniální plán -protože jsem ho vymyslela já- ,ale byl tu jeden malý problém. Prestože jsem tabulku vrátila na původní místo, tak se na to ten trenér nepodíval. Proč se taky na to dívat, když jste to už naplánovali a začali hrát.

Pokusila jsem se alespoň Kaneovi poškodit brusle, ale kouzlo se nějakým způsobem obrátilo, kvůli plexisklu, na mě. Naštěstí jsem před sebe stihla zatáhnout nějakého amerického mudlu a trochu mu zničit fanouškovský dres. Naneštěstí pro něj to byl dres s jménem Kane. Pro jistotu jsem tedy dres ještě zapálila.

To však upoutalo nechtěnou pozornost a tak jsem se musela opět stáhnout na původní místo.

Opět jsem byla nucena myslet. A hle! Zase nápad. Dneska jsem měla nějaký produktivní den. Proplížila jsem se k naší střídačce. Chtěla jsem dovnitř, ale nějakej bodyguard očividně nechtěl. Začala jsem se s ním hezky česky hádat. Samozřejmé mi houby rozuměl. Už jsem to chtěla vzdát, když se zevnitř střídačky ozvalo:

"Hey, I know her. Let her come in." (Hej, já ji znám. Nech ji vejít.)

Bodyguard ustoupil, já na něj provokativně vyplázla jazyk a vešla. Můj zachránce byl Kubalík. Pamatoval si mě ještě z letošní olympiády. Sedla jsem si vedle něj na lavičku a odsunula tak Červenku.

''Co tu děláš letos, prosimtě?'' zeptal se bez nějakých větších okecávek.

''Mám plán!'' vyhrkla jsem nadšeně.

''Jakej?''

''Za prvé už nesmíte pustit Červenku na led.'' začala jsem a vysloužila jsem si tak bouchnutí hokejkou do nohy, od jmenovaného kapitána.

''Proč jako?'' zeptal se pro tentokrát Červenka.

''Páč se netrefíš,'' obrátila jsem se zase ke Kubalíkovi. ''A za druhé musíte vyřadit Kanea za každou cenu. Pošlete na něj třeba Gudase. Ať ho vyřádí ze hry. Je celkem jedno, že bude přesilovka, ale hlavně se ho musíte zbavit.'' Útočník na mě hodil překvapený pohled.

''To už nemá cenu. Máme dvě minuty!''

''Prostě musíte!'' rozhlédla jsem se a všimla si nespokojeného pohledu českého trenéra, který zrovna mluvil s dalším bodyguardem. ''Já už musím jít.'' řekla jsem vyskočila na lavičku, odrazila se a s vypětím všech sil přelezla plexisklo na druhou stranu.

Bohužel to však bylo špatné plexisklo a já se ocitla na ledu. Poslední minuta do konce a oni neposlechli moje rady.  Červenka si vesele bruslil po hrací ploše. Nezbývalo než zakročit.

Vyčarovala jsem si americký dres s jménem ''Sportovec'' a hokejku a vydala se k nepřátelské bráně. Akorát jsme hráli v jejich třetině. Hrdinně jsem se vrhla k americkému brankáři, chytla ho za límec a odsunula ho z brány. Nikdo nás nemohl zastavit od gólu. Hráč se napřáhl a vystřelil.

Minul prázdnou bránu! A kdo to asi byl? Jasně že Červenka! Najednou zazněl závěrečný signál. Konec zápasu. Měla jsem chuť zlomit kapitánovi hokejku, ale napadlo mě ještě něco.

Opět rychlé přemístění, ale tentokrát k DJské kabině. Toho co pouštěl hudbu jsem jednoduše svázala mým dresem a zasedla k počítači. Hráči se postavili na čáry, vyhlásili se nejlepší hráči a přišla moje chvíle. Čas na hymnu. Však místo americké jsem nechala zaznít tóny české hymny. Čeští fanoušci trochu překvapeně začali zpívat.

Nádhernou chvíli narušilo otevření dveří. Ochranka si mě vždycky najde. Rezignovaně jsem se nechala odtáhnout ven.

A už tradičně jsem počkala před šatnou. Tentokrát mi hráči podepsali vyčarovanou hokejku. Nabrala jsem dokonce i několik nových podpisů. Zase jsme se rozloučili a já se přemístila zpět domů.